"Když o minulých mužích mluví ženy, tak to více oddělují – ten byl takový a ten makový. Taky pro svůj vlastní dobrý pocit potřebují informaci o tom, proč se s nimi muž rozešel. A jestli to vysvětlení tehdy nepřišlo, tak tam zůstává prostor pro to ‚co by, kdyby‘. Kluci se spíš dokážou rozejít bez udání důvodu. A pokud srovnávají předchozí partnerky, tak o tom nemluví. Maximálně tak ještě mladšímu kamarádovi, který si právě komplikuje vztahy nějakou bokovkou, objasní, že dřív nebo později jsou nakonec všechny ženské stejné," vysvětluje psycholožka Marta Boučková.
Ženské sedánky tedy vlastně do jisté míry suplují sezení s psychologem nebo terapii. Pokud máme dojem, že jsou v naší minulosti nevyjasněná místa, potřebujeme najít nějaká pro nás přijatelná vysvětlení. A ta je rozhodně mnohem zábavnější hledat v kruhu kamarádek s lahví Chardonnay než platit za to, že vaše domněnky smíchané se vzpomínkami převyprávíte promovanému expertovi. Tak proto vám, pánové, zvoní v uších, když vaše bývalé vyrážejí na tah.
Muži k psychologické pitevně takové sklony nemívají. V rámci ubezpečování se o tom, že zanechali ve svých předchozích partnerkách nesmazatelnou stopu, se čas od času lehce připomenou. Pošlou esemesku k svátku, přestože zapomněli na narozeniny vlastní ženy. A doufají, že to do duše jejich bývalé vnese trošku zmatku.
Ubezpečuji: vnese. Pozvání na oběd pošlou právě den poté, kdy před lety zavržená přítelkyně jejich číslo slavnostně (rozuměj: před svědkyněmi) smazala z mobilu. Většinou mívají výborný přehled, samozřejmě u těch podstatných exobětí, o tom, v jakém jsou stavu – svobodném nebo jiném, kolik mají dětí, jak zvládly nástrahy věku.
Pokud byste mohli, vrátili byste se k některému ze svých expartnerů?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 6. října 2008. Anketa je uzavřena.
Zkuste si zodpovědět následující otázky:
1. Vzpomenete si v den, kdy váš expartner slaví narozeniny, na to, že je má?
2. Vytáhl/a jste některou z historek týkajících se bývalého milence/ky na veřejnosti aspoň jednou za poslední rok?
3. Řešil/a jste někdy poslední dobou okolnosti vašeho rozchodu (ať sama či s někým), přestože jste se rozešli před více než třemi lety?
4. Víte, s kým teď žije?
5. Měl/a jste chuť poslat mu fotku své šťastné rodiny?
6. Napadne vás v den, kdy máte dojem, že vám to mimořádně sluší, jak šťastná náhoda by to byla, potkat právě jeho/ji?
7. Projevíte zájem o podrobnosti, když někoho slyšíte zmínit jeho/její jméno?
8. Zabolí vás, když slyšíte, že má nějakou novou známost?
Pokud jste alespoň na třetinu otázek odpověděli ano, jste v partě.
Jako Karolina. "Myslela jsem si, že mě můj význačný ex dávno nebere. Pak mi kamarádka donesla, že si vzal nějakou muzikálovou hvězdičku. Celý večer jsem strávila na netu, abych si vygooglovala svatbu, její plastické operace a předchozí aférky. A byla jsem naštvaná. Žila jsem v přesvědčení, že se mu vždycky líbily milé a chytré holky, a najednou si vezme tohle? Blonďatou pipku, která mluví v jednoduchých větách! To ho dostaly ty její čtyřky?"
Ano, vážení, umíme být i zlé a nepřejícné. Ale nikdy bychom se vám s tím nesvěřily. Jestli na vás v podobné situaci narazíme, buď sehrajeme etudu Mrtvý brouk, tedy nevím, neznám, nebo ho zahrneme přívalem gratulací a obdivu k vybranému modelu.
Čtěte v magazínu DNES
Téma psychologie expartnerů. Proč na své bývalé myslíme a jaké konstrukce vymýšlíme, kdyby se s námi nerozešel? Čtěte ve čtvrtečním Magazínu DNES.
