Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Zlatý komunisti

aktualizováno 
Vždycky jsem se domnívala, že se domluvím s každým. Dokonce i s komunisty. Být ještě chvilku u moci, zobali mi z ruky. Stěžovala jsem si orgánům na kdeco. Když špatně skončili, byla jsem chvíli nejistá. Pořád jsem čekala, že se objeví nejvyšší instance pro žádání nápravy.

Radka Kvačková | foto: Archiv Radky Kvačkové

Třeba městský výbor demokracie, kde se budu moci domáhat například nerušeného spánku bez hlasitých nočních produkcí pod okny nebo uklízení v naší čtvrti.

Není, ale přizpůsobila jsem se. Naučila jsem se komunikovat s politiky, s mafiány a (to umí málokdo) i s učiteli svých dětí. Mám celkem jednoduchou metodu. Když hrozí například čtyřka z matematiky, dostavím se za matematikářkou a řeknu: Ta naše holka je ale hrozně pitomá, což?

Nikdy nepřisvědčí. Ba naopak, začne mi to vymlouvat. Že to není zdaleka tak zlé, jak to vypadá, že jsou i mnohem horší, až nakonec sama sebe přesvědčí, že by si dcera zasloužila lepší známku.

Pravda, jednou to bylo trošku těžší. Ředitel střední školy, kterou navštěvoval syn, vyzval nás, rodiče (oba), abychom přišli do jeho kanceláře, protože chlapec namaloval na zadní stranu tabule pánské přirození.

Zaklepali jsme na jeho dveře, a když nám otevřel důstojný muž ve středních letech, oznámila jsem, že jsme přišli kvůli tomu přirození. Podal nám ruku a představil se: "Zástupce ředitele Šourek." Nakonec jsme se trojce z chování nevyhnuli.

Ale to byla výjimka. V zásadě lze říct, že jsem až donedávna neměla větší komunikační problémy. Až teď.

Začátkem roku jsem se rozhodla změnit operátora svého mobilního telefonu a ponechat si přitom číslo. Ne, že bych proti tomu původnímu něco měla. Šlo jen o to, abychom my, co si nejčastěji telefonujeme, byli u stejné firmy.

Představovala jsem si, že půjdu do příslušné pobočky, sdělím těm mladým perspektivním lidem, co potřebuji, a oni zařídí potřebné. Vlastně zařídili. A poradili, ať čekám, že mne budou v průběhu procesu informovat pomocí SMS.

Mačkám zlostné staccato i vemlouvavé legato...

Když mi pár hodin nato přišla zpráva "Vážený zákazníku, objednávka číslo xxx byla přijata a předána ke zpracování," příjemně mne to překvapilo.

Když přišla za dvě hodiny další, bylo mi jasné, že ti mladí perspektivní pracovníci komunikují rádi. Během týdne mne informovali o každé maličkosti, jako že "objednávka byla úspěšně předána, identifikace k objednávce na přenesení čísel byla úspěšná" apod.

Po deseti dnech už jsem měla pocit, že by bylo slušné jim odepsat. A taky už jsem byla trochu netrpělivá. Vyťukala jsem pozdrav doplněný jednoduchou otázkou: "Proc to trva tak dlouho?"

Odpověděli okamžitě, ale trochu zvláštně: "Klicove slovo proc nelze identifikovat. Piste znovu nebo nás kontaktujte telefonicky."

Napadlo mne, jestli je u nadnárodních mobilních operátorů slovo "proč" zakázané nebo jen tak málo používané, že ho vyškrtli z firemního slovníku.

Chtěla jsem si o tom s někým kompetentním pohovořit. Na zákaznické lince se ozval příjemný ženský hlas. Ke slovu mě ale nepustil. Dlouze vychvaloval služby operátora a pak mi dal najevo, že pokud mám nějaký dotaz, musím jej převést do řeči čísel: "Pokud chcete informace o připojení, zmáčkněte tlačítko jedna, chcete-li informaci o tarifech, zmáčkněte dvojku..."

Nabídka byla celkem široká, zabrala aspoň tři minuty, ale na můj dotaz na potvoru tlačítko nevyčlenili.

