Omyl vznikl zřejmě poté, co pro tuto nemoc počátkem dvacátého století zavedl švýcarský psychiatr Eugen Bleuler termín, který v řečtině znamená rozštěpení mysli.
Vystihuje totiž myšlení v rozvinuté fázi schizofrenie, kdy dotyčný ztrácí reálné vnímání světa.
Zažitý mýtus
Případ dvou osobností v jedné osobě, třeba legendárních doktora Jekylla a pana Hydea, je poměrně okrajovou duševní chorobou - takzvanou vícečetnou poruchou osobnosti - a se schizofrenií nemá nic společného.
"Výskyt této poruchy je tak vzácný, že drtivé většině psychiatrů se v životě nepodaří se s ní setkat," vysvětluje Tibor Miklóš, primář neklidového oddělení psychiatrické léčebny v Bohnicích.
Na rozdíl od ní schizofrenií trpí jedno procento populace, a to nezávisle na kultuře nebo sociálním prostředí.
Všichni mě sledují
Projevů schizofrenie je řada, většinou jsou však nejvýraznějšími příznaky bludy a halucinace. Jsou to poruchy myšlení a chování, které způsobují, že postižený slyší a vidí věci, které neodpovídají skutečnosti, což ovlivní i jeho chování.
Někdy je také pacient pronásledován pocitem, že se ostatní baví jen o něm, že proti němu chystají spiknutí. Tato forma nemoci je známá jako paranoidní.
Dotyčný cítí, jako by mu někdo kradl myšlenky a vkládal do hlavy myšlenky cizí. Naléhavé hlasy, o nichž se domnívá, že na něj mluví prostřednictvím rádia nebo televize, ho nutí dělat různé věci.
Odtud zřejmě pochází předsudek, že schizofrenici jsou vesměs agresivní - někdy jim totiž ony hlasy nařídí napadnout své blízké, jindy nesprávně interpretují dění kolem jako útok, kterému se musí bránit.
Může se ještě přidat apatie, deprese, otupění emocí nebo uzavírání se před společností.
Nové léky jsou nadějí
Mnoho lidí se domnívá, že tato "posedlost démony" nebo mylně předpokládaný důsledek špatné výchovy se nedá vyléčit a nemocní že jsou odsouzeni k doživotnímu pobytu v ústraní ústavů.
Je pravda, že asi jedna čtvrtina pacientů se ani po dlouhodobé léčbě příznaků své nemoci nezbaví, ale druhá čtvrtina zažije schizofrenní ataku jednou dvakrát za život.
Zbývající část léčených schizofreniků trpí více či méně častými atakami. Jinými slovy, ti šťastnější mohou uspokojivě žít, zatímco u druhých přetrvávají ve větší nebo menší míře některé příznaky, které se občas výrazně vystupňují do krize, tedy ataky.
Dříve se podávaly léky se silnými nežádoucími účinky. Nejenže nemocný přibýval na váze a měl zácpu, ale především mu znepříjemňovala život řada neurologických poruch, například ztuhlost svalů.
Navíc starší léky zhoršují příznaky apatie nebo otupění emocí, které dokáže nová generace antipsychotik příznivě ovlivnit. "Dnes jsou možnosti dobré léčby rozsáhlejší, než byly ještě před několika lety. Nová generace léků výrazně zvyšuje úspěšnost léčby a kvalitu života těch, kteří schizofrenií trpí," říká Tibor Miklóš
Léčba se bez vzdělávání pacientů neobejde
Málokdo si dovede představit, jak vypadá soužití s člověkem, který si například dobrou večeři od rodičů vykládá jako pokus ho otrávit.
Rodiče a partneři těchto lidí potřebují slyšet vedle teoretických pouček také rady a návody, jak ke svým dětem přistupovat. "Je těžké vnímat celou situaci s odstupem, jelikož jde o jejich blízké. Je s tím spojený strach, šok z toho, jak se změnilo chování jejich potomka," říká Miklóš.
Takzvané psychoedukační programy, které se zaměřují jak na pacienty, tak na jejich blízké, pomáhají porozumět lépe všem skutečnostem, které schizofrenii provázejí.
