Co nejčastěji slyšíte od svých klientek, které se perou s časem?
Příčinou jejich problémů jsou velmi často příliš vysoké požadavky na sebe a velké ambice. Chtějí být dokonalé doma i v práci včetně perfektně vyžehlených košil, zkontrolovaných úkolů, teplých večeří a odchodů od uklizeného stolu. Ale i když to zvládnou (a některé to opravdu zvládnou), jsou frustrované. Pak je dobré položit si otázku: Co doopravdy chci? A jestliže to nezvládám, tak se musím smířit s tím, že budu muset někde slevit...
Mgr. Alena Jarkovská
|
Je psycholožka, má soukromou psychoterapeutickou praxi a působí také v oblasti firemního vzdělávání. Školí komunikační a manažerské dovednosti, např. asertivní jednání, vyjednávání, zvládání konfliktů, je lektorkou time managementu v rámci projektu sponzorovaného EU s názvem Profižena a další. Je akreditovaným koučem ČAKO. Kde například?
To zjistíte tak, že si vezmete tužku a papír a jeden týden si budete den po dni psát všechno, co děláte a kolik času vám to zabere - podobně, jako když firmy vyhodnocují efektivitu práce. To ovšem znamená, že nenapíšete: ráno děti do školy, ale: vzbudím děti, přichystám oblečení, zkontroluji čištění zubů, připravím snídani a svačinu, dám talíř do dřezu, pomůžu mladšímu synovi s obouváním... prostě všechno. A pak se na to podíváte zpětně, která z těch činností je pro vás opravdu důležitá, a kde třeba snížíte nároky. Dobré je také roztřídit si činnosti na důležité a nedůležité, naléhavé a nenaléhavé. Trik je v tom, že důležitost či naléhavost posuzujete vy sama, ne partner nebo okolí.
Ale některé věci jsou přece naléhavé objektivně...
To ano, třeba odvést dítě do školky nebo odevzdat práci. Mnoho žen si ale do kolonky naléhavé a důležité dává třeba luxování. Jistě utírat prach a luxovat se musí, ale je otázka, jestli to musíte dělat tak často a jestli to musíte dělat hned. Jestliže si to já sama dělám složité, pak se můžu zlobit leda sama na sebe. A pak, pokud si to chci zjednodušit, tak do toho musím nějak zapojit ostatní. Třeba na úklidu domácnosti se může podílet partner i děti...
Jenže spousta žen má pocit, že to nikdo neudělá tak dobře, jako ony.
A to je právě problém. Když se rozhodnu, že předám nějakou část práce někomu jinému, tak se musím smířit s tím, že to bude vypadat jinak, než když to dělám já. Různí lidé mají různý názor na to, jak má vypadat pořádek. Jinak si ho představuje pubertální dcera a jinak dospělá žena. Ale to právě matkám někdy nedochází a říkají: ,Ona to snad nevidí!´ Ale ona to fakt nevidí!
A když mi doma ani přes veškerou snahu nikdo nepomůže?
Tak pokud na to jen trochu máte, najměte si paní na úklid. Dobře, dáte za ni tři čtyři stovky týdně, ale když přijdete domů, je tam krásně uklizeno a necítíte ten tlak. Nebo si aspoň kupte spotřebiče, které ušetří čas – myčku, mikrovlnku, sušičku a naučte rodinu, jak se s nimi zachází. Třeba by chtěli pomoci, ale nevědí jak. Vyndat čisté nádobí z myčky zvládne i malé dítě.
Dobře, tak já najdu něco, co škrtnu ze svého seznamu povinností, ale co když to nebude fungovat?
Nikdo neříká, že se nemůžete vrátit ke starému systému, když ten nový neklapne! Prostě to zkusíte a uvidíte, jestli to bude fungovat a jak.
5 největších žroutů našeho času:
|
Boj s časem řeší hlavně zaměstnané matky. Školka nebo družina, kroužky, tréninky a k tomu práce až do večera. Co jim poradíte?
V některých rodinách to mají manželé rozdělené po dnech, třeba maminka vyzvedává v pondělí, ve středu a v pátek a táta ostatní dny. Nebo jeden ráno vodí dítě do školy a druhý pro něj chodí odpoledne. Záleží na tom, jak si to zařídí v práci. Nebo si platí hlídačku, která vodí dítě z družiny a doprovází je i na kroužky. Ale můžete zapojit třeba i babičky nebo rodiče spolužáků. Myslím si, že je dobré nebát se oslovit lidi kolem, většinou se někdo ochotný najde. Anebo bude těch kroužků míň. Prostě nebudete mít dokonalé dítě, které v devíti letech umí hrát na piáno, baletí, hraje tenis a kromě toho mluví dvěma světovými jazyky.
Máte nějaké vysvětlení pro fakt, že maminky vždycky perfektně vědí, kdy a na jaký kroužek děti chodí, ale tatínkové mají jen povšechnou představu že dítě kamsi dochází?
Nevím, asi tím maminky víc žijí. A o mužích se přece říká, že si nepamatují termíny narozenin ani výročí. Myslím, že skvělá věc je rodinný kalendář, kde si vše naplánujete dopředu a vyvěsíte jej na viditelném místě v bytě. Maminky také můžou využít podobné nástroje jako v práci a přimět tatínky, aby si aktivity dětí třeba nastavili jako připomínku v outlooku nebo v mobilu.
Teď se začátkem školního roku čeká nás i děti jiný režim. Časnější vstávání, více povinností. Jak se s tím co nejlépe srovnat?
Na to si prostě musíme zase postupně zvyknout. Nebo se co nejdokonaleji připravit už večer. Třeba pokud máte problém se ráno nastartovat, tak si večer předtím připravte vše, co je možné a ušetří vám ranní nervy: oblečení, sáčky čaje do hrnků, varnou konvici s vodou, cereálie do misek, pastu na kartáčky, třeba i svačinu... Pro někoho zase může být fajn vstát dřív, aby se vypravil bez stresu, ale to by taky mělo znamenat, že večer půjde dřív spát. Čas totiž neošidíte.
