Šárka Grossová: Ženská patří do kuchyně

Manželka expremiéra Stanislava Grosse je pro někoho ambiciózní podnikatelka, která podlehla kouzlu peněz. Vypadá jako Barbie, přitom má podíl na vládní krizi i na tom, že její muž přišel o významnou funkci. Sama ale říká: Ženská patří do kuchyně.

Kdyby se váš muž dostal znovu do vrcholné politiky, dělala byste jako manželka něco jinak?
Já se nerada vracím k minulosti. Z chyb se snažím poučit, ale vím, že kdybych udělala cokoli, vždycky se najdou lidi, kteří na tom budou hledat něco negativního.

Dala byste se jako premiérova žena znovu na podnikání?
Podnikání ke kapitalismu patří. Vy si myslíte, že manželky politiků mají jen sedět doma a nemají se snažit být úspěšné?

Nemyslím. Ale měly by pak být schopné dokázat, že v podnikání nemají kontakty, informace a další výhody právě proto, že je jejich muž ve vrcholné politice, ne?
Samozřejmě že to podnikání musí být čisté. Já jsem tehdy netoužila být vidět a netoužím po tom ani teď. Jen jsem chtěla v něčem vynikat, konkrétně v mém podnikání. Chtěla jsem si plnit sny. Na tom přece není nic špatného. Ženská má chtít něčeho dosáhnout. Zároveň si myslím, že žena patří do kuchyně a má se starat o děti. Péče o rodinu má ležet víc na ní než na muži. Chápu, že na to každý má jiný názor, ale já se prostě snažím tyhle dvě role sladit.

Zajímala jste se třeba o to, jak se chovají manželky premiérů v zahraničí?
V době, kdy se Standa stal premiérem, jsem měla dvě malé děti. Byla jsem typ obyčejné maminy. Dost dlouho jsem kojila a bylo výjimečné, že bych někam šla. Dnes bych se asi intenzivněji zajímala, jak se má člověk chovat ve společnosti a podobně.

To mě překvapujete. Většina lidí vás má zafixovanou naopak jako ambiciózní ženu, která se chtěla prosadit a vydělávat peníze.
Když byl Standa premiér, nevěnovala jsem se podnikání intenzivně. I když je Amway firma, za kterou si stojím, tehdy jsem podnikání utlumila, protože mi bylo jasné, že novináři hledají něco, čím by Standovi mohli ublížit. Stáhla jsem se do domácnosti, aby mu kvůli mně někdo něco nevyčítal. I když to tak nakonec stejně dopadlo.

Vidíte zpětně jako chybu třeba to, že jste sháněla sponzorské dary, a tudíž se dostávala do kontaktu s firmami, které byly zainteresovány na privatizaci a státních zakázkách?
Když máte nadační fond, stojí vaše práce na sponzorech. Zaměřila jsem se na pomoc matkám a dětem v tísni, protože jsem si říkala, že to snad nikomu nemůže vadit. Ale novináři mě kritizovali i za to. Asi by bylo nejvhodnější nedělat nic, abych se všem zalíbila. Jenže já nejsem taková povaha. Věřte mi, že jsem z toho byla jednu dobu nešťastná.

RÁDA CÍTÍM ZÁZEMÍ

Teď prožíváte z pohledu manželky šťastnější období?
To víte, že ano. Děti tátu trošičku postrádaly. Teď má na ně Standa víc času. Máme i víc soukromí.

jeho 5 nej

Nejlepší vlastnost: Trpělivost.
Nejhorší vlastnost: Je neuvěřitelně nepořádný, jako asi většina mužů.
Nejhezčí den našeho života: Dny, kdy se nám narodily holky.
Největší koníček: Fotbal
Neshodujeme se: Komu ve fotbalu fandit.

Co jako manželka čekáte od muže? Aby byl doma s rodinou, nebo ji dokázal především finančně zabezpečit?
Ráda cítím u muže zázemí. Potřebuju vědět, že mě má rád, že má rád naše děti. Já to cítím. Standa se teď dcerám snaží vynahradit čas, který na ně dřív neměl. Střídáme se v hlídání, hodně si vycházíme vstříc. Já mám dopoledne čas na pracovní schůzky, odpoledne jsem taxikář pro děti. Holky mají každá řadu kroužků, do večera je rozvážím, pak udělám večeři a po ní si ještě vyřizuju pracovní věci. Nejsme rodina, která se každý den sejde ve čtyři doma a večer kouká na seriál. To mě ani Standu nenaplňuje.

Jak často využíváte váš apartmán na Floridě?
Jsme tam dva týdny v létě a snažíme se i dva týdny v zimě. To víte, že bychom chtěli víc. Holky jsou alergičky, malá má astma, takže jim vlhké prostředí dělá dobře. Jenže chodí tady do školy a jsme závislí na jejich volnu a prázdninách.

Máte tam přátele?
Kousek od nás má apartmán František Janeček, známe tam pana doktora Lamberka a dalších pár lidí. Ale fungujeme tam jako normální rodina na dovolené.

