Co ohrožuje baletky po zdravotní stránce?
Sólista má většinou přetěžované tělo a mohou se objevit problémy s klouby a vazy a podobně, ale není to pravidlem. Důležité je nepřestat se hýbat. Stává se, že když ukončíte taneční kariéru a nemáte žádný jiný koníček nebo rodinu, přijdou psychické problémy. V Anglii je například pro tanečníky psycholog, který je nasměruje na jinou práci a odchod do "důchodu" jim tím usnadní.
Kdy a proč jste odešla z Národního divadla?
V roce 1999. Odešla jsem z vlastního rozhodnutí, protože v té době začal na jevišti monopol jednoho choreografa s nudnými choreografiemi a to mě nenaplňovalo. Dál jsem tančila na zájezdech se souborem, kde jsem měla více příležitostí a podívala jsem se i do zahraničí.
Co je předpokladem pro balet?
Talent, fyzická dispozice, mentální energie, síla a člověk to musí mít rád.
Je možné změnit tělo tréninkem?
Ano, částečně, ale vše je těžší. Klouby se uvolňují, nohy se vytáhnou a tělo si pomalu zvyká. Nejdříve se hodiny a hodiny cvičí u tyče, každý pohyb je pomalý a musí se o něm přemýšlet, aby byl dokonalý.
Jak vás napadlo, že by jste mohla dělat balet?
Nejvíce mě asi podporovala babička, která mě všude vodila.
Daniela Poková* Narodila se v roce 1968 * V pěti letech začínala rytmikou, dnes je učitelkou baletu. * Vystudovala konzervatoř v Praze. * Do roku 2000 byla členkou Národního divadla. * Má tři děti * V roce 2000 založila baletní školu Arabeska |
Po přípravce, tedy od dvanácti let, jsem studovala na konzervatoři. Kromě normálního vyučování jsme denně čtyři až pět hodin trénovali. Výuka zahrnovala klasický tanec, scénický tanec, gymnastiku, lidový tanec, charakterní a moderní tanec. Padali jsme únavou a často spali při vyučování, které bylo většinou až odpoledne. Nesměli jsme lyžovat, bruslit, chodit do tanečních, abychom se nezranili. Nesměli jsme přibrat na váze, proto nás pravidelně vážili.
Jaké to bylo v Národním divadle?
Nejdříve jsem začala v tanečním sboru, to je období pro tanečníka velmi důležité. Získala jsem jevištní i hereckou praxi, naučila se respektovat kolektiv, každý je závislý na každém, protože pohyb musí být jednotný. Zhruba po roce praxe jsem dostala příležitost si zatančit demi-sóla (dvojičky, trojičky) v klasických baletech. Balet je krásná, ale obtížná disciplína, která musí působit lehce, aby divák nepoznal jaká je to dřina. Při taneční variaci přestávám vnímat své tělo, pohyb se spojí z hudbou v jeden celek a nastává okamžik, kdy se mé ego rozplyne a zdá se mi, že jsem nadpřirozená bytost.
Věděla jste, že děti ohrozí vaši kariéru, jak jste to cítila?
Ano, dostala jsem současně dvě zprávy, že jsem těhotná a nabídku tančit v zahraničí. Dlouho jsem přemýšlela a rozhodla se pro rodinu, vůbec toho nelituji.
Jaká byla vaše těhotenství, měl na ně vliv tvrdý trénink?
Měla jsem několik těhotenství s různých průběhem. První těhotenství se nepodařilo a v šesti týdnech jsem potratila dvojčata. Po půl roce jsem znovu otěhotněla, opět šlo o dvojčata, jedno z nich jsem potratila, ale druhé se šťastně narodilo a dnes máme devatenáctiletého syna. Moji slibně rozjetou taneční kariéru, přerušila další dvě těhotenství. Mohu říci, že tvrdý trénink, měl pozitivní vliv na průběh porodů, tělo bylo vytrénované a porody, dá se říct, lehké.
Vzala jste si muzikanta, jak jste se seznámili?
Můj muž je hornista orchestru v Českém rozhlasu a byl představen na plese konzervatoře, jeho tvář jsem si na první pohled nezapamatovala a když mě telefonicky pozval na rande, nevím proč, ale řekla jsem ano, byl to asi osud. Dnes jsme spolu už jednadvacet let a vychováváme společně tři děti.
Balet učíte i své dvě dcery? Přála by jste si, aby z nich byly baletky?
Nechala jsem rozhodnutí na nich. I když mají balet rády, jako povolání by si ho nevybraly.
Kolik učíte dětí?
Mám asi sto dětí ve věku čtyři až osmnáct let. Letos z Arabesky odešly tři děti na Taneční konzervatoř v Praze. Doufám, že vytrvají.
