Malou konverzaci nikdo nepořádá úmyslně. Vedou ji lidé, kteří se neznají, ale život je svedl dohromady a mlčet není přijatelné. Kolegové v kuchyňce při přípravě kávy, hosté na večírku, barman se zákazníkem, nájemníci na schůzi bytového družstva… Účelem je jednak prolomit nepříjemné ticho, jednak zabít čas a také učinit zadost slušnosti.
Tohle povídání o ničem se dost liší národ od národa. Když budou hovorem zabíjet čas Češi, můžete hádat, k čemu se uchýlí. Jistě, budou nadávat. Na hromadnou dopravu, na ostatní řidiče nebo na politiku. Španělé zdrbnou fotbal, Angličané porovnají letošní příšerné počasí s loňským příšerným počasím, Francouzi si sdělí názor na nové beaujolais a Japonci budou mlčet. Bylo by fajn, kdybychom byli méně nadávací národ, ale kdyby vám náhodou při nějaké malé konverzaci došla nit, je dobré vědět, že se můžete vždycky uchýlit do bezpečného přístavu stížností.
Potím se jako prase, milostivá. Potíte se také tak?
O čem se bavit s člověkem, kterého neznáte, aby vám to vydrželo aspoň pět šest vět? Navíc to musí být bezpečné, nekonfliktní téma, nesmí být osobní, negativní ani o penězích a mělo by ve správnou chvíli skončit. Tak nejdřív to slavné počasí. Učebnice anglické konverzace radí věty: Krásný den, že? Je vůbec možné, že už týden v kuse prší? Dneska to vypadá, že začne sněžit, co myslíte? Nebylo by lepší být teď na Mallorce? Slyšel jsem ve zprávách, že by se mělo oteplit. Kdopak asi objednal tahle vedra?
Pak tu máme zprávy – trochu nebezpečné, zvlášť pokud nevíte, zda váš protějšek není nějaký extremista nebo ho třeba současné dění vůbec nezajímá. Ale zkusit to můžete. Učebnice navrhuje: Slyšel jste o tom požáru v Brně? Co budeme dělat, jestli začnou autobusáci opravdu stávkovat? Dneska jsem v novinách četla, že budou zavírat ten velký obchodní dům vedle naší kanceláře. Tak volby se nám odkládají, čímpak nás asi naši politici pobaví teď?
Na večírku, kde sice každý zná hostitelku, ale spousta lidí se nezná navzájem, je nejlepší brouzdat konverzačně v mělkých vodách: Odkud vlastně znáte Petru? Už jste zkusila ty krabí chlebíčky? Bavíte se dobře? Ten koktejl vypadá nádherně, copak v tom je? Máte krásné šaty, můžu se zeptat, odkud jsou?
Na procházce nebo ve frontě, kde jste nuceni konverzovat s lidmi, se kterými nemáte vůbec nic společného, se také držte při zdi: To je krásné štěně, jak je staré? Nečekal jsem, že tady bude dnes tolik lidí. Vypadá to, že vlak má zpoždění, asi tu chvíli ztvrdneme. Čekáte už dlouho?
Začínáte si říkat, že všechny tyhle věty zvládáte s přehledem a že se vlastně ve small talk nedá šlápnout vedle? No to byste koukali, kolik trapasů můžete nashromáždit během tří vět a do čeho všeho můžete nechtěně šlápnout. Na autobusové zastávce vás to bude stát jen trapnou chvilku, ale na důležité pracovní večeři nebo při seznamování s novou tchyní a tchánem si to můžete polepit na dost dlouho.
Jak bruslit na neznámém ledě
Na důležité akce vymysleli odborníci na komunikaci krátké desatero, které by měl znát každý, kdo se nechce třeba z firemního vánočního večírku plížit nouzovým východem a ještě do půlky ledna chodit do práce v masce.
