Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Je lepší být hezká než chytrá, tvrdí odbornice na pocity štěstí

  8:53aktualizováno  8:53
Chlap s bourákem je pro dámy přitažlivější. O obézních lidech ostatní předpokládají, že se neumějí ovládat. Hezká žena dostane vyšší plat... Jestli tvrdě bojujete proti podobným klišé, tenhle rozhovor se vám líbit nebude. Dana Hamplová, která zkoumá pocity štěstí, má totiž důkazy, že nás stereotypy ovládají víc, než jsme ochotni si připustit.

Socioložka Dana Hamplová | foto: Michaela Džurná pro Ona DNES

Kdy jste se naposledy cítila opravdu šťastná?
Zrovna dneska, koupila jsem si auto. Několik let jsem žádné neměla, tak mi udělalo velkou radost.

Vychází v pondělí

Zpěvačka Marta Kubišová

Rozhovor se socioložkou Danou Hamplovou vyšel 29. 5. 2017 V aktuálním vydání najdete rozhovor s Martou Kubišovou.

Je běžné, že štěstí spojujeme s hmotnými statky?
Do jisté míry ano. Dneska je móda říkat, že na penězích nezáleží, že jde o jiné hodnoty. Kdo však trpí nedostatkem, na penězích mu sakra záleží. Neznamená to ale, že čím více jich máme, tím jsme šťastnější.

Hranice „míry štěstí“ je u nás podle průzkumů 14 tisíc na osobu v rodině. Kdo tu částku určil?
Zeptáte se lidí z různých příjmových skupin, jak jsou šťastní a spokojení, a srovnáváte rozdíly. U nás vychází, že když se dostanete mezi třetinu nejbohatších, další peníze vám větší pocit štěstí už nezaručí.

Generace, která začínala kariéru v 90. letech, byla ochotná pracovat čtrnáct hodin denně, zatímco dnes prý mladí raději sleví finančně, jen aby měli volný čas. Je to pravda?
Mluví se sice o tom, že materiální věci nejsou tak důležité, ale když se ptáte na představy o životní úrovni, zjistíte, že skromných lidí je málo. Tvrdí, že volný čas je důležitější než peníze, ale když mají říct, kolik by měli mít na běžný život, říkají hodně vysoké částky. Populace z velkých měst považuje vysoký standard za samozřejmost, nejsou ochotní snížit ho. Ale k tomu si ještě chtějí užívat volný čas.

Čerství dospělí, kteří právě nastupují do práce, budou první generací, která se nebude mít líp než jejich rodiče. Bude to frustrovaná generace?
Sociologové by neměli předvídat budoucnost, protože se podobně jako další sociální vědci nikdy nestrefí, ale tady si troufnu říct, že tohle nás dostihne. V západní Evropě se to už stalo. Spoustu současných sociálních problémů způsobil fakt, že děti nedosáhly – a vědí, že nikdy nedosáhnou – toho, co jejich rodiče, kteří začínali v 60. letech.

Jak jste se dostala ke zkoumání něčeho tak subjektivního, jako je štěstí?’
Náhodou. Sociologický ústav Akademie věd se jako součást mezinárodního vědeckého konsorcia zapojil do sbírání a analyzování dat ve čtyřiceti zemích. Já mám na starosti zdraví a kvalitu života, přičemž do oblasti zdraví patří i psychická pohoda, včetně štěstí. V sociálních vědách je to teď velké téma. Nositel Nobelovy ceny Paul Krugman dokonce hlásá teorii, že hrubý domácí produkt by mělo nahradit hrubé domácí štěstí, aby se vedle materiálních věcí zohlednila kvalita života. Počítá dobu, po kterou je člověk šťastný. To mi připadá už trochu jako blbost. Ale to neznamená, že není důležité, jak jsme šťastní.

Platí, že pozitivní myšlení pomáhá?
Nejsem propagátorka toho, že když se budeme na věci dívat pozitivně, všechno bude v pořádku. I negativní emoce jsou důležité. Fyzická bolest člověka varuje, že jestli nesundá ruku z kamen, spálí se. S emocionální nepohodou je to podobné. Zajímavé je, že experimenty ukazují, že pesimisté mají mnohem realističtější pohled na svět než optimisté.