Ve skutečnosti to nebylo poprvé. Vlastně se mi to stává čím dál častěji. Volám do nějaké instituce, tam mě obřadně uvítají, jako že jsou moc rádi, že volám, ale šanci říct, co chci, mi nedají. Prý ať zmáčknu to nebo ono tlačítko, jedničku až devítku. Nemám nic proti tlačítkům, jenže se většinou nikam stejně nepromačkám.

Nechci to vzdát a pořád si myslím, že na něco přijdu. Jako v případě těch komunistů. Taky se mnou napřed nekomunikovali. Jeden kádrovák ani nezvedl hlavu, když jsem se ho přišla zeptat, proč mě nechtějí pustit na vysokou školu. Jen řekl, že je můj dotaz bezpředmětný.

Možná existuje nějaká speciální kombinace (pro VIP), po jejímž aplikování se na druhé straně ozve místo automatu opravdický člověk z masa a kostí. Ale ne a ne ji trefit. Zkouším to systematicky. Dvojčíslí i trojčíslí, po sobě i v akordech. Mačkám zlostné staccato i vemlouvavé legato... Zatím nic.

Zlatý komunisti.


RADKA KVAČKOVÁ

Vystudovala FAMU. Dlouhá léta pracovala ve Svobodném slově. V roce 1990 přešla do Lidových novin, pro které nyní připravuje vzdělávací přílohu Akademie. Žije s manželem Petrem na Malé Straně, má dvě děti a čtyři vnoučata. Vydala knížky Něco mezi tím a Potopa a já. Její fejetony pro ONU DNES najdete na www.itchyne.blog.cz


Autoři:




Nejčtenější

Osvěžující salát s rajčaty, okurkou a čerstvou mátou
Rajčata nejsou jen na špagety a na pizzu. Co s červeným nadělením?

Konec prázdnin je ve znamení dozrávajících červených plodů, které v sobě během slunečných dnů akumulovaly všechnu krásu a sladkost léta. Pokud jste propadli...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Příběh Mirky: Syn bude otcem, ale dítě nejspíš není jeho

Tak jsem se dočkala, budu babičkou. Mám skvělou snachu, bezvadného syna a další důvod k radosti je na cestě. Jenže snacha se mi přiznala, že dítě možná nebude...  celý článek

Magazín Vogue je ikonou mezi dámskými magazíny.
Magazín Vogue udává trendy už 125 let. Nyní ho ohrožují sociální sítě

Magazín plný luxusu, který si zamilovaly ženy po celém světě, odstartoval kariéru mnoha topmodelek a návrhářů. A přestože je Vogue stále prestižní titul, ubývá...  celý článek

ilustrační snímek
Když domek vyhořel, děti musely do ústavu. Pomozme jim k návratu domů

Děti, které vyrůstaly v rodinném prostředí, mají mnohem větší šanci na úspěch v životě a na vlastní spokojenou rodinu než ty, které vyrostly v ústavu. Pomozte...  celý článek

MOJE ROZMARNÉ LÉTO
Moje rozmarné léto: Hlasujte, posílejte a soutěžte o ceny za tisíce

Moje rozmarné léto je téma fotosoutěže, kam můžete celé prázdniny posílat své aktuální fotografie. Soutěžit můžete v některém z osmi kol, z nichž vítězové...  celý článek

Další z rubriky

Ilustrační fotografie
Příběh Hanky: S přítelem nejsme schopni vyřešit, jak platit nákupy

Jsem rozvedená, ale s bývalým manželem jsem nikdy nemusela řešit, co kdo zaplatí, kolik kdo z nás vydělává či utrácí. Teď žiji s přítelem a dohady o penězích...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Příběh Veroniky: Přítel je jak zpomalený film, do všeho ho tlačím

S přítelem Tomášem žiju už rok. On je naprosto spokojený, já naštvaná, otrávená a znechucená. Takhle jsem si náš společný život nepředstavovala. Všechno je na...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Příběh Dáši: Z manžela se v důchodu stal líný a nerudný dědek

Jsem už tři roky v důchodu a užívám si to. Těšila jsem se, až i manžel přestane pracovat a budeme si společně „plnit sny“. Místo toho denně poslouchám, co ho...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Konturování krok za krokem: Dodejte svému obličeji výraznější křivky
Konturování krok za krokem: Dodejte svému obličeji výraznější křivky

Líčení nabízí spoustu návodů, rafinovaných tipů a triků, díky kterým můžete zásadně změnit rysy v obličeji a jednou z ta... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.