Proč jste si vybrali jako letní sídlo Spojené státy? Jsou vám něčím blízké?
Nežiju tam, takže nemohu tamní životní styl hodnotit. Američané jsou mi blízcí vztahem k podnikání. Tady je bráno, že když vyděláš peníze, je to špatné. Kdysi nám říkali: Dobře se uč, ať si najdeš dobrou práci. Nic proti vzdělání, je super, když má někdo vysokou, ale není to záruka úspěchu. Definice šílenství pro mě je, že člověk dělá pořád jedno a totéž, stále je zaměstnancem a stále očekává, že se bude mít líp.

Myslíte, že úspěch není podmíněn především vzděláním a usilovnou prací?
Větší šanci na úspěch mají lidé, kteří se učí od těch, co už umějí vydělávat peníze.

Přinášejí vám peníze pocit štěstí?
Pro mě je štěstí, že mám děti, dobré vztahy v rodině, ale přece neřeknu: Ne, peníze nechci. Když jsou peníze, odpadne hodně stresů. Říká se, že nejdůležitější je zdraví. Ano, ale i to souvisí s penězi. Když vidím maminky s dětmi a staré lidi, jak počítají, jestli si můžou koupit vitaminy a léky, je mi jich líto. A jsou za tím jen ty strašné a děsivé peníze. Jednodušší než je odsuzovat je naučit se je vydělávat.

Ten nemocný penzista, který nemá na léky, se to už asi může naučit těžko, nemyslíte?
Takhle bychom mohly debatovat dlouho. Jde o to, jestli je člověk ochotný učit se něco nového. Proto je pro mě podnikání v Amway byznysu tak důležité. Tam má šanci každý, kdo má chuť se učit, vydělat a naučit se nové principy důležité k životu.

Tak mě, prosím, proškolte. Jsem absolutně nedůvěřivá ke všem podobným multilevelovým firmám založeným na principu letadla, v němž vydělají jen ti, kteří se do něj zapojili mezi prvními.
Několikaúrovňový marketing je jedna z nejlepších forem podnikání. Principy multilevelů jsou stejné, odlišné je, co se skrývá uvnitř. My učíme lidi nakupovat přes internet, nabízíme systém prodeje i další kurzy. U nás každý nemusí dělat byznys, dámy se třeba mohou věnovat kurzům kosmetiky. Neznám jiný byznys, který by spojoval rodiny. Většinou když se muž rozhodne podnikat, rodinu to rozpojuje. Tady se zapojují všichni členové domácností. Jeden třeba ukazuje plány, jiný se stará o výrobky, jezdíme na společné dovolené. Dosahujeme společných cílů.

Aha. Ale já si pořád myslím, že jde hlavně o to, aby si u vás nováček nakoupil prací prášky a pak je rozprodal co nejvíce lidem, přivedl do Amway další nováčky a z toho měl provize.
Ne. Když nakoupíte v Amway a nejste spokojená, máte devadesát dnů šanci zboží vrátit. Návratnost je minimální, protože stavíme na kvalitě. Zkuste někde jinde koupit kafe, zjistit, že vám nechutná, a do devadesáti dnů ho vrátit.

Manžel tam pracuje s vámi?
Tak on má svou advokacii, ale v Amway mě začal podporovat. Uznává náš školicí systém, a pokud mu čas dovolí, navštěvuje semináře. Plně aktivně se ještě nezapojil, ale čte se mnou knížky úspěšných lidí.

PENÍZE NEJSOU ŠPATNÉ

Je pravda, že oblíbeným čtivem lidí zapojených do Amway je kniha Roberta Kiyosakiho Bohatý táta, chudý táta?
To je úžasná knížka. Autora jsme měli i na semináři. Úžasný člověk, skvělý.

Jeden táta z knížky říká synovi: Láska k penězům je příčinou všeho zla. Druhý táta tvrdí: Nedostatek peněz je příčinou všeho zla. K čemu se přikláníte?
Když je člověk úspěšný, musí se naučit mít rád peníze. Zní to povrchně, ale nesmíte za pojmem peníze vidět jen ty papírky. Peníze znamenají to, co si můžete dovolit a jak můžete pomoci jiným.

Vysvětlujete hodnotu peněz vašim dcerkám?
Ano. Podporujeme charitu a mám radost, že holky samy přišly s tím, že se dají na dálku adoptovat děti z chudých zemí. Takže to uděláme. Když se večer modlí, tak za děti, které nemají co jíst.

Když po něčem hodně touží, koupíte jim to?
Nechci, aby dostávaly zadarmo vše, na co si vzpomenou. Deniska chtěla notebook. Šly jsme se na něj podívat, vystřihla si ho na obrázku a pak jsem si povídaly, jak by se na něj dalo vydělat. Slíbila jsem jí, že když si na půlku vydělá, půlku jí dáme. Dlouho šetřila, až část našetřila. Chci, aby se naučily hledat cestu, jak se dostat k tomu, po čem touží.

Po čem jste toužila vy?
Já chtěla být odmalička učitelkou v mateřské škole. Sen se mi splnil, ale finančně mi to nestačilo. Jenže tehdy nebyly možnosti podnikat.

