Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Nemám problém ukázat, jak orgasmus vypadá, říká sex koučka Poupětová

  4:13aktualizováno  4:13
Stud je strach k ničemu, brzdí nás v rozvoji a vypovídá vlastně nejvíc o našem vztahu k vlastnímu tělu, tvrdí sexkoučka Julie Gaia Poupětová. Nehájí přitom nestydatost, jako spíš vědomou práci s vlastními mantinely. "Masturbuji od třinácti," jde příkladem svou až šokující otevřeností.

Vizitka:

  • Mgr. Julie Gaia Poupětová, ASC.,CSB. se narodila v roce 1977 v Praze

  • Vystudovala přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, obor klinické imunologie a vývojové biologie.

  • Pod vedením žačky Miltona Erickssona získala titul Professional Coach, je certifikována pro práci s tělem (Certified Sexological Bodyworker) a na kalifornské SexCoachU absolvovala jako první ve východní Evropě výcvik pro sex kouče.
  • Od roku 2008 se profesionálně věnuje individuálnímu sex koučinku a skupinové sexuální edukaci dospělých.
  • V letech 2010 až 2014 působila jako sex kouč Frekvence 1, kde moderovala vlastní show Sexy život.
  • Je autorkou DVD Cesta k ženskému orgasmu, řady úspěšných kurzů pro dospělé (Umění potěšit muže, Jak funguje žena, Škola orgasmu pro ženy atd.) a zakladatelkou Sex Coaching and Education ACADEMY (SCE Academy).
  • Pravidelně vede lekce vyniyasa jógy pro dospělé.
  • Je podruhé vdaná.

Jak otevřená byla vaše sexuální výchova v dětství?
Nahota nebyl problém, protože moji rodiče se rozvedli, když mi bylo asi devět a byly jsme pak doma tři ženský. Myslela jsem si, že mě obklopuje liberální sexuální výchova, ale až s odstupem času mi došlo, že jsme řešily mužský pohled na sex, tedy ten penilně vaginální. Slovo masturbace neexistovalo. Až asi ve třinácti letech jsem objevila sprchu a zjistila, že existuje něco jako sebepotěšení. Tenkrát jsem si ale myslela, že o sexu vím víc, než ostatní spolužáci. Byla jsem zvídavá a když mě učitelka přesadila od spolužačky ke spolužákovi, moc si nepomohla, protože jsme celé hodiny a přestávky řešili, jak on si to dělá a jak já.

Vaše cesta k sex koučinku však nebyla přímá, vedla přes exaktní vědu.

Po ukončení studia klinické imunologie a vývojové biologie na Karlově univerzitě jsem dělala leccos. Vyzkoušela jsem i světská zaměstnání v reklamě, marketingu a projektovém managementu. Vlastně se dost řídím takovým tím vnitřním radarem, který mi vždycky řekne, kdy je třeba se posunout dál nebo odejít. Když to neudělám, strašně se pak trápím. Ve správnou chvíli jsem se vrhla do studia výsledkově orientovaného koučinku, který je postavený na tělesných NLP (neurolingvistické programování - pozn. redakce) technikách, což byla pro moje budoucí zaměření skvělá volba. Během výcviku mě poprvé napadlo, že bych chtěla koučovat lidi v sexu a ne ve firmách. To byl rok 2007. Živě si pamatuju, jak se na mě kolegové, kterým jsem měla odvahu to říct, dívali: jako že jsem se úplně zbláznila.

Kdybyste byla se svým sexuálním životem spokojená, měla byste důvod se technikami zabývat?
Ale to bych nebyla já. Já nejsem nikdy spokojená. Nebo jen chvíli a pak se ženu za něčím dál. To je můj osobnostní rys a není to jen v oblasti sexu. Pravda ovšem je, že když jsem prošla coming outem v oblasti BDSM a pocítila, že bondage, dominance a submisivita mohou být daleko uspokojivější než normální sex, lákalo mě to dál poznávat a posunovat hranice. Vyzkoušela jsem leccos a zjistila, že si můžeme občas něco pro zpestření přidat a zároveň se nemusíme zbláznit nebo se zavírat do nějakých škatulek. Vědomá práce s tělem v józe se spojila s mými sexuálními zkušenostmi, extatickými prožitky a otevřeným vztahem se dvěma muži a následovalo další studium pro sex kouče v USA.

