Jedete metrem a proti vám se usadí vyhublý kluk, oči obkroužené tlustými černými linkami, půlka bledého obličeje se ztrácí pod patkou delších tmavých vlasů, nehty nalakované na černo. Na sobě má bílo-černé pruhované tričko, úzké černé kalhoty a tenisky. Říkáte si, co je asi zač? Pak vězte, že před vámi sedí emák. Jeden z těch, kdo propadli stylu emo, stále populárnějšímu mezi současnými teenagery.
K hiphoperům, skejťákům a diskantům (alias šamponům a barbínám) jich v poslední době přibylo hojně. A to není všechno. Tyhle styly se dělí ještě dál: třeba na gangsta, scene girl nebo indie. Začínáte se v tom ztrácet? Nejste sami.
Emo: jen se řežou a brečí?
Velké množství make-upu, tmavé oblečení kompenzují růžovými tričky a pastelově barevnými doplňky, jako jsou čelenky, dětské sponky, odznáčky, náramky a korále. Poutají pozornost. A to je účel.
Vyznavači emo se totiž chtějí vyčlenit, vypadat jinak než ostatní. "Emo je o emocích. Nebát se dát najevo, co cítíte, ať už je to smutek, láska, nenávist," zasvěcuje mě sedmnáctiletá Jitka z Brna. Před rokem a půl našla na internetu články o emo. Začala se o tenhle styl víc zajímat a drží ji dodnes. "Dřív jsem si mezi ostatními připadala jiná. Teď vím, kam patřím."
Na celé jméno mluvit nechce, podobně jako ostatní emaři. O focení nechtějí ani slyšet. Bojí se, aby je nepoznal někdo ze známých. Že by se paradoxně ti, co se nemají bát ukazovat emoce, styděli za své názory?
Kolem skupiny emo prochází partička hiphoperů a hned vykřikuje: "Jé, emáci! Jděte se řezat! Zas tady bulíte?" Jakmile před ostatními puberťáky vyslovíte emo, začnou se smát. Mají je za depkaře, co se rozbrečí, když jim dojde tužka na oči. A špatnostem světa čelí tím, že se řežou žiletkami. "To dělají možná tak ta třináctiletá děcka, co si na emo hrajou. To jsou pozéři. Kvůli nim jsou pak emáci všem k smíchu," říká šestnáctiletá vyznavačka emo Katka Špinková z Prahy.
Ty pravé emáky podle ní spojuje hudba (třeba skupiny My Chemical Romance, Panic! At The Disco) a to, že berou život takový, jaký je.
Pravidlo 41: Pokus se o sebevraždu
Deváťačka Katka nevypadá na holku, co by se stranila ostatních a po nocích brečela do polštáře. Skoro pořád se směje. "Ale ze začátku na těch srazech brečel skoro každý druhý. Hlavně holky kvůli klukům. Původně si hodně lidí myslelo, že když jsem emo, musím brečet. Naštěstí už ví, že to o tom není."
A o čem to tedy je? Napovědět vám může i 58 pravidel, jak se stát správným emo, která kolují po internetu. Třeba podle pravidla číslo 13 by měl emák plakat při každé příležitosti. Mnohem drsnější je pravidlo číslo 41: "Alespoň jednou se pokus o sebevraždu (nepřežeň to, aby se nestalo, že zemřeš!), povolený způsob je podřezání žil. Jiný nepřichází v úvahu."
To už se vznešenými ideály o odhalování emocí nemá moc společného. A stejný názor má i pravověrná emačka Jitka. "Ten, kdo tohle vymyslel, by si měl dát pár facek. Je to snůška keců," rozčiluje se. Skoro každý emo člověk vám popře, že by přemýšlel o sebevraždě nebo u sebe nosil žiletku. Na tohle téma jsou citliví.
"Nic takového neděláme. S emo to nemá nic společnýho," tvrdí svorně. Jenže... "Řezala jsem se žiletkama. Z nudy. Prostě jsem nevěděla, co dělat jinýho," říká Katka a ukazuje ruce, nad zápěstím má jizvy. Je jich dost, až z toho běhá mráz po zádech. "Bylo to ale dávno před emo. Řezala jsem ze vzteku, dokonce jsem na tom byla závislá. Pořád jsem měla nutkání to dělat. Pak jsem začala chodit k psychologovi a už to nedělám."
Vzápětí ale vyzradí, že si její známá kvůli emo pořezává nohy a ruce. A podobné zkušenosti má i šestnáctiletá emařka Patricie ze středních Čech: "Neřežu se. Ale je pravda, že párkrát jsem to udělala. Spíš ze zvědavosti. A taky jsem chtěla, aby mě někdo litoval." Takže? Čert aby se v té emo džungli vyznal!
Skejťáci, diskanti... Jak je poznáte? Co poslouchají?HIPHOPEŘI SKEJŤÁCI EMO DISKANTI ROMANTICI |