Tři gramy jsou polovinou množství, které by měl maximálně dostat za celý den. A kde je oběd? Kde svačina? A co večeře?
Helena Novotná je mladá a zdravá jako řípa. Její život je hodně uspěchaný a stejně uspěchané je i její stravování. Tak trochu ve stylu televizních reklam. Když se nestihne doma nasnídat, udělá si v kanceláři nějakou tu instantní svačinku. Je to tak jednoduché - přímo v kelímku zalít horkou vodou a chuť to nemá špatnou. Dva gramy soli.
K obědu si uvaří polévku ze sáčku a k tomu v mikrovlnce ohřeje nějakou tu kupovanou hotovku. Osm gramů soli. Ani doma moc nevaří. Čas strávený u plotny považuje za ztracený, a tak se většinou živí z lednice. Včera měla k večeři uzenou makrelu s chlebem. Pět gramů soli.
Přemíra soli, kterou přijímáme, nepochází ze slánky na stole, ale z průmyslově vyráběných potravin. Dokazuje to jídelníček, který sestavila redakce MF DNES z koupených potravin a nechala analyzovat na obsah soli ve Státním veterinárním ústavu v Praze. Na váze se ukázalo 22,15 gramu soli, tedy téměř čtyřikrát víc, než doporučených šest gramů.
|
Kolik soli do sebe dostanete |
Kdyby tak denně jedl Béďa, velmi rychle by se jeho už tak vysoký tlak zvýšil a čekal by ho osud jeho otce - umřel na infarkt ve věku, do kterého Béďa nemá daleko. Když se tak bude stravovat Helena, dopracuje se v pozdějším věku nejspíš k témuž. Brzy si totiž na sůl vypěstuje návyk.
„Hodně osolené jídlo pak člověk vnímá jako normálně slané a přiměřeně slané mu připadá nevýrazné a musí je přisolit,“ říká dietní sestra Tamara Starnovská z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Pokud bude žízeň hasit colovými nápoji, po letech se nejspíš dopracuje k vysoké váze, dalšímu rizikovému faktoru pro nástup vysokého krevního tlaku.
A skončí tam, kde Béďa. V ordinaci doktorky Renaty Cífkové, na v preventivní kardiologii pražského IKEMu, kde se snaží zabránit tomu, aby lidé s hypertenzí neskončili s nemocemi cév a srdce. Ale dřív možná v jiné nemocnici s ledvinovou kolikou. „Taková dávka je nadbytečná zátěž pro ledviny,“ reaguje primářka Cífková na změřených 22 gramů.
I když vysoký krevní tlak je výsledkem vzájemného působení genů a prostředí, jeho riziko výrazně zvyšuje nezdravý způsob života. Rady pro nemocné proto zní: zbavit se nadváhy, přestat kouřit, omezit alkohol a kofein a omezit solení.
Pro primářku Cífkovou to není jednoduché. Musí bojovat s nevědomostí některých svých pacientů: „Nejhorší životní styl mají osoby s nejnižším vzděláním. Čím nižší vzdělání, tím vyšší výskyt rizikových faktorů. Dá se dokonce mluvit o sebepoškozování, každý vzdělaný člověk ví, že kouření nebo obezita poškozují zdraví,“ říká.
Je to i boj proti potravinářskému průmyslu. Ten se v solení neomezuje. Kdyby solil méně, přišel by o značnou část svého zisku. Francouzský vědec Pierre Meneton jej nedávno vyčíslil na šest miliard euro. O tolik méně by vydělal průmysl jen ve Francii, kdyby se obsah soli v potravinách snížil o tolik, kolik požadují zdravotníci.
Srdci a cévám solení nesvědčí
Minimálně třetina dospělé populace u nás má vysoký krevní tlak. A hypertenze je jedním z hlavních rizikových faktorů nemocí srdce a cév, na které umírá víc než polovina obyvatel České republiky. Vysokému krevnímu tlaku se dá přitom úspěšně předcházet.
„Direktivně omezit množství soli v potravinách a vést lidi k tomu, aby dbali na zdravý životní styl,“ takový je recept doktorky Renaty Cífkové, přednostky Pracoviště preventivní kardiologie pražského Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). „Regulací by se snížila spotřeba soli v celé populaci, to by zákonitě vedlo ke snížení průměrné hladiny krevního tlaku, a tedy i ke snížení výskytu cévních mozkových příhod a infarktů.“
|
Nejvíc soli obsahují |
Říká se, že solíme hodně? Jaká je skutečná spotřeba soli u nás?