Fotogalerie

Můžete popsat takovou extázi?
To jde vždy dost obtížně. Na to, aby se dostavila extáze v něčem, čemu se říká submisivní trans, v první řadě musíte mít absolutní důvěru k partnerovi, dokázat se vložit do rozložení rolí v rámci hry a v submisivní roli se pochopitelně vzdát "moci". Pak přijde někdy stav, kdy se noříte hluboko dovnitř do svého těla. Postupně jako když procházíte slupkama. Normální sex by se dal přirovnat k jízdě na koni, který jede čím dál rychleji, až se zastaví a vy i s koněm vydechujete. Při submisivním transu je to jiné, tady najednou člověk jakoby nejede na koni, ale v určitou chvíli jede pod ním, tempo i vzrušení vede ten kůň. A pak někdy přijde další fáze, kdy se kůň a jezdec rozdělí a není najednou nic, jen vaše tělo, dech, pocity - divné, ale velmi silné prázdno.

I bolest vás přitom baví?
Já nejsem přirozený masochista, bolest mě nebaví. Spíš tíhnu ke svazování - bondáži, odevzdání se tomu druhému. Ale jsou situace, kdy bolest může být jemnou "přísadou", protože když vše probíhá dobře, se vzrůstajícím adrenalinem v krvi se zvyšuje i práh bolesti a určitě podněty pak mohou být ve správnou chvíli stimulační.

Umíte i tu dominantní roli?
Switch neboli přehození je běžnější spíš mezi masochisty/sadisty, mezi dominancí a submisivitou je to dost vzácný jev. Nicméně se s tím pokouším experimentovat. Někdy si připadám trochu legračně, ale láká mě se to učit a jsem ochotná risknout, že budu trapná. Vypozorovala jsem totiž, že v menstruačním cyklu jsou dny, kdy mám zřejmě víc testosteronu a kdy cítím, že by mi dominance šla, a zase naopak jsou tam dny, kdy inklinuji převážně k submisivitě.

Co vás na sexu nejvíc baví?
Samozřejmě pocity splynutí, hloubka, pestrost, jsem normální žena. Fantazie si raději nechám pro sebe. Už v pubertě jsem si představovala celou škálu sexuálních fantazií a vím, že často potřebuju změnu. S jednou fantazií bych vydržela asi tak dva dny. Rozhodně ale vím, co mě nebaví.

To jsem zvědavá...
Nebaví mě policisti a lidi v uniformách. Uniformy na mě působí doslova asexuálně. A to včetně pokojských a uklízeček.

Myslíte, že máte nadprůměrnou potřebu sexu?
Myslím, že ano. Ne v četnosti, ale spíš ve smyslu kvality. I proto mimo jiné učím na svých kurzech ženy, oč všechno si mohou říct. Věřím, že ženy pak zase budou svými dovednostmi trochu tlačit na muže, aby se začali učit nové věci.

Zkusila jste už všechny existující sexuální praktiky?
Ještě zdaleka ne.

Co třeba mokrý orgasmus?
Ten jsem se naučila během studií, i když zpočátku byl můj postoj velmi skeptický, ale je pravda, že mi prožitek mokrého orgasmu málokdy přináší něco navíc. Nejzajímavější je pro mě samotná G-bodová stimulace. Na druhou stranu, v roli učitele se každá zkušenost hodí. Podle mě je důležité, když sama sebe použijete jako pokusný objekt číslo jedna. Teprve pak víte, kde jsou v rámci prožitku vaši žáci a jaký bude jejich další krok na cestě k cíli. A to bez vlastní zkušenosti nejde.

