Ahoj mami a zbytku rodiny, co si tohle bude číst.
Díky těm práškům na uklidnění jsme celkem zvládla let, záchvaty hysterie mě opadly jen na úseku Sacramento - Atlanta, kdy byly turbulence. To mě z toho útlumu po práškách a cestě fakt probralo.
Pak jsem byla jeden den doma s novou rodinou, byli jsme na takový pouti, kde byly výstavy zvířat a různých zemědělských výrobků.
Vrstevníci jsou tu hloupí
Druhej den byla hned škola, která se spíš strašně křesťansky tváří, než doopravdy je. Ty děcka to rozhodně tak vážně neberou. Ale učebnice jsou braný z křesťanský perspektivy a o Bohu se furt mluví. Každopádně se to dá přežít a navíc to ty děti učí k respektu, lásce a tak. Látka se dá zvládat, je to lehčí než doma. Ale spousta úkolů.
Mí američtí vrstevníci jsou pěkně hloupí, fakt jsem tady vděčná za společnost lidí, o kterých bych si v Čechách neopřela ani zrezivělý kolo. Třeba jedna holka, se kterou se trochu bavím, se mi svěřila, že její největší sen je jet do Německa do Osvětimi, uctít památku obětem holokaustu. OK, to je samozřejmě šlechetný, ale není Osvětim náhodou v Polsku? No, to je jeden příklad za všechny. Taky neumí moc předčítat (nahlas čtu líp než většina spolužáků, což mě celkem překvapilo) a i když jsem v pokročilý třídě španělštiny, jsem jediná, kdo tam umí kváknout. Ale abych furt nepomlouvala - zas jsou mnohem sebevědomější, otevřenější, umí pochváli a jsou víc citově založený. Každopádně Češi jsou mnohem opravdovější.
Český psychiatr šest dětí neuživí
Samozřejmě mě tu překvapujou pro Američany přirozený věci: Monika (ženská, co mě vozí do školy) si koupila kolo. Za týden ho zlevnili. Tak si šla postěžovat (bez účtenky) a rozdíl jí byl vyrovnán. Nebo Sheree (máma od rodiny, kde bydlím) v jedný restauraci vypila polovinu sklenice ice-tea, pak zastavila číšníka, řekla, že je moc hořkej a jestli by jí nepřinesl kolu. Ten jí vysekl l poklonu, že obdivuje lidi s tak vyvinutou chutí a přicupital se sklenicí koly.
Jinak "moje" zdejší rodinka je dobrá. Sheree je fakt zlatá, dobře vaří a má železný nervy. S Briannou (její nejstarší dcera) je to OK, chová se hezky, ale žádný super kámošky nejsme. Malí kluci kolem mě pořád poskakujou, chtějí si hrát a učit česky. To mě celkem vyčerpává obzvlášť, když před sebou mám kopec DÚ. Kirk (táta) je taky moc fajn, i když je často v ordinaci. Musí dost vydělávat, protože je jedinej výdělečnej činnej z devítičlenné rodiny (vše za mě platí, i když jim samozřejmě nabízim, že za sebe zaplatím svoje věci - třeba adaptér mi taky koupili oni). Mají krásnej barák, bazén, dvě auta a opravdu netrpí nedostatkem. Chtěla bych vidět, jak by českej psychiatr utáhl šest dětí.
Jsem prý slušně vychovaná
To je tak všechno, nikdo mě netrápí, mám se dobře. Pět měsíců se tu rozhodně dá zvládnout, ale Praha je Praha. Říkají mi tu, jak jsem slušně vychovaná, když počkám, než si všichni sednou ke stolu. Dokonce jsem byla před celou školou pochválená za příkladné dodržování dress codu (doporučeného školního oblečení). V tý škole je to taky všechno celkem neformální, český ředitel by se chudák zbláznil. Žáci žvýkají žvýkačku, někdo i svačí, učitelé taky klidně vykládají látku se žvejkou v puse a když se třeba nějaký spolužák nudí, dá si nohy na stůl a píše si smsku. Tohle by fakt v Česku udělali jenom jednou.
Tak papa, mějte se hezky, pozdravujte bráchu i šelmu (psa). Doufám, že s ním chodí ven, když tam teď nejsem! Tady mají taky psa, ale už je to stará fena, takže s ní nikdo ven nechodí, jenom furt vyhledává v takový díře na zahradě. Občas se z toho prachu vyhrabe a přemístí se ke mně do pokoje, kde si s ní česky povídám. Ale aby vypadla jí musím říct anglicky, tolik ještě nerozumí. A je strašně žravá, možná trumfne i našeho Falca, teď zrovna sežrala použitou plenku. Můj pokoj je mimochodem nejuklizenější z celýho baráku, všude se tu válí věci. To mi pochopitelně tolik nevadí, jsem zvyklá, ale v kuchyni na zemi se třeba často válí zbytky, který to mimčo sbírá a ochutnává. Určitě to posiluje imunitu a já si dávám pozor, aby necucalo moje věci k jídlu.
