1. Příklady táhnou
A u stolu si to můžete celkem rychle ověřit. Snažte se na to nezapomínat a chovat se minimálně tak, jak očekáváte od dětí. S dítětem je dobré začít jíst společně od chvíle, kdy také konzumuje i něco jiného než mléko. Dá mu to šanci sledovat vaše návyky, to že při jídle sedíte, nemluvíte s plnou pusou, děkujete a prosíte, podáváte si jídlo a slánku, neošklíbáte se nad jídlem a neodbíháte od stolu.
I když si možná myslíte, že vaše dítě nebude chodit do podniků, kde by muselo počítat množství hrotů na vidličce, základy etikety se mu nikdy v životě neztratí - zhodnotí je s přáteli, ale i při pracovních příležitostech a zabrání trapným společenským situacím.
2. Mějte realistická očekávání
Každé dítě je jiné, ale dá se alespoň rámcově určit, co můžete od svých dětí v jakém věku očekávat. Ušetříte tím stres sobě i jim. Pokud se potýkáte s vybíravým strávníkem, nedoporučuje se být na děti v ohledech stolování příliš přísný, mohlo by to mít spíš negativní vliv (8 tipů, jak na vybíravého strávníka, si přečtete zde).
Od dvouletého dítěte můžete chtít, aby poděkovalo a poprosilo, aby u stolu vydrželo několik minut sedět, aby neházelo jídlo a aby jedlo lžičkou a vidličkou. Poslední úkol ale zřejmě způsobí celkem dost nepořádku, děti nebývají v tomto věku příliš koordinované a snaží se do sebe jídlo dostat jakýmkoliv způsobem. Záleží ale samozřejmě na tom, jak brzy jste ochotna mu svěřit lžičku a nechat stěny svému (barevnému) osudu. "Už od těch sedmi měsíců, co má syn příkrmy, sedí ve své židličce a dlabe sám. Ze začátku bylo jídlo všude, ale to mi bylo jedno," popisuje na internetu maminka pod přezdívkou Lenny ostatním svou metodu (více o krmení pod taktovkou dítěte si přečtěte zde)
Pamela Gouldová, autorka Knihy Krmení dětí, rodiče upozorňuje, že důvodem, proč děti často začnou házet jídlo, je, že už nemají hlad. Nejlepším řešením je proto v tu chvíli říct: "Aha, tak ty už nemáš hlad!" A ukončit jídlo. Aby se házení jídla nestalo synonymem pro sytost, snažte se hledat i jiné signály naznačující plnost (např. dítě odklání hlavu od jídla) a ptejte se ho.
Poraďte seSe svými dotazy a problémy týkající se výchovy dětí a rodičovství se můžete poradit s Markétou Klingerovou v naší poradně ZDE.  |
Kolem čtyř let již je dítě schopno jíst a pít bez příliš velkého znečištění okolí a nemluvit s plnou pusou, odpustit si výrazy jako "fuj" a požádat o omluvení od stolu, u kterého děti v tomto věku vydrží sedět kolem 15 až 30 minut.
Šestileté dítě již pochopí vysvětlení, že babiččiny city zraní zvoláním: "To je ale hnus!" Také se může začít lépe potýkat s příborem a i méně zručné děti touto dobou zvládnou krájet maso nožem. Také není od věci dítěti ukázat, jak s pomocí ubrousku ze své pusy dostat napůl rozkousané sousto, aniž by znechutilo pubertální sestru.
Kolem osmi pak můžete děti zapojit do sklizení ze stolu (lze s tím začít i dříve, záleží na odolnosti vašeho servisu) a pomoci s mytím nádobí. Protože se v tomto věku také začnou častěji vydávat do domů kamarádů, je vhodné je poučit o tom, jak se chovat jako host a hostitel, například nabídnout občerstvení apod.
3. Opakování je matka stolování
Obrňte se trpělivostí a neustále opakujte a opakujte s dětmi vytyčená pravidla. Nemá cenu se na ně hned hněvat, protože budou zapomínat docela dlouho a vaší prací bude jim dobré vychování připomínat. Pokud si chcete ušetřit nepříjemné scény, opakujte pravidla s dětmi pravidelně, aby neměly šanci je zapomenout.
Když se dopustí prohřešku, nejprve je trochu "trkněte" a dejte jim šanci na nápravu, než rovnou spustíte tirádu o prasečím chlívku. Namísto té bude účinnější jednoslovné napomenutí, které ani nemusí být příliš důrazné, někdy ho můžete i otočit ve vtip. Pokud bude dítě naproti vám jíst s otevřenou pusou, schválně začněte přežvykovat jako kráva, aby pěkně viděl celý obsah vaší dutiny ústní. Buď se rovnou začne smát a hned potom ústa zavře, nebo si bude stěžovat, jak jste nechutná. Dál už si to jistě domyslíte.
Buďte také připravena vždy vysvětlit nová pravidla ve chvíli, kdy k nim situace dospěje. Pokud budete s dítětem na svatbě, můžete mu vysvětlit, na co jsou které vidličky a lžičky, i když si to všechno určitě nezapamatuje. Příště se ale v podobné situaci bude cítit jistěji a u stolu si to s ostatními více užije.
4. Konverzace patří ke stolu, mobily ne
Toto pravidlo se týká hlavně starších dětí, ale základy společenské konverzace mohou u rodinného stolu získat i menší děti. Pokuste se u tabule vyhnout hádkám a nepříjemným tématům, mělo by to být místo příjemného setkávání a konverzace.
"U nás platí, že se nemluví s plnou pusou. Jinak si ale u stolu rozhodně povídáme, protože u večeře se konečně vidíme s tátou a chceme vědět, jak se měl celý den. A pak nechci dítě plné fantazie nutit k tomu, aby mlčelo, a dala mu tak najevo, že mě jeho myšlenky nezajímají, jen prostě nechci, aby po mě plivalo brambory!" popisuje maminka s přezdívkou Khalesi na diskusním fóru E-mimino.cz.
Pokud se snažíte o konverzaci s dítětem, tak ji rozvíjejte otázkami, které nedají šanci na odpověď ano/ne/nevím, která rodiče dovádí k nepříčetnosti. Klasické "Co bylo ve škole?" zkuste vyměnit za konkrétní otázky: "Co jste dneska dělali na tělocviku? Jak se ti líbí nová učitelka zeměpisu oproti té staré?"
5. Stolečku, prostři se
Děti mají v oblibě stereotypní a ritualizované chování, mezi které patří třeba prostírání stolu před společným obědem nebo večeří. A stejně jako my milují podložky s nejrůznějšími obrázky autíček, zvířátek nebo ovoce. Klidně si na ně můžete domalovat, kam patří příbory, talíř a sklenice. Přípravou stolu děti připraví i sebe na to, že bude následovat jídlo, na které se budou plně soustředit. Podobné zvyky mají podle výživových expertů pozitivní vliv na zdravé stravovací návyky v dospělosti.