• Před večírkem, premiérou nebo jinou společenskou akcí si promyslete alespoň tři témata a několik všeobecných otázek, kterými můžete začít hovor s neznámými lidmi. Pokud tam budou lidi, se kterými už jste se někdy setkali, rozpomeňte se, co o nich víte, abyste se nezeptali například na manželství, které už netrvá, nebo na děti, které před půl rokem v rámci šílené puberty vykradly rodičům byt a utekly na Ibizu.
• Pozdravte jako první. Když si nejste jisti, jestli si vás ten druhý pamatuje, připomeňte se: "Martin Dvořák? Já jsem Ivona Podlešáková, ráda vás zase vidím."
• Usmívejte se a zapamatujte si, jak se kdo jmenuje. V představovací fázi nespěchejte a snažte si uložit jména do paměti – použijte je co nejdřív při oslovení.
• Snažte se víc naslouchat než mluvit. Získáte tak víc informací o tom druhém a hlavně – kdo mlčí, je zajímavý a nic nezkazí. Když bude řada na vás, uplatněte otázky a poznámky, které jste si připravili. Vyhněte se kontroverzním tématům, dlouhým příběhům a osobním informacím.
• Můžete chválit oblečení a doplňky, ale nikdy ne tělo. Člověku, se kterým se neznáte, je dobré lichotit, ale ne moc osobně. Takže "Máte krásnou kravatu. Velmi elegantní." je v pořádku, ale už není dobré dodat: "Hodí se vám k očím. Máte krásné oči, tmavě modrá se hned tak nevidí."
• Během hovoru se věnujte jen svému partnerovi, dívejte se mu do očí a nekoukejte kolem.
• Jestli se chcete s někým konkrétním seznámit, poproste společného známého, ať vás představí. Není příjemné někoho jen tak přepadnout, nebo ho dokonce přerušit, když se baví s někým jiným.
• Když se připojíte ke skupince, která se o něčem baví, nejdřív jen mlčte a poslouchejte. Když vás vyzvou ke komentáři příliš brzy, s úsměvem se braňte: "Počkám si, až pochopím, co rozebíráte. Přece ze sebe neudělám osla hned na úvod večírku."
• Na pracovní akci vám určitě někdo dá vizitku. Nestrkejte ji hned do kapsy, přečtěte si ji. Jednak je to slušné a jednak můžete získat materiál na další small talk. "Co přesně znamená vaše funkce?" "Kde jste získal titul MBA?" "Vaše firma má krásné logo, co znamená?"
• Připravte si pár únikových frází. Budou se vám hodit, když vás zajme nějaký horlivý, ale nudný diskutér nebo když uvíznete ve společnosti, kde se vám nelíbí. Povolené je třeba: "Promiňte, slíbil jsem ještě kolegyni, že něco probereme." "Omluvíte mě na chvilku? Mává na mě jeden známý." "Půjdu si pro další víno. Zatím se hezky bavte."
Malou konverzací k velkému úspěchu
Když se oblékáte v malé šatně ženské posilovny, křižuje se vám nad hlavou hned několik takových malých konverzací. Jejich moc je veliká. Umí povzbudit k následující propocené hodině ("Tak jdem na to, ten tuk se sám neodpaří.") i zvednout náladu na celý den ("Koukám, že na vás to triko čím dál víc plandá.").
Význam a účinek krátkých a bezvýznamných konverzací uznává i studie ze Stanfordovy univerzity, kde zkoumali skupinu absolventů ekonomické fakulty deset let po promoci. A výsledek? Jejich úspěch ve světě byznysu neodpovídal jejich známkám. Odpovídal jejich schopnosti konverzovat.
Ke stejnému závěru dospěla Debra Fine, autorka knihy Jemné umění malé konverzace. Přiznala se v ní, že sama se dříve cítila na společenských událostech tak nepříjemně, že se chodila schovávat na záchod. Dnes se živí přednáškami a o umění small talk říká, že se dá naučit. Hodně rad v předchozí kapitole pochází právě od ní, takže jsou vyzkoušené na vlastní kůži.
