"Městské děti vůbec nepobývají v přírodě a není to jen jejich vina. Rodiče mnohdy vůbec nemají čas s nimi zajet třeba do lesa, kde by mohly volně běhat. Sáhnou tedy po počítači, který mají nejblíže," všimla si socioložka Helena Vostradovská, která spolu s týmem odborníků zkoumala odcizování dětí přírodě téměř dva roky.
To, že nejmladší generaci chybí kontakt s přírodou, jde poznat velice snadno. "Děti jsou přepečovávané a pohybují se pouze v interiérech. I do školky je rodiče vozí autem. Je tím narušená jejich imunita a zvyšuje se riziko alergií," říká Vostradovská.
Některé školky podle jejích slov musely přestat organizovat pobyty v přírodě, protože děti braly tolik léků na různé alergie, že bylo nad síly učitelek to zvládat.
Vedoucí na letních táborech musí zase často čelit dětským protestům, když malým táborníkům oznámí, že plánují pěší túru. "Pořád se ptají, proč by měli chodit pěšky a proč radši nejedeme autobusem," říká Libor Zámecký. Jezdí s dětmi na tábory patnáct let a říká, že delší túry už děti nezvládnou.
"Nemůžeme si dovolit chodit s nimi takové túry jako před deseti lety. Fyzicky na to prostě nemají," míní Libor Zámecký.
Děti sedí u počítače, nehýbou se a tloustnou. Právě kvůli nedostatku pohybu a vysedávání u počítače či televize trpí stále víc dětí nadváhou a obezitou.
"Obézních dětí stále přibývá, ale nejsou na tom zatím tak špatně jako dospělí," tvrdí Vojtěch Hainer z České obezitologické společnosti. Není však výjimkou, že dnes lékaři řeší nadváhu i u tříletých dětí.
Ve třech letech 25 kilo
"V naší péči je holčička předškolního věku. Když ji k nám přivedli, byly jí tři roky a vážila místo běžných patnácti pětadvacet kilo," popsala dětská lékařka Marie Finková. Podle její zkušenosti se děti svou obezitou začnou zabývat až v pubertálním věku. "To už si uvědomují, že jde o problém, a s dietologem spolupracují," dodala.
I ona vidí důvod, proč děti tloustnou, hlavně v nedostatku pohybu. "Děti s nadváhou jsou většinou omluvené z tělocviku, aby se jim spolužáci nesmáli," dodala lékařka s tím, že i sportoviště jsou dnes plná sportovně založených dětí místo těch, které by pohyb potřebovaly mnohem víc. "To je chyba. Dřív také trávily rodiny víkendy na výletech v přírodě, což už dnes není časté," dodala lékařka.
Městské děti se tak s přírodou seznamují pouze zprostředkovaně - hlavně přes televizi. Té skutečné se pak bojí a strach jim nažene třeba obyčejný pavouk. "Pokud je navíc rodiče straší klíšťaty a bakteriemi, které na ně údajně v lese číhají, vybuduje si dítě k přírodě negativní vztah," připomíná socioložka Vostradovská s tím, že dospělí chybují, když se snaží dítě příliš chránit.
"Příkladem může být zakrývání pískovišť plachtou. Je dokázáno, že pod plachtou se množí plísně a bakterie mnohem víc, než kdyby byl prostor nechán odkrytý," říká. Ona sama prý zná školky, kde učitelky plachtu ani neodkrývají, protože ji neunesou. "To je paradox. Postavíme dětem pískoviště, ale pak jim stejně znemožníme je používat," diví se Vostradovská.