Jak to?
Jsou připravení na to, že věci nepůjdou ideálně. Zatímco pro příliš šťastného člověka je všechno úžasné, nevnímá realitu a pak narazí. Ale lidé s pozitivnějším náhledem jsou zase zdravější a žijí déle. Na pracovním pohovoru mají větší šanci, protože vyzařují energii, která je pro druhé přitažlivá. Málokdo chce být v přítomnosti někoho, kdo má špatnou náladu a pořád si na něco stěžuje.

Být optimista je tedy nakonec lepší?
Celkově ano, pozitivní emoce a to, že jsem schopní si na všem najít to dobré, má i objektivně měřitelné dopady.

Co vás při průzkumu překvapilo nejvíc?
Zarazilo mě, kolik lidí si stěžuje, že si nemají s kým popovídat. Laickou veřejnost pak asi nejvíc zaujme fakt, že sezdaní žijí téměř o deset let déle než svobodní.

Proč?
Díky lepšímu životnímu stylu. Do určité míry se tak potvrzuje stereotyp, který říká, že ženatí muži jsou méně osamělí. A vdané ženy jsou oproti těm svobodným finančně zaopatřené.

I v jednadvacátém století se tedy ženy vdávají kvůli zajištění?
Určitě to není hlavní důvod, ale svou roli to hraje. To, že jsou vdané ženy spokojenější, je z velké části dané tím, že lépe vycházejí s příjmy. Řada zjištění sociologických průzkumů je nepopulárních i mezi sociology, protože potvrzují stereotypy, o kterých si myslíme, že jsou dávno překonané.

Jedou ve stereotypech i mladí?
Z hlediska rodinných hodnot závisí víc na vzdělání než na věku. Možná vás to překvapí, ale v Česku jsou nejkonzervativnější skupinou vysokoškoláci, včetně těch mladých. Víc věří v manželství a říkají, že dítě potřebuje oba rodiče. Čím nižší vzdělání, tím menší podpora těmto tradičním představám o rodině. A nejsou to jen přání: vysokoškolačky sice mají v průměru méně dětí, ale když si potomka pořídí, tak v manželství. Nejvíc svobodných matek naopak najdete mezi ženami se základním vzděláním. Dnes je to okolo 80 procent.

Fotogalerie

Jak si to vysvětlujete?
Jde o projev chudoby. A důkaz rozkladu rodinných vztahů v těchto sociálních skupinách. Ženám s nejnižšími příjmy se kvůli dávkám vyplatí oficiálně žít bez muže. A taky se nechtějí vázat svatbou na partnera, který nemá stabilní práci.

Vy sama jste prožila šťastné dětství?
Normální. S dobrými i méně dobrými okamžiky. Nepatřím k lidem, kteří říkají, jak v dětství bylo všechno úžasné. Vyrůstala jsem s o čtyři roky starším bratrem, což je podle mě dost velký rozdíl. Zpětně ale vidím, jaké jsme měli štěstí, že máma byla učitelka a měla dva měsíce prázdnin. Odjeli jsme mimo Prahu, táta jezdil za námi na víkendy.

Na pubertu ale nevzpomínáte moc ráda...
Nesedlo mi sociální prostředí na gymnáziu. Bavila mě matematika, tak jsem se přihlásila do třídy zaměřené na programování. Šlo o hodně elitářské prostředí, navíc tam byl převážně klukovský kolektiv. Vládla v něm velká soutěživost, vlastně i drsná šikana. Ale tehdy se to tolik neřešilo.

Jste šťastná teď?
Myslím, že ano. Spokojenost a pocit štěstí podle mě přichází s věkem. Některé novější studie sice ukazují, že optimistické nebo pesimistické naladění je částečně geneticky dané, ale neznamená to, že když se člověk narodil s „pesimistickým genem“, musí život prožívat jako tragédii.

Jak se vlastně zkoumá pocit štěstí u Čechů pověstných svým sklonem k věčnému brblání?
Jako všude jinde. Zeptáte se jich, jak jsou šťastní a spokojení. Ale s mezinárodním srovnáváním bych byla opatrná. Češi mají tendenci spíš vybírat středové kategorie, neřeknou, že jsou štěstím bez sebe, i když se mají dobře. Ale třeba Dánové o sobě ve výzkumech říkají, že se mají skvěle, ale přitom tam ve srovnání s námi bere antidepresiva dvakrát víc lidí. A dánské ženy páchají víc sebevražd než české.

