Je mi šestadvacet a už téměř tři roky pracuji jako asistentka šéfa obchodního oddělení malé zahraniční firmy. Sídlíme v jednom větším městě na severu Čech. Kvůli tomuto místu jsem se přestěhovala ze sousedního městečka, kde jsem žila od narození. Práce mě baví, proto bych o ni nerada přišla a také se bojím, že při současném nedostatku pracovních míst bych žádnou nemusela dlouho najít.
Můj první šéf, který mne do práce přijímal, odešel na podzim do důchodu a na jeho místo nastoupil můj současný šéf, zhruba čtyřicátník. Na první pohled se mi zdál docela v pohodě. Nešetřil úsměvy a lichotkami, že prý s ním musím mít trpělivost, než se do své pozice zapracuje a že bude velmi rád, když mu se vším pomůžu.
Seznamovací vánoční večírek
Po necelém měsíci ve funkci se šéf rozhodl uspořádat malý večírek, aby se s kolegy z našeho i ostatních oddělení seznámil. Blížily se Vánoce, tak jsme to spojili i s jejich oslavou. Přípravami večírku pověřil mě. Protože jsem docela organizační typ, vrhla jsem se na ně s velkou chutí.
Večírek se skutečně povedl, zábava byla skvělá, tancovalo se a také jídla a pití bylo dost. Po nervech, které mě při jeho přípravě provázely, se mi ulevilo a já se velice dobře bavila. Část večera jsem strávila i se šéfem, nabídl mi tykání a já přijala. Několikrát jsme si připili na zdraví, tancovali spolu a nakonec jsme byli mezi posledními, kteří pronajatou vinárnu opouštěli. Šéf mě doprovodil taxíkem do mé garsonky a odjel domů za rodinou. Ovšem nezapomněl mě trochu víc políbit na dobrou noc a já se mu nijak nebránila.
V práci si o nás šuškají
Ráno, když jsem vystřízlivěla, mi došlo, že mám problém. Vůbec jsem nemínila si s šéfem něco začínat. Sice se mi líbí, ale být jeho milenkou, to opravdu nechci. Naštěstí jsme se měli vidět až po Novém roce, tak jsem naivně doufala, že na to oba zapomeneme.
Opak byl pravdou, nejen, že mě na každém kroku provázely výmluvné pohledy mých kolegyň, ale i šéf mi dal najevo, že doufá v pokračování tam, kde jsme přestali. Hned, jak jsme se poprvé viděli, mi řekl, že Vánoce byly pro něj beze mě k nepřečkání, že musel stále myslet, jak nádherně líbám. Také mi přinesl malý dárek, keramickou sošku slona. V tu chvíli jsem mu nedokázala říct, že mé chování na večírku bylo způsobené atmosférou a alkoholem a že s ním nechci nic mít. Alespoň jsme se domluvili, že si budeme na veřejnosti vykat.
Bohužel šuškanda v práci nabírá na obrátkách. Jedna z kolegyň mi řekla, že prý měl už problémy v minulém zaměstnání. Říká se, že si začal se svou asistentkou a když ho přestala bavit, dosáhl její výpovědi. Ta se prý nedala a tak, aby to ututlali, odešel raději on s tučným odstupným.
Co když mě taky vyhodí?
Slova kolegyně mi od té doby nedají spát. Co když je šéf skutečně takový, jak se říká a když ho budu neustále odmítat, může docílit mé výpovědi? Pochybuji, že by se mě někdo zastal a že bych měla takové štěstí jako jeho bývalá asistentka. Navíc při dnešní nezaměstnanosti na mé místo čeká deset dalších.
Všimla jsem si, že ví, co se o nás povídá a je na první pohled vidět, že mu to dělá docela dobře. Dokonce mi řekl, že bychom těm drbům měli dát reálný základ. Zasmála jsem se, ale zatrnulo mi.
Včera mi řekl, že bychom po práci mohli jít na skleničku a prý "uvolnit se z každodenního pracovního stresu a co bude dál, záleží jen na mně". Podařilo se mi vymluvit, ale je mi jasné, že to za pár dní zkusí znovu. Už nevím, jak dál. Prosím, poraďte mi.
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 30. dubna 2010. Anketa je uzavřena.
