Medička přesně ví, kdy mluvit a kdy mlčet. Vzpomínky na kamarádku se jí už z mysli vytrácejí. „Zpočátku mi moc chyběla, ale jak jde čas, můj postoj k ní se stává neutrální,“ přiznává s kamennou tváří.
Můžete vylíčit, co se té noci na Vinařské v pokoji 213 stalo?
Ten večer jsme chtěly strávit spolu. Domluvily jsme se na společné večeři, Danka vařila a já donesla z města lahev vína. Normálně jsme se bavily, Danka v kuchyňce míchala vodku s džusem. Já jsem pak usnula a probrala se uprostřed noci, bolela mě hlava a nahmátla jsem si na ní krev. Nade mnou se skláněla Danka s nožem. Lekla jsem se a chňapla po něm. Chtěla jsem utéct z pokoje, nepustila mě, o ten nůž jsme se asi popraly.
Popisujete to dost přesně na to, že jste byla v tu chvíli nepříčetná. Jak usoudili znalci...
To jsou útržky, které si vybavuji a skládám dohromady. Ve skutečnosti moc nevím, jak se to všechno seběhlo. Mám výpadky paměti. Vím, že jsem pak vyběhla na chodbu, bouchala na dveře a křičela, ať Danku zachrání. Přijela policie, záchranka a mě odvezli do nemocnice, protože jsem měla ránu na čele, možná od hrnce nebo lahve, asi jak mě praštila.
Vybavujete si, proč jste se začaly prát?
Nedokážu si vysvětlit, proč se to stalo. Na žádnou hádku si nevzpomínám.
Danielini rodiče a kamarádi si myslí, že všechno bylo jinak. Že jste dobře věděla, co děláte...
Mrzí mě, pokud si to myslí, ale víc k tomu nemám co říct.
Podle svědků vám ten večer Daniela chtěla říct, že už s vámi nechce bydlet. Řekla?
O tom nic nevím. Povídala jen, že dostala kolej na další rok a víc jsme to nerozváděly. Poslední dobou jsme se méně vídaly, ona přestoupila na jinou školu, ale jezdily jsme spolu vlakem domů, chodily do kina. Nic se mezi námi nezměnilo. Byla to moje nejlepší kamarádka.
U soudu jste říkala, že žádné léky neberete. Jak to, že ve vašem organismu lékaři našli zbytky hned po třech medikamentech?
To nevím. Já brala pouze antikoncepci a z léků nejvýš paralen při nachlazení. Nápoje ten večer míchala v kuchyňce Danka.
Pořád bydlíte na koleji?
Ne, teď bydlím na privátě. S kamarádkou.
Studenti, vaši společní známí, vás označují za nelítostnou a problematickou bytost. Proč si to myslí?
Je mi to líto, možná proto, že Danku většinou znali déle. Chápu, že se někdo diví, že můžu dál studovat, že žiju normální život.
A žijete?
(chvíli mlčí) Snažím se. Kvůli tomu všemu jsem musela opakovat jeden ročník. Teď je mým cílem hlavně dokončit školu.
