1. Jděte radši jíst jinam
I kuchařům se někdy něco nepovede a jejich výtvory pak chuťovým buňkám nelahodí. „Stane se, že přesolím polévku nebo rozvařím rýži. Hostům bych nejradši poradil, aby šetřili peněženky a šli se najíst jinam. Šéf by mě za to ale vyhodil, tak se tvářím, že je vše v pořádku. A když si někdo stěžuje, tvrdím, že jídlo je v naprostém pořádku,“ přiznává kuchař z jedné středočeské restaurace, který z pochopitelných důvodů nechtěl zveřejnit jméno – hosté už by k němu sotva chodili.
2. Čerstvé jídlo večer je chiméra
„Vždycky mě překvapí, když si někdo pozdě odpoledne objedná hotové jídlo a ptá se, jestli je čerstvé. Přece nemůžu říct pravdu, že guláš leží v teplé vodní lázni už několik hodin, zelenina je z mrazáku a polévku jsem musel ohřívat,“ říká kuchař.
Podle hygienických norem se sice musí veškeré jídlo zkonzumovat maximálně do tří hodin od doby, kdy bylo uvařeno, ale ne všude se tento předpis dodržuje. „Nejlepší je na hotovky chodit do restaurace kolem poledne, kdy jídla bývají skutečně čerstvá,“ radí kuchař.
3. Sám bych to nejedl
V Česku bohužel stále platí, že většina hostů preferuje cenu před kvalitou jídla. A to tlačí restaurace k používání levných a nekvalitních surovin. „Když občas vidím, z čeho musím vařit, tak se to bojím i ochutnat,“ přiznává kuchař a dodává: „Bylo by ideální, kdyby na sobě hosté nešetřili a raději si dali něco dražšího a kvalitnějšího.“
4. Vlas v polévce je můj
V jídle na talíři se může objevit vlas. Tam, kde jsou seriózní, pokrm odnesou a jako omluvu vám nové jídlo neúčtují, v těch druhých se s vámi budou přít, že vlas je váš. „Kuchař nikdy nepřizná, že je z jeho hlavy. My přece nosíme čepice a síťky po celou směnu,“ budou tvrdit zaměstnanci. Ale i je někdy svědí hlava...
5. Palačinky si nedávejte
Někteří kuchaři neradi připravují jídla, která nespadají do kategorie hotovek nebo minutek. Platí to třeba pro palačinky, které se pokaždé musí připravovat čerstvé. „Češi je milují, ale podle mě je s nimi spousta práce,“ vysvětluje kuchař, který by hostům nejraději tvrdil, že palačinky nejsou dobré, ať si radši objednají něco jiného.
6. Knedlíky jsou koupené ve výrobně od vedle
Snad žádný kuchař hostům neprozradí, že některá jídla jsou připravená z polotovarů nebo rovnou z nějaké výrobny a jen ohřátá. Jako třeba knedlíky.
Lepší knedlíky, než dělá tchyněRecepty na ty nejlepší domácí knedlíky najdete na webu Labužník.cz |
„Někdy prostě není v našich silách uvařit úplně všechno, tak si vypomůžeme různými dehydrovanými či mraženými výrobky. Knedlíky nejsou domácí, kaše není z brambor, polévka je dochucená masoxem – s tím se opravdu neradi svěřujeme,“ říká kuchař a vysvětluje, že v některých špičkových restauracích mají zaměstnance třeba jen na válení nudlí, takže jsou skutečně čerstvé. Vše se však promítne do ceny, která je vyšší.
7. Mluvte česky, když anglicky nerozumíte
„Vadí mi údiv některých zákazníků, že mají na talíři krvavé maso, když si objednali raw nebo very rare steak,“ říká kuchař. „Kdyby hosté rovnou řekli obsluze, jak chtějí maso propéct, a nepoužívali výrazy, kterým ve skutečnosti vůbec nerozumějí, předešlo by se tak mnoha sporům,“ dodává kuchař.
8. Katův šleh může být životu nebezpečný
Katův šleh a jídla s podobnými názvy jsou hodně diskutované hospodské pokrmy. A to především díky televizním pořadům, kde se odhalilo, co všechno se pod těmito názvy ve skutečnosti na talíři skrývá. „Většinou v takovém jídle končí zbytky z předešlého dne,“ prozrazuje kuchař. Pokud tedy restaurace mají jídla s neidentifikovatelnými názvy a na jídelním lístku není nikde uvedeno, co v nich přesně je, nedávejte si je.
9. Jídla neměníme, pouze upravujeme
Skutečně si myslíte, že když ve svém talíři najdete cokoliv, co tam nepatří, například mouchu, a požádáte číšníka, aby vám jídlo vyměnil, dostanete novou porci? Bohužel v mnohých restauracích obsluha jen věc z jídla vyndá a vrátí vám talíř zpět. Jak si pojistit, aby se vám to nestalo? Zkuste si na talíři udělat třeba zespoda rtěnkou malou značku.
10. Nejvíc vyděláváme na špagetách aglio olio
Mnoho hostů se chce ‚předvést‘ a dává si jídla, jejichž názvy zní velice honosně. „Třeba takové špagety aglio olio. Ty stojí průměrně 80 korun, ale reálné náklady na jednu porci jsou maximálně do osmi korun. Vždyť to jsou jen špagety, olivový olej a česnek,“ diví se kuchař.