To nikdo neví. Žádná spotřební data o soli nejsou. Jisté však je, že soli konzumujeme nadměrně. A je také nepochybné, že když populace konzumuje hodně soli, má hodně hypertenze. Stejně tak je dokázáno, že když spotřebu snížíme, tak výrazně snížíme krevní tlak. Proto by z hlediska zdraví celé populace bylo nejrozumnější spotřebu soli regulovat.
Jak?
Stanovit doporučená množství soli v potravinách, která by se nesměla překročit. Prostě nařídit výrobcům, kolik soli smějí dávat do pečiva, kolik do sýra. Jsem jednoznačně pro to, aby obsah soli byl omezen direktivně. Hlavní množství soli, které přijímáme, totiž nezískáme tím, že přisolujeme, ale z potravin.
Strašně moc soli je v uzeninách, v polévkách, sýrech, jídlech ze sáčku. Poměrně dost soli se přidává i do pečiva. Chyba určitě je také, že se obsah soli neznačí na obalech. Spotřebitel by měl mít možnost zjistit, kolik má který výrobek soli.
Potravináři říkají, že dělají jen to, co chtějí zákazníci, slané jim chutná.
Je pravda, že sůl sice dodává chuť, ale je také dokázáno, že když se spotřeba soli snižuje postupně, tak to chuťové buňky nevnímají. Když to uděláte náhle, tak vám jídlo nechutná a nebudete ho jíst.
Průmysl však nemá zájem obsah soli snižovat, ba naopak.
Pochopitelně. Sůl stimuluje konzumaci. Když přijdete do restaurace, tak před vás postaví slané oříšky, mandle, chipsy. To vše stimuluje vaši chuť k jídlu a žízeň. Máte chuť k jídlu, víc toho sníte. Máte žízeň, víc toho vypijete. A to je přesně to, co ten podnik chce a co chce i průmysl. Abychom víc konzumovali.
Sůl je přece důležitá nejen pro chuť, ale i organismus ji potřebuje.
Jistě, bez soli není života. Ale aby organismus fungoval, tak jak má, stačí malé množství, sotva dva gramy denně. Spotřeba soli by neměla překročit 5 až 6 gramů. Není pochyb o tom, že populace, které přijímají nadměrné množství soli, mají větší výskyt hypertenze. Nejlepším příkladem je Japonsko.
Na severu je podstatně víc hypertenze než na jihu. Na severu také spotřebovávají více soli, používají ji ke konzervaci ryb. Existují primitivní populace na světě, třeba v Africe, kde je spotřeba soli výrazně menší. Jakmile se dostanou do měst, kde jsou vystaveni soli, tak jim krevní tlak stoupá.
V poslední době se objevují hlasy, které zpochybňují souvislost mezi solí a vysokým krevním tlakem.
Existuje solná lobby, která to bude vždy zpochybňovat. Zejména v zámoří je hodně silná. Když někdo začne proti soli mluvit, tak jej, obrazně řečeno, utlučou. Je známo, že se solnou lobby jsou propojeny i firmy, které vyrábějí nealkoholické nápoje.
Ty sice se solí zdánlivě nesouvisí, souvisí však s tím, že když přijímáte hodně soli, máte velkou žízeň a stoupá konzumace těchto nápojů. Všechny slazené limonády, nápoje typu coly, mají hodně kalorií. Občas mi obézní pacient tvrdí, že nic nejí, ale pak zjistím, že denně vypije dva litry coly. A to je kalorií jako pro horníky.
Jak omezit přísun sodíku Solit bez soli
Jak se tedy soli vyhnout, když je především v jídle, které si kupujeme a které nepřipravujeme sami. Má člověk vůbec šanci spotřebu soli snížit?
Nikdy nepřisolovat pokrmy bez ochutnání. K vaření rýže, těstovin a brambor stačí minimum soli, asi 30 % soli přechází do pokrmu. Některá druhy zeleniny, například brokolice, se obejdou při vaření bez soli, chuť dodají bylinky. Omezit spotřebu pochutin: hořčice, kečupu, přísad k masu. Jedna lžička sojové omáčky může obsahovat až 1000 mg sodíku! Výrazy jako „uzený, marinovaný, nakládaný, ve šťávě“ znamenají obvykle přítomnost velkého množství soli. Vyhnout se uzeninám, hotovým pokrmům, zejména těm, které obsahují uzeniny nebo sýry. Slané „mlsání“ je možné nahradit třeba sušeným ovocem. Sterilovanou zeleninu (např. hrášek nebo mrkev) neohřívat v konzervačním nálevu, ale nejprve scedit a propláchnout tekoucí vodou. Jíst dostatek čerstvého ovoce a zeleniny. Hlavně u malých dětí se vyhnout příliš slaným pokrmům. Pozor na minerální vody, některé obsahují hodně sodíku. Když množství sodíku na obale znásobíte 2,54, dostanete obsah soli.