Hlavně nezůstávat doma
I přes dobrou léčbu přetrvávají u pacientů příznaky, jako například ztráta motivace a nezájem o okolí. Kvůli tomu, že strávili dlouhý čas v léčebně, nemají také příliš mnoho přátel.
Existují naštěstí programy zaměřené na vzdělávání pacientů, skupiny pro rodiny a navíc ještě Program pro dobré zdraví. Do něj se mohou zapojit lidé v třinácti městech v České republice.
V něm se spolu s dalšími sedmi až jedenácti účastníky od školené sestry nebo psychologa dozvědí, jak je důležitá zdravá strava a dostatek pohybu.
Ke schizofrenii se totiž bohužel nezřídka připojí i obezita a cukrovka, ve srovnání s jinými lidmi o polovinu častěji. Hodně k tomu přispívá právě nesprávný životní styl dotyčného.
Také rodina potřebuje pomoc
O nemocného v krizi se stará především tým odborníků, ale pak nastává okamžik, kdy musí péči obstarat příbuzní. To znamená nemocného pozorovat, kontrolovat, zda bere své léky, platit za něj dluhy.
Jedna členka rodičovského sdružení Sympathea říká: "Nikde jsem se nedočetla, jak se mám ke svému dítěti chovat. Začnete o sobě pochybovat, vyčítáte si, že jste něčím dítě popudili."
Je obvyklé, že rodinní příslušníci sami podstoupí psychoterapii. I zde je důležitý dostatek informací, rodiče by měli vědět, že stres a přemíra negativních emocí v prostředí rodiny nebo zaměstnání může přivolat další schizofrenní krizi.
Jak se postavit schizofrenii
• Nepodceňujte plíživé změny
Protože svou dceru nebo partnera znáte dobře, brzy poznáte, že s ním není něco v pořádku. Prvními varovnými signály mohou být zanedbávání hygieny, uzavření se do sebe, zdánlivá lenost, nebo naopak horečnatá činnost, jako například malba nebo úporné psaní deníku.
Někteří nemocní podlehnou sektě, jsou nepřátelští, smějí se v nevhodnou chvíli. Začnou reagovat nepřiměřeně k situaci, jsou podezíraví, cestují z neznámých důvodů. Jejich obličej je bez výrazu, dokážou velmi dlouhou dobu nemrkat.
Žádný z těchto příznaků sám o sobě neukazuje přímo na duševní onemocnění, ale může se stát užitečným vodítkem pro případné určení diagnózy.
• Počkejte si na diagnózu
I když jsou příznaky silné a jasné a trvají celou dobu, musí psychiatr se stanovením diagnózy počkat nejméně měsíc, počítejte spíše s několika měsíci. Jako u každé nemoci se musí i u schizofrenie přistupovat k pacientovi individuálně. Nelze tedy obecně říci, jak bude vypadat jeho léčba, v každém případě bude nezbytné podávání léků, takzvaných antipsychotik.
Značná část pacientů si už z podstaty nemoci svůj stav neuvědomuje, a nemají tedy ani potřebu se léčit, pro ně jsou tu injekce, které účinkují od několika dní do několika týdnů.
• Sežeňte si informace
Připravte se, až se váš blízký vrátí z léčení. Sežeňte si co nejvíc informací o nemoci, zapojte se do rodičovské skupiny. Svému dítěti nic nevyčítejte, snažte se ho podporovat. Je prokázáno, že je větší riziko dalšího vzplanutí nemoci, takzvaného relapsu, v rodinách, které pacienta ovlivňují svým negativním postojem. Právě proto jsou tu pro vás programy, které vás blíž seznámí s nemocí a jež zároveň pomohou vašemu dítěti najít cestu zpět mezi zdravé lidi.
Rodiny schizofreniků bývají psychicky vyčerpané, nebojte se využít nabídky rodinné terapie. Nezapomínejte ani na své další děti a partnera, nemusí totiž sdílet vaše nasazení pro potomka, který se kvůli své chorobě chová zvláštně.