Z jaké rodiny pocházíte?
Mám sestru a bratra, vídáme se, skvěle spolu vycházíme. Vyrůstali jsme v centru Prahy, v normálním činžáku, v Hybernské ulici. Dělala jsem spoustu kroužků, balet, šerm, výtvarku, plavání. Měla jsem pěkné, normální dětství.

Byla jste někdy finančně na dně?
Jednoznačně. Ve školce jsem brala dva tisíce a to mi opravdu nestačilo. Po práci jsem jezdila dělat servírku do restaurace. Končila jsem v jedenáct večer a v šest ráno už jsem zase byla ve školce. K tomu jsem si vzala úklid ve dvou domech. To nejde vydržet dlouho, takže mi došlo, že musím přemýšlet o změně. Tak jsem se dostala do parlamentní restaurace, kde jsem zanedlouho dělala provozní. Postupně jsem došla k tomu, že zkusím podnikat. Udělala jsem si kurz kosmetiky, našla prostory na salon, zjistila jsem, že jsem v jiném stavu a plány padly.

Tak on vás pan Gross vlastně zbrzdil v rozletu?
Jsem ráda, že jsem ho poznala, ještě než začal dělat vrcholnou politiku. Tehdy byl ještě řadový poslanec, nebylo jasné, zda vůbec bude v politice pokračovat. Jsem ráda, že jsme tu jeho dráhu šli spolu od začátku.

MĚLI JSME I KRIZI

Měli jste ve vztahu krizi?
A tak to víte, že ano. Nebudu říkat, že vše bylo úžasné. Období, kdy chodil domů, když jsme už spaly, a odcházel, když jsme ještě spaly, bylo těžší.

Poznamenala nějak váš vztah skutečnost, že mu vaše aktivity v podnikání velmi poškodily politickou kariéru? Rozebírali jste to spolu?
Asi vás zklamu, ale o tom jsme nikdy nemluvili. V našem koloběhu není čas něco rozebírat. U nás platilo a platí, že já mám na starosti děti a rodinu, Standa práci, finance a investice. O podstatných věcech samozřejmě víme společně, ale jinak má každý na starosti to svoje. Tak nám to vyhovuje.

To jsou zvláštní slova právě od vás. Vždyť jste vešla do povědomí veřejnosti jako manželka premiéra, která má podíl na tom, že padla jeho vláda.
Tak to bylo zveličené.

Nerozebírali jste ani to, že mu uškodilo vaše podnikání s Libuší Barkovou, která provozovala nevěstinec?
I to bylo zveličené. Nepodnikaly jsme spolu, uvažovaly jsme jen o jednom projektu, a když mě novináři začali kritizovat, upustila jsem od něj. Víte, vy a já děláme úplně obrácenou práci. Novináři mají za úkol najít chyby a kritizovat, co se nepovedlo. Já se snažím na lidech najít dobré vlastnosti a pomoct jim v podnikání. Učím se více než jen kritizovat, a tak se stávám vnitřně šťastnější.

Váš oblíbený autor Kiyosaki tvrdí, že bohatství člověka se dá vyjádřit v délce doby, po kterou by mohl žít, aniž musí pracovat.
Má na mysli pasivní příjem. Tvrdí, že když má někdo pasivní příjem, který pokryje aspoň jeho náklady, jde o finanční zdraví. Ten pojem se mi líbí, ráda ho používám. Spousta lidí se dnes učí, jak spořit. Akorát je dobré si zjistit, jakou hodnotu ty úspory budou mít za padesát let. Téměř žádnou. Takže lepší je zapracovat na tom, aby peníze pořád přicházely. Naučit se investovat.

Chtěla jsem se zeptat, jestli podle té poučky máte spočteno, po jakou dobu už nemusíte pracovat?
Tak nad tím jsem nepřemýšlela. To spočteno opravdu nemám. Já bych totiž nikdy nedokázala být zalezlá doma a nic nedělat. Takže na pasivním příjmu samozřejmě pořád pracuju.

Sledujete, co se děje na právnické fakultě v Plzni? Co říkáte na podezření, že váš muž patří k těm, kteří vystudovali s výhodami a jejichž závěrečná práce není v archivu školy?
Pokud vím, tak Standa studoval práva na Univerzitě Karlově v Praze, a to doložil v novinách i v televizi. V Plzni jen absolvoval rigorózní řízení. Práci odevzdal a obhájil. Novinářům svou práci také ukázal. Myslím, že to bylo v době, kdy nemusela být uložena v knihovně, ale to je asi věcí školy, a ne Standy.

jaká je

Říká se, že je nedůvěřivá k novinářům. A je. Občas si povzdechne, že ať řekne cokoli, novináři to stejně překroutí, aby to vyznělo proti ní. Přesto s rozhovorem souhlasí a odpovídá na každou otázku. Po hodině mám pocit, že vůbec nevím, co si myslet. Je velmi milá, přitom působí napjatě a mám dojem, že jí rozhovor extra příjemný není. Vlastně jsme si dobře popovídaly až od chvíle, kdy jsem vypnula diktafon a načaly jsme téma psi. Konkrétně dilema, zda dcerkám koupit maltézáka, nebo bišona. Až v tom jsme si fakt sedly.