Dana Hamplová

  • Narodila se před 44 lety. Pochází z Prahy, vystudovala sociologii, češtinu a slovenštinu na Filozofické fakultě UK.
  • Absolvovala studijní pobyt v Německu a několikaletou stáž v Kanadě.
  • Pracuje v Sociologickém ústavu AV ČR a vyučuje na Filozofické fakultě UK. V roce 2013 byla jmenována docentkou.
  • Je autorkou publikací Proč potřebujeme rodinu, práci a přátele, Štěstí ze sociologické perspektivy, Náboženství v české společnosti na prahu 3. tisíciletí, Rodina a zdraví – jejich vzájemné souvislosti, Vstup do manželství v České republice v souvislosti se vzděláním.
  • Ráda cestuje, čte a od února trénuje Krav Maga.

Znáte důvod toho paradoxu?
Jsou na antidepresivech, tak si připadají šťastní. (smích) Ne, vážně – v severských státech se na otázku „jak se máš“ automaticky odpovídá „výborně“. Pro Čecha je naopak divné v dotazníku zaškrtnout, že je extrémně šťastný. Zní mu to, jako kdyby byl na drogách.

Další stereotyp říká, že muž má vydělávat víc než žena. Tohle se nějak změnilo?
Tento model rodiny pořád převažuje. A platí, že vztahy, kde vydělává víc žena, jsou méně stabilní.

Proč tomu tak je?
Muž si připadá méněcenný a žena má zase pocit, že není dostatečně mužný.

Proto je u nás stále tak málo mužů na rodičovské? Že se bojí výpadku příjmů?
I to může být důvod. Na rodičovskou dovolenou jdou dvě procenta českých mužů. A tak zůstávají i nadále doma hlavně ženy. Ekonomové sice chtějí, aby to bylo třeba jen na rok, aby neztrácely kvalifikaci, ale většina Češek ve výzkumech říká, že chtějí mít rodičovskou dovolenou tříletou. A to platí i pro vysokoškolačky. Rok by zvolilo jen pět procent Češek, což je v porovnání se světem unikátní. Evropská unie nás za to kritizuje, ale pokud se v něčem česká populace v sociální politice shodne, tak je to právě tříletá rodičovská.

Proč to v severských státech jde, a u nás ne?
Jak jsem ukazovala na příkladu Dánů, s těmi šťastnými Seveřany je to trochu složitější. Navíc neplatí, že by se tam matky a otcové střídali tolik, jak se o tom tady mluví. Třeba ve Švédsku si otcovskou dovolenou můžou vybrat do sedmi let dítěte, a to po jednotlivých dnech. Část otců je sice doma několik měsíců s batoletem, ale většina si dny určenými na otcovskou dovolenou prodlužuje letní dovolenou nebo volno o Vánocích.

Jak se projevují změny za těch patnáct let, co se průzkumy dělají?
Jsou sice malé, ale přesto je z nich patrné, že v průměru jsou Češi šťastnější. O trochu, ale jsou. Řekla bych to asi tak, že zůstáváme podprůměrně šťastní. Je to otázka přístupu: spíš říkáme, že jsme spokojení. V tom jsme spolu se Slováky a Poláky na špičce v rámci východoevropských zemí.

Nově jste zkoumali závislost fyzického vzhledu a úspěšnosti. Co vám vyšlo?
Všude ve světě platí, že hezčí mají vyšší platy, nejsme výjimka. U nás ten efekt vychází silněji u žen, vzhled je pro ně z hlediska platu důležitá charakteristika. Ale třeba ve Spojených státech je to důležitější u mužů. Ale pro to, aby byl člověk spokojený, není důležité, jak vypadá, ale za jak přitažlivého se považuje. V „měřitelném“ životním úspěchu ale už hraje roli, jak ho vnímají ostatní. Náš výzkum byl ale unikátní, protože sbíral informace i o inteligenci.

K čemu jste došli?
Že je nejlepší být chytrý a krásný. Zvlášť pro ženy. A třeba na sňatkovém trhu platí, že když už se vám v jedné oblasti nedostává, je výhodnější být krásná než chytrá. Další stereotyp. Ale vychází to tak. U mužů hrály roli především schopnosti, fyzický vzhled už byl méně důležitý. I v práci jsou chytří a hezcí muži nejúspěšnější, ale efekt vzhledu byl nižší než u žen.

