Ne že bych hned chtěla Irenu kamarádsky obejmout a tak. Zavařila si to u mě. Ale já ji přece nepřestala mít ráda. Najednou zavolala ona sama. Že prý se musíme hned zítra sejít a pokecat. Souhlasila jsem.
HLASUJTE: Jak se má Dana zachovat?
Docela jsem se na ni těšila. To jsem ještě netušila, že hned další den bude úplně všechno špatně. Byl to zkrátka ten pověstný Den Blbec. Dal o sobě vědět už v noci. Pronásledovali mě takoví týpci a chtěli po mně peníze, které jim prý dluží můj bývalý přítel. To jsem si oddechla, když jsem se vzbudila.
Ale než jsem se vůbec stačila rozkoukat, už poskakoval po nočním stolku mobil. Kdy prý konečně dorazím do práce, ptala se moje kolegyně. A já s hrůzou zjistila, že jsem zaspala. To už se mi dlouho nestalo, ale ona se mnou mluvila takovým tónem, jako kdybych tam chodila jak do holubníku. Moje zpoždění ji muselo potěšit, protože my dvě se prostě nesnášíme. Ještě více si musela vychutnat scénu naší šéfky, která zničehonic vrazila do kanceláře a začala na mě řvát. Prý jsem zapomněla na nějaké smlouvy, které už měly být dávno vypracovány.
Poraďte Daně
Předchozí díly seriálu
Vůbec nevěděla, o čem mluví. Vypracování smluv má totiž na starosti kolegyně z vedlejší kanceláře. A jak řičela, komicky komíhala trupem. Připomínala mi jeden suvenýr z dovolené v Bulharsku, který má táta pořád ještě doma v polici. Ptáček z umělé hmoty se jakoby napije z malého kelímku a pak se pořád srandovně kymácí. Kdybych právě neměla Den Blbec, začala bych se snad téhle krávě smát. Jenže mně najednou bylo líto, že je ředitelkou pobočky nadnárodní firmy jen proto, že žije s nějakým Olafem. Ten rozhoduje o všem a vydržuje si žábu na prameni. Kvůli ní patří naše pobočka mezi nejhorší na světě, ale to se v globálním pohledu ztratí.
Když dořvala a přestala se komíhat, oznámila mi, že žádost o zvýšení mého platu musela odsunout. Nejsou prý finance a my všichni jsme přece jeden tým a dovedeme to pochopit. No kdyby mě živil Olaf, tak bych to snad i pochopila. Ale takhle?
Tak tohle je opravdu Den Blbec, pomyslela jsem si. A když si moje kolegyně odskočila do rychlého občerstvení pro hamburger, jehož zápach bytostně nesnáším, zavolala jsem kamarádovi Jirkovi. Ten měl zase Den Blbec kvůli našim fotbalovým reprezentantům. Podařilo se mu přes známého sehnat dost drahý lístek na utkání s Německem. Naši asi taky měli Den Blbec. S ostudou prohráli a v noci se ještě nechali načapat opilí a s prostitutkami na pokoji. Můj kamarád byl sice spravedlivě rozhořčený na fotbalisty i podvodníky z fotbalového svazu, ale mě tyhle blbosti nezajímaly.
Pak několikrát zavolala Irena. Nebrala jsem jí to. Tolik jsem se bála, že den blbec bude pokračovat. Když přijde Den Blbec, jak se chováte v takové situaci vy? 
Měla bych v takové situaci raději zalézt domů a počkat do druhého dne, až to přejde? 
A nebo nechat prostě Den Blbec osudově doznít?
A nebo se na to všechno podívat z jiné stránky a říct si, že každý den je takový, jaký si ho uděláme.
|
Co byste na místě Dany udělali vy? Na to, abyste jí poradili, máte dva týdny. Můžete jí napsat do diskuze pod článkem, anebo hlasovat v anketě ZDE. Poté se zachová podle mínění většiny z vás. Jak se budou její problémy vyvíjet dál, to se dočtete 16.4. v osmnáctém díle příběhů ze života Dany. |
