Když chlap něco provede a pak se kaje, je to podobné, jako kdyby vztah začínal znovu. Stejné to bylo s Michalem.
HLASUJTE: Jak se má Dana zachovat?
Asi mu došlo, co jsem cítila, když jsem u něj marně hledala oporu. Jen neměl odvahu říct - hele promiň, prostě jsem to nezvládl. Místo toho ale přinesl lístky na zápas Bohemky, které šlo o postup do první ligy. A já, přestože fotbal nehraju, leda tak ten slovní a občas taky stolní, jsem zajásala. I když bych šla raději do kina, jak jsme původně chtěli.
Jen na chvíli se z Michala vyklubal Vlk, když nadhodil, že by s námi mohli jet Náčelník, Lasice… Ani jsem ho nenechala dokončit výčet těch lidí.
Poraďte Daně
Předchozí díly seriálu
“To už můžeš vzít i Buvola!” křikla jsem na něj a hned byl klid. A tak jsme si užili docela fajn večer, na hřišti se po zápase všichni objímali a zpívali a Michal byl šťastný, že jeho mužstvo postoupilo. No a já byla taky šťastná, protože jsme při té euforii a v tom řevu neřešili ani Buvola ani jiné zvíře. A tak jsem šla druhý den ráno do práce ve velké pohodě. V dobrém rozmaru jsem přišla i na poradu.
V tu chvíli mi ještě nedocházelo, že se situace v naší pobočce nadnárodní firmy podstatně změnila. Uvědomila jsem si to ale hned v okamžiku, když na mě začala řvát ředitelka. Jestli prý vůbec chápu, co to znamená vykazovat výsledky. A že mi nebude všechno vysvětlovat dvakrát. Všichni se na mě otočili a já bych se v tu chvíli nejraděj propadla do spodních pater.
“Teď budete muset ukázat, co ve vás je! A já se obávám, že nic!“ Takhle na mě vřískla ženská, které všichni říkají Godzila. Zpočátku jsem se jí bála, ale pak se mnou začal lomcovat vztek. Zahučela jsem na ni, že zlepšit by se měla organizace a hlavně placení. Jako externistka dostávám peníze pravidelně se zpožděním. To monstrum na mě zlostně zasyčelo, že tohle teď řešit nebude. Bláboly na poradě už jsem pak vůbec nevnímala.
Příčinou špatné nálady ředitelky byl Olaf, manažer naší organizace pro střední Evropu. Přestal si prý totiž Godzilu vydržovat coby svoji milenku a začal si užívat s nějakou modelkou. A najednou mu také došlo, že naše pobočka patří mezi nejhorší na světě. Po ředitelce pak začal chtít pracovní nasazení na hranici sebeobětování. A to, že se k ní vrátí, je stejně pravděpodobné, jako přiznání populárního Radovana Krejčíře.
“Zlatej Buvol, vydechla jsem, když jsem vyšla na chodbu. Ostatní si asi pomysleli, že jsem se z toho všeho pomátla. No a naprosto úžasná byla moje kolegyně. V kanceláři hned spustila, že prý jí do toho nic není a že jí to vlastně může být jedno. Ale takhle bych se svojí nadřízenou mluvit neměla, řekla. Vůbec jsem nepochopila, která bije. A ona zase, že je jí to fakt jedno, ale s tímhle prý nesouhlasí.
“Sama jsi říkala, že ti do toho nic není. Tak proč o tom mluvíš? Běž si radši pokecat s Godzilou!” spustila jsem na ni. Celý den na mě nepromluvila a o pracovních otázkách se mnou komunikovala jen prostřednictvím mailů. A v těch zprávách mi najednou začala vykat. No tady bude ještě mazec. Zvlášť když má přijet za dva týdny na kontrolu sám Olaf.
V práci jsem se držela statečně, ale Michalovi jsem se pak do telefonu rozbrečela. Řekl mi, že si všechno moc beru a že mým pracovním problémům nerozumí. A pak se rozpovídal o tom, jak Náčelník plánuje další expedici. Tentokrát po názvem Co všechno jste se chtěli od Náčelníka dozvědět, ale báli jste se ho na to zeptat. A já po krásné včerejší fotbalové euforii zase propadla depresi, že mezi mnou a Michalem je nějaká neviditelná zeď. Měli bychom asi více naslouchat jeden druhému, ale sama nevím, jak na to.
Mají se partneři navzájem dělit i o problémy v práci?
A nebo si mají povídat jen o tom hezkém a nepříjemné věci hodit za hlavu?
A nebo si myslíte, že to všechno vnímám moc přecitlivěle a že bych se měla řídit heslem carpe diem?
Co byste na místě Dany udělali vy? Na to, abyste jí poradili, máte dva týdny. Můžete jí napsat do diskuze pod článkem, anebo hlasovat v anketě ZDE. Poté se zachová podle mínění většiny z vás. Jak se budou její problémy vyvíjet dál, to se dočtete 9.7. ve dvacátém čtvrtém díle příběhů ze života Dany.