Rande naslepo, rande nahlucho…
Je ještě jedna situace, kdy na umění malé konverzace stojí naše budoucnost. Je to první rande. Tehdy může hloupá poznámka zafungovat na proces seznamování jako traverza na rozjetý vlak.
"Já mám na první rande tři tipy. Za prvé – chovám se k té holce jako ke kamarádce. Jako kdybychom se už dlouho znali a vůbec nezáleželo na tom, jestli to mezi námi ,cvakne‘," radí ekonom Pavel (38), který se před dvěma lety rozvedl a nyní hledá novou vážnou známost. "Potom se jí vyptávám, co dělala ten den. Žádné hlubokomyslné rozbory a řeči o tom, co koho baví. Ale spíš co měla k obědu nebo jaký měla den v práci. No a když to někdy trochu zadrhne, přiznám se, že jsem nervózní jak pes. Proč to zapírat? Navíc i ona je většinou nervózní a perfektně to prolomí ledy."
Tolik pragmatický mužský přístup. Díky němu prý Pavel už po čtvrt hodině ví, jestli chce vůbec dotyčnou slečnu vidět podruhé – jestli si prostě sedli.
Možná by bylo zajímavé poslechnout si i její názor, ale radši pojďme rovnou k radám žen. Ty při seznamování a prvních hovorech většinou sázejí na projev zájmu. Snaží se hodně ptát a poslouchat. Jedna z těch, kterých jsem se ptala, přísahala na úspěšnost hovorů o jídle. "Každý má něco rád a něco nerad a většinou se k tomu vážou nějaké dobré historky. Můj současný přítel mi na prvním rande vyprávěl, jak lil jako malý krupicovou kaši do dědových bačkor, protože ji nesnášel."
Historky jsou vůbec hitem číslo jedna. Ať už mluvíme o rande nebo se vrátíme ke všem příležitostem, kdy se hodí takzvaná small talk. Krátké vtipné příhody umí odbourat nudu i prolomit ledy vždy. Jak říká autorka mnoha knih na téma společenské konverzace Susan Roane: Buďte vtipní, buďte struční, rozlučte se.
Když se nezadaří* "Vypadáte šikovně, nemohl byste mi dát svoje telefonní číslo?" řekla modelka Kate Moss šéfovi britské opozice Davidovi Cameronovi. Myslela si, že je to instalatér, protože ji na nějaké charitativní akci bavil historkami o tom, jak doma spravoval potrubí. * Americký prezident George W. Bush hotovou studnicí konverzačních přešlapů a nesmyslů v oficiálních projevech. Jeden za všechny: "Věřím, že Bůh mluví mými ústy. Kdybych tomu nevěřil, nemohl bych dělat svou práci," řekl v roce 2004 na soukromém setkání skupině konzervativních věřících. * V letadle do New Yorku letí Arab. Přijde k němu letuška a říká: "Co budete pít pane? Whisky? Vodku? Nebo snad koňak?" "Ne, ne, ne, děkuji. Za chvíli budu řídit." Tenhle vtip dal k lepšímu senátor Jaromír Štětina před skupinou amerických obchodníků. Bohužel asi půl roku po útoku na WTC. * "Díky, chlapče, já už mám domluvenou schůzku s člověkem, který má počítače opravdu v malíčku!" řekla na veletrhu elektroniky v Las Vegas zpěvačka Christina Aguilera jednomu ochotnému pánovi. Byl to Bill Gates. * Princ Philip, vévoda z Edinburghu, je buď vybroušený cynik, nebo rozumu mdlého. Historek o něm koluje spousta. Jednou oslovil Helmuta Kohla: "Dobrý den, pane říšský kancléři." A při návštěvě Číny v roce 1986 zase řekl skupině anglických studentů: "Když tu zůstanete ještě dlouho, zešikmí vám oči." |