Co jste ještě zkoušela?
Tak třeba sex ve trojce s mužem a ženou. Dopadlo to příšerně, ačkoliv jsem o sobě dlouho tvrdila, že jsem bisexuálka a hodilo by se mi to, není to tak. Moje orientace je heterosexuální, byť s několika dávnými lesbickými zážitky. Připojit se však umím k ledasčemu. Díky swingers jsem o sobě zjistila, že jsem přirozený exhibicionista, že se prožitek násobí pozitivní odezvou u ostatních a zároveň se ráda dívám. Bývala jsem jako dítě tichá, uzavřená introvertka, ale díky hlubšímu sebepoznání si dokážu s partnerem užívat i ukazování se. Voyeurismus a exibicionismus jsou nedílnou součástí swingers a pro mě je to hlavní důvod, proč tam občas zavítám. Rozhodně to není kvůli sexu s dalšími lidmi. Vlastně neumím prožívat hluboký prožitek s cizím člověkem, bez svého partnera, bez vztahu.

Jak moc je vztah při sexu důležitý?
U žen hodně, právě pro to otevření se, uvolnění v intimní oblasti. Pro ženu je spojeno zejména s otázkou hluboké důvěry a bezpečí. Platí to i u mužů, jen fungují při sexu po fyzické stránce jednodušeji.

Styděla jste se někdy?
Já se stydím pořád na mnoho způsobů. Ale u věcí, u kterých by to lidé u mě třeba ani nečekali, třeba v bance (smích). Při mé práci pomáhám lidem zpracovat stud na všech mých kurzech, nejvíc ale asi na masturbačním semináři v rámci Školy orgasmu pro ženy. Tam se kromě mnoha sebepoznávacích aktivit věnujeme praxi sebepotěšení. Samozřejmě chápu, že to je pro mnoho lidí za hranicí studu. Ale ke mně chodí dospělé svobodně se rozhodující ženy a navíc, i když je to "masturbační seminář", masturbace není povinná. Pro nikoho. Nakonec i ve mně to poprvé vyvolávalo obavy a měla jsem protichůdné pocity: vždyť já to tady mám hlídat a ne se stydět . Až časem a praxí jsem se naučila uvolnit a vést k uvolnění i další ženy. Třeba i tím, že mám-li zrovna v době takového semináře dny slabší menstruaci - a protože tampony nesnáším - jen se prakticky otřu kapesníčky a divila byste se, jak třeba jen takové přirozené chování k vlastnímu tělu ženy ocení.

A co v soukromí?
Tam se asi stydím úplně normálně. Jenže když pomáhám lidem se studem pracovat, tak vím, že i když já jím projdu, tak na mě na druhé straně čeká nové poznání.

Není jistá míra studu normální a přirozenou reakcí?
Mým úkolem na seminářích je, abychom se všichni dokázali se soustředit na své tělo a cítili se v něm dobře i tam, kde máme genitálie. A to i při vzrušení. Povede se to, pokud odblokujeme stud, což je vlastně jen strach z odsouzení, z vyloučení z "tlupy". Drží nás při zemi a paralyzuje. Samozřejmě někdy můžete třeba při svádění zahrát stydlivku, racionálně taktizovat. Ale když cítíme opravdový stud, jsme snadno manipulovatelní. Čím víc se umíme soustředit na svoje tělo a konkrétní doteky a místa, tím bude naopak zážitek extatičtější.

Myslíte si tedy, že stud je zbytečný?
Původně je to ochranná reakce, fyzicky v našem těle způsobuje napětí a ztrátu citlivosti, zapojuje se při ní i náš imunitní systém. V oblasti erotiky prakticky potom vypovídá o vašem vztahu k vlastnímu tělu a je zajímavé, že pokud bychom hledali na našem těle místo, kde je studu nejvíce, byl by to náš anální otvor. Z pohledu mé praxe výhody studu neznám. Komplikuje prožitky, odvádí pozornost od vzrušení čímž oslabuje vzrušení, erekci i orgasmy. Pokud ale pracuji s traumaty, pak stud často napovídá, kde mají lidé hranice toho, co jim je ještě milé a kde už potřebují chránit a naučit se říkat ne.

