Zbavte se růžových brýlí
Přesný termín, po jak dlouhé době chození byste spolu měli začít bydlet, aby to klapalo, neexistuje. Bohužel. Asi není úplně rozumné vrhat se do jedné domácnosti hned po odchodu z restaurace, kde jste se právě poprvé viděli. Stejně tak nedělá dobrotu, když spolu chodíte roky, každý máte vlastní bydlení a vídáte se, jen když máte chuť...
Hodíte se k sobě?UDĚLEJTE SI TEST! |
Když spolu začínáte žít, musíte sladit životy dvou "cizích" lidí. Odteď spolu budete takřka pořád. Přetvařovat se vám už nepůjde a brzy přijdete na to, že ten váš je po ránu pěkně nevrlý. Na vás zase "praskne", že když vám něco nejde, měníte se v nerváka, co sprostě kleje. Proto ještě předtím, než překročíte práh nového bydlení, sundejte si růžové brýle. Počítejte s tím, že čas od času se prostě pohádáte i kvůli úplným hloupostem, nebudete mít vždycky na toho druhého náladu, zevšedníte si a namísto romantických slovíček budete řešit, kdo při cestě z práce koupí toaletní papír.
Rozdělte si práci
Teď na řadu přicházejí praktické záležitosti. Možná si pořizujete s partnerem byt až spolu, jste v něm tedy rovnocennými pány. U párů, kde se jeden stěhuje k tomu druhému, už je potřeba být obezřetnější. Je to jeho domov a vy si zpočátku můžete připadat jako na návštěvě.
V těchto případech by měl vždycky ten, kdo v bytě už bydlí, udělat co nejvíc, aby se ten druhý cítil jako doma. Protřiďte skříňky a uvolněte poličky, udělejte místo v koupelně, berte v potaz i jeho vkus a dohodněte se na případných změnách bytu. A nikdy nepoužívejte spojení: "To je můj byt/dům."
Další z nejdůležitějších věcí, které si musíte vyříkat hned, jsou peníze. Někomu vyhovuje společná kasa. U jiných párů je výplata každého jeho věc a mají rozdělené, co kdo platí.
Nelze jednoznačně říct, který systém je lepší, každému vyhovuje něco jiného. Často kopírujeme model, který jsme vídali u svých rodičů. Na druhou stranu myslete na to, že oddělenými účty si zachováte určitou svobodu a nebudete muset vysvětlovat, proč jste si koupili tenhle měsíc už druhé tričko nebo novou výbavu na lezení. A pokud jste skrblíci, nebudete se "trápit" pocitem, že vám ten druhý vysává peníze.
Rady pro právě sestěhované* Nebojte se říct o pomoc. Pokud chcete, aby utřel nádobí či prach, zaúkolujte ho. |
Pro klid v rodině v následujících letech je také nezbytné si rozdělit, jak se kdo bude podílet na chodu domácnosti. Pořádně si rozmyslete, jestli se zpočátku chcete předvést jako dokonalá hospodyňka naklonovaná se Supermanem, která stíhá všechno sama a při vytírání zvládá míchat guláš a ještě chladit piva v lednici, zatímco její drahý odpočívá po náročném dni v práci. Když ho po roce poprosíte, jestli by neutřel nádobí, bude na vás koukat jak na návštěvu z Marsu.
Hodně hádek ve společných domácnostech se točí právě kolem toho, že se žena cítí jako služka. Přitom když zvládnete vytřít podlahu vy, proč by to nezvládl on?
Práce doma si můžete rozdělit podle toho, koho co baví/nebaví, stejně jako podle množství volného času. Máte zrovna období uzávěrek a domů se připloužíte v osm večer? Mělo by být jasné, že o domácnost a nákupy se postará on, a naopak. Stejně tak mu hned po prvním pronesení navěky zakažte větu: "Tak jsem TI, miláčku, umyl nádobí." Je to společné bydlení, společný prach, společné špinavé nádobí.
Slaďte zvyky
Strašáci společného života rozhodně ještě nekončí. Přišlo vám dřív roztomilé, jak je váš milý roztržitý? Až párkrát zapomene zaplatit účet za elektriku a budete trávit večer při svíčkách, budete ho chtít za tuhle vlastnost uškrtit.
Podobně vás po pár měsících budou rozčilovat mokré ručníky pohozené v posteli, umyvadlo plné oholených vousů. "Občas mě přítel vytáčí všemožně pohozenými trenýrkami, jsou v koupelně na topení i na věšáku v ložnici," přiznává asistentka Štěpánka.
Stejně si stěžují ale i muži. "Rozčiluje mě, když hned po příchodu domů zakopávám o haldu bot, na botníku se válejí kabelky, bundu si není kam pověsit, protože všechny věšáky jsou zabrané bundami a kabáty přítelkyně," vypráví třicetiletý manažer Petr.
Jestli vám na druhém něco vadí, naučte se to řešit hned. Pokud možno taktně. Ten druhý není telepat, aby věděl, co v sobě dusíte, a proto ani netuší, proč pokaždé křičíte nebo se naštvete, když něco provede. Není lepší vyříkat si to v klidu?
Zharmonizovat budete muset také svoje zvyky a rituály. U přítele je běžné slavit i svátky členů rodiny ve velkém, vy si na rodinné sešlosti nepotrpíte. Vy jste navyklá vstávat o víkendu nejdéle v osm a podnikat výlety, uklízet, být prostě akční, on má víkend jako synonymum pro lenošení. To je čas na svolání první bojové porady s dýmkou míru.
Zvyk by neměl být železnou košilí, a tak si popovídejte, v čem jste ochotni ustoupit vy, v čem ten druhý, nebo jestli se vám dokonce některý rituál nelíbí tak, že nemáte problém ho přijmout. Pozor pouze na to, aby neustupoval jen jeden z vás.
Ve společném bydlení před sebou navíc ztratíte takřka veškerou intimitu. Ono se snadno říká, že byste si před sebou měli nechat určité tělesné pochody utajeny, ale na tyhle rady zapomenete v okamžiku, kdy se s překříženýma nohama kroutíte před záchodem s koupelnou, kde si váš partner zdlouhavě čistí zuby.
Po sestěhování byste také neměli zanevřít na svůj předchozí život. Uchovejte si svůj svět, své koníčky. Klidně vyražte na pokec s kamarády, sportujte. Samozřejmě, přiměřeně - když v kavárnách nebo na fotbalovém hřišti jste pětkrát do týdne, nedivte se, že to druhého vytáčí.
Odborníci přes lidské vztahy radí najít si v bytě místo, které bude jen vaše. Rozhodně by to ale nemělo být tak, že on bude mít vlastní psací stůl a vaším "královstvím" bude kuchyňská linka. Pořiďte si třeba křeslo podle vašeho gusta.
I když to tak teď možná nevypadá, společné bydlení lze přežít. Je potřeba se obrnit velkou dávkou trpělivosti a tolerance.
