Podle závěrů německých vědců zůstanou děti, které se projevovaly jako "stydlíni", plaché a zdrženlivé i v dospělosti.
Postupem času si mohou osvojit více společenské a asertivní chování, ale v jádru zůstanou pořád introvertně orientované. Dokázal to rozsáhlý longitudinální výzkum, jehož výsledky zveřejnil server msn.
Převýchova hlučných dětí
Výzkum však odhalil i zajímavé výjimky: například se zjistilo, že nejvíc hlučné, agresivní a neustálou pozornost vyžadující děti se postupem času nejvíc měnily. Coby dospělí zůstaly sice stále agresivní, ale na druhou stranu se stáhly víc do sebe a projevovaly se navenek méně. Psychologové předpokládají, že je to způsobené negativní zpětnou vazbou, kterou celé roky tyto děti dostávaly od svých vrstevníků. V důsledku neustálého okřikování a negativních reakcí se staly mnohem tišší a rozpačitější ve společenském kontaktu.
"Zpočátku se v dětské společnosti jejich impulzivní a hlučné chování může jevit ,cool´a dokonce jim získávat i jisté sociální uznání," vysvětluje autor studie, psycholog Jaap Dennissen. "Postupem času však, spolu s dospíváním, se i od nich očekává, že se budou chovat víc dospěle. Impulzivní a do značné míry infantilně sobecké chování je tak stále více odmítáno i jejich vrstevníky. Soustavné odmítání a negativní reakce ve většině případů vyústí v plašší a rozpačitější projevy chování."
Nesmělí, nezdolní a agresivní
Na základě pozorování rodičů i učitelů byly děti podle osobnostních charakteristik rozděleny do tří typů osobností: děti s přílišnou sebekontrolou, děti s nedostatečnou sebekontrolou a individualisté.
Děti s příliš velkou sebekontrolou by se daly popsat jako plaché, tiché, nesmělé a nedůvěřivé k cizím lidem. "Děti s přílišnou sebekontrolou totiž kontrolují příliš i své emoce," vysvětluje Dennissen. "V důsledku toho nejsou schopné jednat přirozeně a spontánně. Trvá dlouho, než někomu začnou důvěřovat, a ostatní je proto vnímají jako extrémně plaché."
Děti s nedostatečnou sebekontrolou naopak své chování, emoce a impulzy neovládají téměř vůbec. "Když se cítí frustrovaní, chovají se k ostatním agresivně, a to bez ohledu na důsledky, které jejich chování bude mít," říká Dennissen.
Děti, které vědci nazvali individualisty, jsou osobnostně jakoby mezi předcházejícími dvěma typy. Nemají problémy s projevováním emocí, ale ani se spoluprací. Nenechají se odradit neúspěchem a začínají znovu a znovu. Mezi jejich charakteristiky patří houževnatost a nezdolnost.
Potíže s dospíváním
Zajímavé je, že ve srovnání s individualisty děti s přílišnou sebekontrolou či děti s nedostatečnou kontrolou potřebovaly delší čas na dospění. V tomto případě se myslí především přijetí dospělé role, která v sobě zahrnuje opuštění rodičů a domova, nalezení životního partnera a budování kariéry. Dosažení a úspěšné zdolání těchto milníků vyžaduje sociální adaptaci, která se u dětí s přílišnou, či naopak nedostatečnou sebekontrolou vyvíjela pomaleji. Dospívání a přijetí nových rolí tak nejlépe zvládali "individualisté."
Ačkoli překročení hranice sociální dospělosti ve finále zvládli všichni respondenti, psychologové poukazují na to, že existují metody, jak děti na novou roli lépe připravit. Zcela nedoceněné jsou podle nich například brigády, které dítě v pubertě absolvuje. Spolu s brigádou (případně prací na částečný úvazek) se dospívající učí pravidelnému řádu, samostatnosti, ale také odlišným vzorcům chování. Například děti s nedostatečnou sebekontrolou tak zjistí i mimo své rodinné prostředí, že agresivita je v sociálních vztazích spíše handicapem.
Rodičovské dotazníky
Studie publikovaná i v únorovém čísle Journal of Personality sledovala sto tři dětí po dobu devatenácti let. S výzkumem se začalo, když dětským respondentům byly čtyři roky. S bádáním se končilo po dvaceti letech. Aby se zachytily první projevy osobností, do výzkumu byli zapojeni i rodiče a učitelé dětí. Ti vyplňovali dotazníky zaměřené na chování dětí, které vědcům z Humboldtovy univerzity v Berlíně pomáhaly ilustrovat vývoj dětské osobnosti.
Autor studie Jaap Dennissen a jeho tým se s dětmi a rodiči scházeli každý rok, dokud děti nedosáhly věku deseti let. Další setkání doplněné testy a vyhodnocováním dotazníků se uskutečnilo, když děti dosáhly věku dvanácti, sedmnácti a třiadvaceti let.