V lékárnách je k dostání i dietní sůl, která chutná podobně jako jemná sůl, ale je v ní méně chloridu sodného. Výraznou chuť pokrmům dodají bylinky: tymián, bobkový list, petrželka, pažitka, estragon, šalvěj, rozmarýn, kerblík, bazilika, máta, majoránka, koření: pepř, šafrán, paprika, pálivá paprika, karí, muškátový oříšek, hřebíček nebo tekutiny: vinný ocet, estragonový ocet, citronová šťáva, olivový olej, ořechový olej, víno červené i bílé.
Nesmí přisolovat a musí se vyhýbat potravinám, které jsou slané. Nejlépe udělá, když bude jíst hodně čerstvého ovoce a zeleniny. Dostává do sebe totiž hodně draslíku, který se zaměňuje za sodík. Kromě toho, že omezíte přívod soli, protože ta v ovoci a zelenině není, tak ještě zvýšíte přísun draslíku.
Prospěšnost stravy bohaté na zeleninu a ovoce jasně ukázala americká studie Dash. Určitý počet dobrovolníků dostával každý den připravené jídlo chudé na tuky a bohaté na zeleninu a ovoce, které si jen ohřáli v mikrovlnce. Studie byla nesmírně finančně náročná, ale jednoznačně ukázala, že nefarmakologická léčba hypertenze má velký úspěch.
Příčinou vysokého krevního tlaku však není jen sůl.
Jistě, je to i obezita, nedostatek pohybu, ale nadměrná spotřeba soli k tomu nepochybně přispívá. Stejně jako málo pohybu a hodně alkoholu. Nedodržování toho, čemu říkáme zdravý životní styl. Ten se snaží zachovávat většinou jen lidé, kteří jsou zdraví. Lépe se stravují, sportují, mají zájem o své zdraví.
Nejhorší životní styl mají osoby s nejnižším vzděláním. Jednoznačně. Čím nižší vzdělání, tím je vyšší výskyt rizikových faktorů. Dá se dokonce mluvit o sebepoškozování zdraví, každý vzdělaný člověk ví, že kouření nebo obezita poškozují zdraví.
Jaká je podle vás z toho cesta?
Zlepšit vzdělanost populace. Naše populace je obecně málo vzdělaná stran zdraví. U nás je málo populárních pořadů o zdraví. Třeba v USA seznamují lidi s výsledky posledních výzkumů. A lidé o to mají zájem. Zažila jsem, že k lékaři přijde pacient s výtiskem práce, která vyšla minulý týden v předním vědeckém časopisu, a zeptá se, zdali postup, který tam doporučují, by nebyl vhodný také pro něj.
To je však běh na dlouhou trať. Co by se dalo udělat hned?
Zavést zdravou výživu na školách, děti pak budou vytvářet tlak v rodinách. Stejně tak je důležité zavést racionální stravování ve všech závodních jídelnách. Ze začátku lidem třeba nebude chutnat, když v jídelně přejdou z krkovičky na čočku, salát nebo přírodní filé s bramborovou kaší, tak tam stokiloví chlapi přestanou chodit, ale když kuchyně nepovolí, později si zvyknou.
Otázka pro odborníka
Odpovídá Tamara Starnovská, dietní sestra Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
Proč se kojencům nesmí solit?
Protože nemají ještě vyvinuté ledviny natolik, aby byly schopné vypořádat se s přebytkem sodíku jako dospělí. Do doby, než se plně vyvinou, tedy do dvou tří let, je dítě třeba chránit před nárazovými dávkami soli. První polévky se ještě nesolí, ale zhruba v roce, kdy se začíná přidávat kašovitá strava, mohu maso při vaření mírně osolit. Neznamená to však, že dítě bude jíst stejně slanou polévku jako tatínek.
Musí ženy v těhotenství držet neslanou dietu?
Zdravá těhotná žena žádnou dietu držet nemusí. Předpokládám, že se necpe chipsy a instantními polévkami. Přísun soli by měly rozhodně omezit ženy, kterým se v těhotenství tlak zvyšuje nebo ho měly vysoký už předtím.
|
Především přiměřeně |
 Podíl jednotlivých potravin na spotřebě soli (v procentech). |
