Pracovala jsem na důležitých projektech a vymýšlela tu nejlepší strategii, jak získat klienty. Nedávno mě konečně povýšili.
S Ondrou jsme pět let a náš vztah je celkem fajn. Občas se pohádáme, ale kdo ne. Přítel je o pět let starší a rád by už měl rodinu. Jenže já se na to ještě necítím. Prostě se chci ještě věnovat kariéře, cestovat po světě a konečně si užít zaslouženého platu.
I na návštěvě u kamarádek jsem si ověřila, že mě zatím děti neberou. Jsou sice občas roztomilé, ale život se jim musí absolutně podřídit, což se mi nechce. Vidím, jak kamarádky nestíhají pomalu ani kadeřníka, jak nemají čas o sebe pečovat a jak žvatlají jen o kašičkách, rozněžňují se v obchodech s dětským oblečením a hračkama. Pomalu si s nimi nemám o čem povídat. Do kina se nedostanou a snad jediná možnost, jak se s nimi sejít, je návštěva pískoviště. Neměnila bych s nimi ani náhodou.
Vadí mi i tlak okolí. Každý se ptá, kdy se vezme a budeme mít miminko, včetně mých, ale hlavně Ondrových rodičů. Já bych ten tlak ještě ustála, je mi celkem jedno, co si myslí ostatní, ale nerada bych přišla o Ondru. Mám pocit, že lepšího partnera pro život nenajdu. Minulý týden mi dal ultimátum. Buď se začneme pokoušet o dítě, nebo mě opustí. Snažila jsem se mu to rozmluvit a dohodnout se na nějakém kompromisu. Nechtěl o tom ani slyšet.
Rozchod nechci a ani si nedokážu představit, že bych si ve svém věku hledala jiného životního partnera. Ale co moje práce? Přeci se teď nevzdám toho, na co jsem tolik let dřela? Vždyť rodí i mnohem starší ženy, než jsem já.
Napadlo mě, že bych mu mohla říct, že jsem vysadila antikoncepci a potají ji dál brala. Nechci však Ondru podrazit. Kdyby na to navíc přišel, opustil by mě bez váhání.
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 15. března 2010. Anketa je uzavřena.
