Sex nás nebaví, léčit nepotřebujeme. Jsme normální, tvrdí asexuálové

Sex je něco jako algebra, tvrdí americká spisovatelka Angela. Snaží se mu prý porozumět, ale vnitřně ji nezajímá. Je jí čtyřicet, nemocná není, nic jí nechybí. Je asexuálka a není sama.

Asexuálové nejsou nemocní, tvrdí odborníci: jen nepotřebují k vyjádření intimních emocí sex. | foto: Profimedia.cz

Jako asexuálové se označují lidé, kteří nemají zájem o sex. Jejich postoj k němu se může velmi lišit, spojuje je ale to, že jim sex nechybí.

asexualita

Chybí:
a) sexuální touha
Bez sexuální touhy netouží osoba po erotice, zároveň ale může být přitahována opačným, stejným, nebo i více pohlavími. Jedná se o náklonnost citovou. Asexuálové se mohou zamilovat i žít spolu v nesexuálním partnerském vztahu.

b) sexuální orientace
Naopak osoby, které u sebe nerozeznávají žádnou sexuální orientaci, mohou pociťovat sexuální pudy. Své pudy chtějí uspokojit, ale jde jim spíš o následné uvolnění, než o sexuální prožitek samotný, proto upřednostňují autoerotiku.

Většina průzkumů se až dosud snažila přijít na to, jak v takových lidech sexuální touhu vyvolat. Její absenci totiž společnost vnímá jako "nemoc". Jenže asexuálům se bez sexu žije docela dobře. Jen se za sebe často kvůli většinovému pohledu stydí. Sami sebe vnímají jako divné a nechtějí se otevřeně přiznat, že je sex prostě nezajímá.

Důvodem může být i to, že se o nich moc nemluví a oni si tedy ani neuvědomují, že lidí jim podobných je víc. I vědci si ale v poslední době uvědomili, že o asexuálech toho vlastně tolik nevíme, a pustili se do výzkumů novým směrem.

Pud nebo umění

Asexualita není nic nového pod sluncem. Zmínky o jedincích bez zájmu o pohlavní akt najdeme už v literatuře minulých století, asexuálové se objevili hned v prvních výzkumech sexuality. Například známý americký sexuolog Ben Kinsey zjistil, že až jedno procento dotázaných nikdy o nikoho neprojevilo sexuální zájem. Podle posledních vědeckých odhadů je ale toto číslo zřejmě o dvě až tři procenta vyšší. U asexuálů se totiž dá očekávat, že se k sexualitě nechtějí vyjadřovat, zejména proto, že bývají méně zkušení.

Co chtějí

Asexuálům jde hlavně o to, aby se na ně přestalo nahlížet jako na nemocné. Jsou se svým životem spokojeni a rádi by, aby je ostatní respektovali takové, jací jsou. Snaží se na sebe také upoutat pozornost proto, aby si další asexuálové mohli uvědomit, že nejsou podivíni a nejsou v tom sami. Právě nerozpoznaná asexualita může totiž působit problémy v manželstvích a partnerských soužitích.

"Co při orgasmu cítím? Jak to popsat…Spíš u mě převažovala úleva, že už je konečně konec. Úleva je asi nejvýstižnější slovo. Přirovnal bych to k tomu, že se ti chce strašně čurat a jdeš na záchod. No je to úleva, vlastně svým způsobem příjemná, ale asi těžko bys řekl, že miluješ čurání. Asi do sebe nebudeš lít hektolitry vody, aby sis pak mohl co nejvíc užívat na záchodě," vysvětloval své pocity při orgasmu třiatřicetiletý Richard psychologovi Lukáši Sedláčkovi, který se na fakultě sociálních studií Masaryovy univerzity věnuje ve svém výzkumu asexualitě.

Podle psychologa bere naše společnost sex spíše jako biologický pud než jako umění, jak je tomu na východě. Právě to v nás vyvolává pocit, že mít libido je zdravé. Kdo ho nemá, je nemocný a nenormální. Ve východním pojetí erotiky jako umění mají pro asexuály více pochopení. Prostě tomuto umění někteří neholdují, stejně jako jiní nemají rádi operu.

Jsme zdraví a v pořádku

Jak asexualita vzniká? Je dědičná nebo sociálně podmíněná? Tyhle i další otázky zůstávají zatím nezodpovězeny. I sami asexuálové mají na sex různé názory. Zatímco jedni touží po intimním partnerském vztahu, jiní jsou spokojeni single. Někteří nemají o sex zájem vůbec a přijde jim vyloženě odporný. Další masturbují, zatímco některým připadá nudný, nedostatečně uspokojující a raději investují svou energii jinde.