Není to paradox, že s vámi - cizí osobou - zajdou klientky kolikrát dál, než než doma se svým partnerem?
Pokud mluvíme o masturbačních seminářích, myslím, že to je právě přesně tím, že jsou tam samé cizí ženy. Navíc jsou v extrémně podpůrné skupině, kde nic není tabu, kde se mohou otevřeně na všechno zeptat, vyzkoušet si a nakonec třeba i poprvé ve svém životě slyšet, jak moc jí mají hezkou. Nedotýkáme se, ale hodně pracujeme s tělesnou empatií, vycítím, kdy zareagovat a pomoct, a kdy se zeptat nebo nechat situaci plynout. Nakonec se i já musím umět soustředit na sebe a pokud by na to došlo, musím být schopná ukázat, jak orgasmus vypadá, protože bez této dovednosti by má práce postrádala autenticitu.

Sama jste na začátku chodila na podobné semináře, kde vám lektoři sahali na intimní partie. Jak jste to vnímala?
Samozřejmě byly i karamboly. Když jsme například nacvičovali masturbační koučink s kolegou a já byla v roli klientky, dostala jsem se do situace, pro kterou existuje odborný termín "genitální díra": od pasu dolů necítíte vůbec nic. Strašně jsem se styděla. Místo toho, abych mu to řekla a on mě upozornil, že něco takového může přijít a mám o tom mluvit, jsem podlehla svému perfekcionismu: "Tak já jsem jako sex kouč a teď si to tady neudělám. Tak to teda ne!" Šla jsem na to silou, nesoustředila se na své tělo, donutila se vyvrcholit, ale vůbec to za to nestálo. A návdavkem kolega na konci cvičení reagoval kritikou a soudy, i když to výslovně bylo při cvičení zakázané. Díky tomu mám zkušenost z první ruky a vím, že když kouč není se svými klienty napojen na stejné emoční rovině a chová se neprofesionálně, dostaví se odcizení a stud.

Je pravda, že na kurzech "Umění potěšit muže" bývá modelem váš manžel?
Ano, všechny ženy vědí, co je čeká už od začátku a vždy mají možnost se některých částí semináře neúčastnit dle své volby. Ale z těch stovek žen zatím žádná neodešla. Nejprve si trénují doteky technicky na pomůckách ve tvaru penisu. Druhý den, když se jim dovednosti usadí, mají možnost vidět asi patnáctiminutovou ukázku na živo, aby viděly komunikaci s mužem a že je to vlastně hlavně o lásce a vztahu, ne o technikách. Je to samozřejmě bez ejakulace a orgasmu. I to je učební situace. Můj muž pak zaslouženě od žen sklízí obdiv.

Žijete stále se dvěma životními partnery?
Nežiju, žiju jen s manželem a s tím jsem deset let. Vztah s druhým partnerem mám šestým rokem. Oba mají svobodu, o všem si říkáme.

Vyhovuje jim to?
Teď ano. Byla doba, kdy se manžel rozhodoval, jestli mého druhého partnera akceptuje, nebo ne, a pak se zřejmě rozhodl, že by to mohlo fungovat. Často se potkávám s názory, že asi neumím milovat, pokud potřebuji dva muže. Osobně na to říkám, že jsem naopak věrná jenom dvakrát víc, než je u nás běžné. Mým dvěma mužům. Vyhovují mi dva vztahy, to je pro mě harmonie. Tři už jsou chaos. Důležitá je důvěra, když někoho něco štve, má špatné pocity, je třeba si věci ujasnit, případně poupravit nastavená pravidla. Nežijeme v iluzi, že nemůžeme druhého ztratit, pořád přemýšlíte, snažíte se, jste připravená na problémy.

S kým trávíte třeba Vánoce?
Samozřejmě s manželem. Ale občas si uděláme společnou rodinnou večeři ve třech, vaříme spolu s mým druhým partnerem. A když jdeme spolu do hospody, jsem ráda, když se můžu u stolu svobodně dotýkat obou dvou.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.