"Když synův spolužák s andělským vzhledem vyhodil učitelce klíče z okna se slovy ´vy jste blbá´, byl teprve ve druhé třídě," vzpomíná dvaapadesátiletá Martina na zážitky ze školy v Praze 8. "Dnes je mu patnáct a sem tam chodí do školy opilý. Jednou prý dokonce při vyučování zvracel do tašky. Vyučující nehnula brvou."
Napište zážitky ze školyCo jste ve škole zažili vy nebo vaše děti? Popište situaci, která vás v souvislosti se školou šokovala, překvapila nebo rozesmála. Pište do pátku 3. září na mailovou adresu ona@idnes.cz. Nejzajímavější příhody zveřejníme. |
"Už jen vydržet třídní schůzky! Vždyť učitelka nám vykládá všechno několikrát dokola, jak neandertálcům. Nedivím se, že dcera nedává pozor a vyrušuje. Taky bych se nudila," zmínila dvaatřicetiletá Klára.
Jaroslava ještě dnes kroutí hlavou, když popisuje, co se dělo ve třídě její dcery: "Když nějaké dítě neznalo odpověď či udělalo chybu, muselo si dát tašku na záda, při další chybě si sednout na lavici a při další si na lavici stouplo a rozpažilo ruce. Paní učitelka tomu říkala hra na sněhuláka," říká jednačtyřicetiletá maminka.
"Těm dětem muselo být nesmírně trapně. Takové veřejné ponižování," zlobí se ještě dnes. "Naštěstí měl ředitel základní školy rozum a paní učitelku propustil. Zanedlouho se mě na ni ptal kolega, co je to zač, že prý s ní má jeho syn ve škole problémy..."
Podivný pedagogický přístup popsala také pětatřicetiletá Štěpánka. Její syn chodí do druhé třídy ZŠ v Praze 7. Když u nich někdo neposlechne nebo zlobí, paní učitelka dává ve třídě hlasovat, jestli si zaslouží poznámku. "Synovi se to stalo naštěstí jen jednou, byl z toho velmi špatný, pro byl tenkrát i jeho velmi dobrý kamarád. Chtěla jsem to jít s paní učitelkou hned řešit, ale syn si to nepřál."
Pokud se bude hlasování opakovat i ve třetí třídě, je Štěpánka připravena zasáhnout. Kromě toho prý škola zaměstnává učitelku, která dětem vyhrožuje rákoskou. "Syn ji měl v první třídě na supl a vyprávěl, že hned jak vstoupila do třídy, vyhrožovala jim, že pokud budou zlobit, vytáhne rákosku. Vyjukaný prvňák byl velmi zaskočen, já teda taky. Rákoskou jim prý hrozí i nadále - v jídelně. Když si u jídla povídají," vzpomíná.
Příběh Davida
David, syn osmačtyřicetileté Báry, chodil na základku v Praze 5 a patřil mezi rošťáky, vzpomíná jeho máma. "Věčně nosil domů poznámky. Na konci týdne paní učitelka děti ohodnotila jejich práci a chování a plnění nejrůznějších služeb smajlíky. Smějáčka dostaly ty hodné, středňáka ty neutrální a mračouna zlobivé. Systém měla opravdu dokonalý, na nástěnce vyvěšovala i pořadí."
David nosil samozřejmě mračouny. Jen když měl hodně úspěšný týden, objevil se středňák. "Bylo mi to celkem fuk, svého syna znám a vím, že byl vždycky hyperaktivní, což paní učitelce prostě nemohlo vyhovovat," líčí Bára. Jen David zpočátku špatně nesl, že nedostává smějáčky, ale časem to začalo být jedno i jemu. "Ve druhé třídě ale přinesl jednoho dne domů smějáka jak vrata. Prý za dětskou službu."
Bára se vyptávala, co taková dětská služby obnáší. Syn jí vysvětlil, že když si paní učitelka potřebuje o přestávkách odejít ze třídy, pověří někoho z dětí, aby za ní ve třídě hlídalo, jak se kdo chová. Jeho úkolem je pak všechno sepsat a předat učitelce. "Polil mě studený pot, když jsem si představila ty malé osmileté bonzáky, jak donášejí na své spolužáky. Má reakce byla jednoznačná, vysvětlila jsem mu, že se mi to vůbec nelíbí, že on to také nemá rád, když na něj ségra doma něco práskne, takže by to taky neměl dělat a že paní učitelce musí říct, že si máma nepřeje, aby ještě někdy tuhle službu měl. Moc se mu to nelíbilo, ale slíbil, že to řekne."
Za tři měsíce ale přinesl smějáčka za dětskou službu znovu. Doma se přiznal se, že paní učitelce nic neřekl. Než Bára začala situaci řešit, odjela třída (bez Davida, který odmítl) na školu v přírodě. Brzy poté, co se vrátili, byly třídní schůzky. Paní učitelka si rodičům stěžovala, že mají užalované děti, že za ní pořád někdo chodil s každou hloupostí, že se děti nemají rády…
"To už jsem nevydržela a přihlásila se o slovo. Spustila jsem na paní učitelku, že bych byla ráda, kdyby nám vysvětlila, co to obnáší ta její dětská služba. Začala vysvětlovat, že si občas potřebuje o přestávce něco zařídit, dojít na záchod a podobně. Děti musí nechat samotné, a proto někoho vždy pověří, aby za ni hlídal a pak ji informoval. Uhodila jsem na ni, jestli právě tyhle bonzácké (opravdu jsem to slovo použila) služby nejsou příčinou vzájemného žalování, které jí na škole v přírodě tak vadilo
Učitelka se nezmohla na slovo. "Rodiče zírali a já pokračovala, že mi ta služba připomíná doby nedávno minulé, kdy donášení bylo celonárodním sportem, a že já to tedy rozhodně u svého syna podporovat nebudu a že si nepřeju, aby David ještě někdy takovou službu měl."
V tu chvíli se začali přidávat rodiče. "Tak teď už mi je jasné, co to měl Zdenda včera v tašce," začala jedna mamina. Uklízela mu tašku do školy a tam našla papír, na kterém bylo například: Mařenka se honí mezi lavicemi s Honzou. Jirka skáče po lavici. Alenka křičí na Martinu a tak podobně…
Davidova učitelka prý pak pro další školní rok udělala konkurz na místo zástupkyně ředitele do jiné školy. Doufejme, že se poučila a nebude v nastávajícím novém školním roce rozdávat smějáčky za donášení právě vašim dětem.