Největší problém mají asexuálové s okolím, které jim nevěří, že jsou v pořádku. Když už se svým nesexuálním životem vůbec někomu svěří, málokdy se setkají s pochopením. Kamarádi je posílají za sexuology a psychology, aby jejich "problém" vyřešili. Odborníci pak marně pátrají po hormonálních nebo genetických abnormalitách, po traumatech z dětství a deprimujících zážitcích. Sexualita se u nich zkrátka nikdy neprojevila, mnoho z nich sex zažilo, dokonce i s orgasmem, ale stále jim to "nic neříká".

Když se na věc podíváte z pohledu asexuála, je vám hned jasné, proč si někteří připadají jako mimozemšťané: v naší kultuře je důraz na erotiku a sexualitu až nevídaný. Máme potřebu o sexu nejenom mluvit, ale důkladně ho probírat, diskutovat o něm a každého zařadit do příslušné škatulky. A asexuál celý život naráží na "fanoušky sexu" a přitom ho jejich "koníček" vůbec nezajímá. Cítí se divně a ztrácí sebevědomí.

Mají víc času na jiné zájmy

Mnoho asexuálů se proto uchyluje k nejrůznějším výmluvám a někdy se dokonce označují za homosexuály, jenom aby unikli nechtěnému sexuálnímu zájmu. Mezi asexuály totiž najdeme i velmi fyzicky atraktivní muže a ženy, kteří jen nechtějí vysvětlovat, že je sex nebaví. Obzvlášť u mužů je nezájem o sex vnímán poměrně negativně.

Na druhou stranu mají asexuálové výhodu: víc času i energie věnují jiným zájmům...

AVEN

Největší průlom k otevření otázky asexuality udělal David Jay, nyní sedmadvacetiletý mladík z USA. Před pěti lety začal o tomto tématu mluvit veřejně. Otevřeně přiznal, že nikdy neměl sex a že jej asi ani nikdy mít nebude. Založit organizaci AVEN (Asexual Visibility and Education Network), která se snaží sdružovat asexuály a zároveň o jejich existenci dát na vědomí ostatním. AVEN zaznamenal velký ohlas, v současnosti má kolem 19 000 registrovaných členů, zároveň vyvolal vlnu podobných komunit v jednotlivých zemích světa, včetně Česka. Mezi sebou se asexuálové poznají podle černého prstýnku na prostředníčku nebo podle písmene A na tričkách.

"Vztahy samy o sobě už jsou dost komplikované, tak proč k nim přidávat nový faktor neshody. Myslím, že potěšení se lze dobrat i jinými způsoby", svěřila se třiatřicetletá Lucía španělskému deníku El Mundo. Ačkoliv se sexu dobrovolně vyhýbá, nepovažuje se za puritánku, která abstinuje z morálních nebo náboženských důvodů. "Moje tělo nikdy nereagovalo, jak by mělo. Měla jsem několik partnerů, kteří se snažili mě stimulovat a uspokojit, ale nic z toho nebylo. Pro ně to bylo frustrující, ale vždycky jsem je nakonec nechala já. Prostě sex prožívat neumím, ta schopnost mi chybí."

Rozkoš z adrenalinu

Psychologovi Sedláčkovi se svěřila i šestatřicetiletá Jana: "Sex je děsná nuda. Přitom miluju extázi, rozkoš. Ale absolutní, ne takhle izolovanou. Když se například valím na prkně ze svahu dolů, jsem tím zážitkem komplet pohlcená…Prožívám slast každou částí těla, je mi příjemně. Mrazí mě v zádech…nohy, ruce, břicho…tvář, oči. Takovej totální orgasmus," směje se a dodává, že sex je proti tomu jenom jakási upocená parodie na rozkoš.

David Jay v pořadu The View:

Na střední a na vysoké škole jsem netušil, co si myslet o vztazích. Netušil jsem, co se se mnou děje.

Nebyl nikdo, kdo by mi řekl, že to je v pořádku, nebo že totéž zažívají i jiní lidé. Kolem třinácti čtrnácti let začali kamarádi mluvit o sexu a sexuální přitažlivosti. Pro mě to bylo něco cizího. Uvědomil jsem si, že to mám úplně jinak.

Normálně chodím na rande. Jsem však velice otevřený. Ještě než se začnu s nějakou slečnou scházet, svěřím se jí. Některé se mě pokusily "léčit", ale nikdy to nefungovalo.

I já investuji do vztahu, ale přemýšlím nad ním pouze v nesexuální rovině. Tak to vnitřně cítím. Jde jen o to si určit priority, na nichž bude vztah stát. Hlavně je důležitě otevřeně komunikovat.

Je ale možné, že si asexuál sex zvolí. Ne kvůli sobě, ale kvůli partnerovi. Technicky to jde asi stejně, jako když se muž miluje se ženou, než si uvědomí, že se mu líbí muži. Jiní mají sex alespoň sami se sebou. I já jsem zkoušel masturbovat a bylo to "celkem v pohodě".

 

David Jay v pořadu americké televize ABC nazvaném The View.