Libora jsem poznala v práci. Pracoval v naší firmě jako správce sítě, já v účetním oddělení. Naše přátelství začalo v prostoru vyhrazeném pro kuřáky firmy. Nejdříve jsme se zde potkávali pouze náhodně, později jsme si volali, že spolu půjdeme kouřit.
Libor je třicátník, já jsem o dva roky starší. On má v Praze vlastní byt, já bydlím s pár přáteli ve velkém pronajatém bytě. Ani jeden z nás v době, kdy jsme se spřátelili, neměl stálého partnera.
Máme hodně společného
Jak jsme se poznávali, zjišťovala jsem, že si s ním mohu povídat úplně o všem, máme hodně společných zájmů. Baví nás stejná muzika. Oba jsme fandové do fantasy literatury a oba milujeme návštěvy kina. Získala jsem v něm nejlepšího kamaráda, kterému jsem se občas mohla svěřit i s holčičími starostmi. Je to zvláštní, ale vůbec mě tehdy nenapadlo, že bychom mohli být něco víc než přátelé. Měla jsem ho ráda, ale nemilovala ho.
Pomalu nám přestávaly stačit kuřácké pauzy, při kterých jsme si neřekli všechno, co bychom chtěli. Přešli jsme tedy plynule do druhé úrovně našeho vztahu. Začali jsme spolu chodit z práce, většinou jsme se zastavili někde na pivu, nebo jsme šli do kina, či se jen tak procházeli. Libor má rád irské hospody, několikrát mě do nich vzal a i já propadla jejich kouzlu.
Dali jsme oba výpověď
V naší firmě se změnilo vedení. S novým šéfem přišli i další lidé a začali zavádět dosti nepříjemné změny. Ani já, ani Libor jsme už nechtěli v dosavadním zaměstnání zůstávat. Oba jsme podali výpověď. Já si našla práci docela brzy, o účetní byl zájem. Libor se ale rozhodl jinak. Sestře s přítelem pronajal svou garsonku a odjel ke známým do Londýna, kde se chtěl zdokonalit v angličtině a pokusit se najít práci.
Byli jsme spolu v kontaktu jen přes maily nebo esemesky. Libor neměl představu, kdy se vrátí. Když odjížděl, plánoval, že se třeba hned tak nevrátí a když se mu bude dařit, usadí se tam klidně na mnoho let. Samozřejmě počítal s tím, že bych mohla taky přijet za ním.
Našla jsem si přítele
Po zhruba dvou měsících, co Libor odjel, jsem se seznámila s docela fajn klukem. Začali jsme spolu chodit. S Liborem jsem sice byla stále ve spojení, napsala jsem mu i o svém novém příteli, ale četnost našich kontaktů se postupně zmenšovala.
Za nějakou dobu už Libor nebyl ze svého pobytu v Londýně tak nadšený. Úspory se mu tenčily, nárazově si sice něco přivydělal, ale stačilo mu to jen tak tak na nájem a jídlo. A zdokonalení v angličtině se také příliš nepovedlo, bydlel s Čechy, při příležitostných brigádách toho také moc nenapovídal. Cítila jsem z něj, že by se rád vrátil domů.
Po půl roce byl Libor zpátky
Uběhlo pár měsíců a Libor se vrátil. Kvůli němu mi bylo líto, že se mu jeho plány nesplnily, ale já byla moc ráda. Vrátil se mi můj nejlepší kamarád. Už jsem se těšila, až ho seznámím s Jakubem, mým přítelem. Bohužel pánové si příliš nesedli. Jakub žárlil, i když z mého vyprávění věděl, že Libor je jen kamarád, a i z Libora jsem cítila, že mu můj přítel není po chuti.
Jenže já se nechtěla ani jednoho vzdát. Ovšem po čase mi dal Jakub nůž na krk – buď on, nebo Libor. A to neměl dělat, rázem jsem věděla, že Libora se nevzdám. Tak skončil můj vztah a my to šli s Liborem zapít. To bylo před týdnem.
Ráno jsem se probudila vedle Libora
Náš tah Prahou byl velkolepý. Moc jsme si to užili, jako za starých časů. Nad ránem jsme skončili v Liborově bytě a tam jsme se spolu vyspali. Přišlo nám to naprosto samozřejmé, ani jeden z nás necítil žádné zábrany.
Ovšem ráno (nebo spíš v poledne), když jsme vystřízlivěli a probudili se vedle sebe, jsme to oba vnímali úplně jinak. Styděla jsem se a Libor vypadal, že je na tom stejně. Rychle jsem se sbalila a utekla se slovy, že mu zavolám. První mě ale kontaktoval Libor esemeskou, ve které se mi omlouval a zároveň psal, jak mu se mnou bylo fajn. Odpověděla jsem mu nicneříkající zprávou.
Od našeho posledního setkání jsme se zatím neviděli. Když zavolá nebo napíše, vymlouvám se, že nemám čas, nebo že mi není dobře. Ale takto to nejde dělat donekonečna. Musím si ujasnit, co dál. Mám Libora strašně ráda a sex s ním mi nebyl nepříjemný. Dovedu si představit i to, že bychom spolu žili a třeba jednou i měli děti. Znám ho dokonale, za tu dobu, kdy jsme byli "jen" kamarádi, jsem ho poznala skutečně dobře.
Ale na druhou stranu, když to nevyjde, tak ztratím svého nejlepšího přítele, to vím jistě. A dokážeme se vůbec v další úrovni našeho vztahu chovat stejně, jako když jsme byli přátelé? Nebude nám to bezstarostné kamarádství chybět?
A hlavně, zatím vůbec nevím, jak to vnímá Libor. Prosím, poraďte mi, jak byste to řešili vy.
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 26. dubna 2010. Anketa je uzavřena.
