"Hele, Pepo, nějak nám to spolu už neklape. Pojď, uděláme si miminko..." Tak tahle věta sice v českých domácnostech naplno asi příliš často nezazní, přesto tento model není zdaleka tak neobvyklý, jak by se dalo čekat.
Jenže dítě není záplata na rozcupovaný vztah a pokud se osud už dávno rozhodl, že vy dva prostě půjdete od sebe, nezmůžou nic moc ani trojčata. Jestli milujete adrenalin, kupte si rogalo nebo motorku, ale rodičovství do toho netahejte. Nejen kvůli tomu malému, ale taky kvůli sobě...
Zbytečné riziko
"Řešit partnerskou krizi tím, že si pořídíte děcko, je nerozum a především to není fér k tomu dítěti," upozorňuje psycholožka Marta Boučková. "Místo bezpečí, které potřebuje, mu totiž nabízíte nejistotu a velké riziko nepohody plynoucí z toho, že to mezi mámou a tátou neklape."
Rodičovství totiž není taková selanka, jak by se dalo soudit z reklam na rodinné balení sýrů nebo na prací prostředky. Stačí, když takové mimino v noci nespí nebo má horečku, protože mu rostou zuby, a i ten nejpevnější partnerský svazek se chvěje v základech. A co teprve, když vás už na manželovi rozčiluje i to, jak dýchá nebo žvýká topinku, a jemu je zase z duše protivný i vyzváněcí tón vašeho telefonu nebo odstín vašich vlasů.
Lituju, že jsem neodešla dřív
"Brali jsme se po pětileté známosti a já se odstěhovala za manželem stovky kilometrů od domova, kde měl práci. Opustila jsem rodinu i přátele, ale co by člověk neudělal z lásky," vypráví pětatřicetiletá Eva. "V novém prostředí, kde jsem nikoho neznala, jsem se necítila zrovna dobře, a tak jsem docela těžce nesla, že se manžel začal odcizovat. Říkal, že má hodně práce a pracovní setkání si plánoval i na víkendy, takže jsme se sotva viděli. Každý z nás žil svým životem, ale já to tak nechtěla. Snažila jsem se s ním na to téma mluvit, ale vždycky mě odbyl, že teď se o tom nechce bavit."
Když pak Eva zjistila, že je těhotná, měla velkou radost, protože si myslela, že ji dítě s manželem zase sblíží. "Chvíli to tak i vypadalo, můj muž byl víc doma a na miminko se moc těšil. Jenže hned po porodu se situace zase zhoršila, vadilo mu kde co: dítě pořád pláče a on je unavený, moc utrácím, nedbám na sebe, doma je nepořádek, moje matka je u nás pečená vařená, dostatečně se mu nevěnuju... Prostě všechno špatně. Teď jsou synovi dva roky, s manželem jsme od porodu nespali a komunikujeme jen v holých větách. Uvažuju, že od něj i s dítětem odejdu. A vyčítám si, že jsem to neudělala už před lety. Bylo by to snazší..."
Rozum a cit
Podle Marty Boučkové sice existují i světlé výjimky, kdy rozklíženou dvojici příchod společného dítěte na svět stmelí a vznikne tak fungující rodina na základě zodpovědného rodičovství. "Ale máme taky něco jako zodpovědné partnerství," připomíná psycholožka. Už proto, že žijeme v době, která (co si budeme namlouvat) zrovna nepřeje dlouhodobým partnerským svazkům.
Dřív šlo o rozum, o grunty a taky o živobytí, protože žena s dětmi byla na muži po dlouhá léta společensky i finančně závislá. Dneska jde spíš o city. "Ale já nechci být v tom svazku jen kvůli dětem, já chci cítit, že mě potřebuje, že mě vnímá jako ženu, kterou má rád, a ne jako matku svých dětí," stýská si Helena, která si před rokem k sedmileté dceři pořídila ještě jedno miminko coby náplast na manželskou krizi.
Dítě jako impuls?
Docela jiná situace ovšem nastává v případě takzvaného přechozeného vztahu. Chodíte spolu už dlouhá léta, možná jste oba studovali nebo se věnovali kariéře, možná jeden z vás žil někde daleko nebo jste prostě měli spoustu jiných aktivit, takže na dítě zatím nějak nedošlo. Po těch letech se lehce vytratila zamilovanost, jste tak trochu kámoši a trochu ségra s bráchou, ale víte o sobě první poslední a dovedete se smát stejným věcem a vzájemně se podržet, když je zle.
"Tady se pak řeší spíš to, jestli už je na dítě ten správný čas nebo zda se na tuhle novou roli oba cítíme," vysvětluje Marta Boučková. Taková sehraná dvojka má už většinou své zázemí a dost odžito, takže je na rodičovství v podstatě zralá, ale zase je zvyklá fungovat v zažitém poklidném stereotypu, který i průměrně náročný kojenec může pořádně rozvrátit. Pokud však vztah není v krizi, jen lehounce podřimuje, může spolu se zrozením nového člena rodiny dostat nový a zajímavý rozměr. Ale to už je trochu jiná pohádka...