Objevuje se v průzkumech také něco jako „sexy mozek“?
Ano. Psychologové nechali ženy posuzovat vzhled mužů. Ukazovali jim však fotografie stejných mužů u různě drahých aut. Když stál u bouráku, ženy ho označovaly za výrazně atraktivnějšího, než když byl na obrázku s obyčejnějším autem.

Potvrdilo se, že lidé s velkou nadváhou mají potíže sehnat slušnou práci?
Index BMI jsme započítávali do kategorie fyzické přitažlivosti, ale zvlášť jsme se na něj nezaměřovali, protože je dávno popsané, že lidé s nadváhou vzbuzují u zaměstnavatelů dojem, že se nedokážou ovládat. Vyšlo nám ale, že sport a životní styl, snaha být zdravý, je důležitější než používání zkrášlujících prostředků.

Co byste pro zvýšení šancí na dobrou práci poradila?
Vzhled není neměnný. Ambicióznější lidé do něj víc investují. Uvědomují si, že když budou vypadat špatně, ohrozí to jejich životní úspěch. Každý vám poradí, že když jdete na pracovní pohovor, má z vás vyzařovat, že tu práci chcete, stojí vám za to dobře vypadat, hlavně být čistá, upravená. Zdá se to jako banalita, ale v některých profesích to lidé pořád podceňují.

Autoři:




Nejčtenější

(ilustrační snímek)
Partner Lucii surově mlátil. Vzala děti, odešla a začíná znovu žít

Ovlivnit budoucnost dětí znamená změnit budoucnost jejich matek. Pomáháme maminkám začít po odchodu z azylového domu nový život, naučit se plánovat, spravovat...  celý článek

Ilustrační fotografie
Osm fyzických příznaků úzkosti. Bušení srdce, teplota i brnění nohou

Projevy úzkosti mohou být velmi pestré. Od klasických jako neklid, bušení srdce, motání hlavy nebo třes rukou až po ty méně obvyklé, které leckdy překvapí.  celý článek

Salma Hayeková (Londýn, 5. prosince 2016)
Ve svém věku už nemusím vypadat dokonale, je to výhoda, říká Hayeková

Herečka Salma Hayeková (50) nikdy nepodléhala hollywoodským trendům a nesnažila se mučit v posilovně jen proto, že to je zrovna v kurzu. Pro svou postavu toho...  celý článek

ilustrační snímek
Jak vybírat porodnici? Rozhoduje nabídka péče, zázemí i pocity rodičky

Pražské maminky to musí řešit relativně brzy a zapsat se do porodnice již v prvním trimestru, s výběrem porodnice si ovšem láme hlavu většina nastávajících...  celý článek

Ilustrační fotografie
Letní lásky? Pozor na pohlavně přenosné nemoci, které způsobují neplodnost

Ze vzrušující známosti na jednu noc se může stejně tak vyklubat i závažný zdravotní problém v podobě pohlavní nemoci s potenciální hrozbou neplodnosti. Než se...  celý článek

Další z rubriky

Paris Jacksonová na Met Gala (New York, 1. května 2017)
Jacksonová: Jsem normální člověk s celulitidou, jizvami a kily navíc

Dcera krále popu Michaela Jacksona se stále častěji objevuje na fotografiích v předních světových módních magazínech. Jak ale sama Paris Jacksonová (19) říká,...  celý článek

Serena Williamsová (22. července 2017)
Rozhodně jsem feministka, říká tenistka Serena Williamsová

Těhotná Serena Williamsová (35) stále neprozradila pohlaví svého miminka, které se narodí už za pár týdnů. Její sestra Venus (37) sice prohlásila, že to bude...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Pořád stloukám rozpočet, aby děti mohly do školek a školy, říká máma

Pomozte rodinám v nouzi a nasbírejte kilometry během nebo chůzí na akci Teribear hýbe Prahou.  celý článek

Další nabídka

arome.cz

5 nejkontroverznějších parfémů: Opium i vůně pohřebního domu
5 nejkontroverznějších parfémů: Opium i vůně pohřebního domu

Jedni je milují, druzí se jim vyhýbají obloukem. Jsou parfémy, které vyvolaly tak ostrou reakci, že si jiné přízvisko než "kontroverzní" nezaslouží. A to ať už... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.