Rodina - (c) profimedia.cz

Rodina - (c) profimedia.cz - Rodina, rodiče, dítě - ilustrační foto. | foto: Profimedia.cz

Rodiče by měli stát jeden za druhým

  • 7
Spílající otec a matka, která by dítě potrestala mnohem mírněji. Případně naopak: otec povolující to, co matka před okamžikem potomkovi zakázala. Podobnou situaci už asi někdy zažil či viděl každý rodič, byť ne vždy je rozpor mezi rodiči ostře vyhraněný.

Jak se zachovat tak, aby ani otec, ani matka neztratili svou autoritu a přitom se jim ve výchově potomka dařilo?

Dcera může vše, syn máloco
Někdy je to velmi těžké. Jan a Lucie spolu mají osmiletého Marka a čtyřletou Nikolu. Zatímco na Marka jsou oba zhruba stejně přísní a snaží se o důslednost, Nikola je tatínkovou princeznou, které projde úplně všechno.

Lucie je z toho upřímně nešťastná, protože dcerka už ji poslední dobou v podstatě neposlouchá, ví, že u otce vždycky najde zastání.

"Navíc manžel má pocit, že na kluka musí být víc přísný už z principu, a skoro bych řekla, že to u něj přehání. Neberu přitom to, že Marek je starší, a proto musí být podle manžela poslušnější - Nikole totiž prochází i to, co synovi v jejím věku neprocházelo ani náhodou," popisuje rodinný život mladá žena.

Psychologové přitom rodičům jako hlavní zásadu radí: stůjte na jedné lodi. Jistě, může se stát, že s rozhodnutím svého partnera týkajícím se výchovy potomků nesouhlasíte, ale snažte se to ventilovat, až když se za vámi zavřou dveře, nikdy ne před dětmi.

Pokud s něčím skutečně ostře nesouhlasíte, případně věc nesnese odkladu, lze to výjimečně říci ihned, ale tak, abyste druhého rodiče před dětmi neshodili.

Zásadní rozpory
Jste například v obchodě a děti žadoní o zmrzlinu, kterou jste jim ráno předběžně slíbili, což váš partner neví, a zmrzlinu jim nepovolí. V tom případě lze jistě vznést námitku. Děti samozřejmě poznají, že jeden rodič je mírnější, a druhý naopak přísnější, což v běžné míře výchově nijak nevadí.

Chyba však je, když jeden rodič ostentativně mění rozhodnutí druhého rodiče jako v případě výše zmíněné rodiny.

Pokud jsou výchovné rozpory skutečně setrvalé a zásadní, pak je namístě probrat je s psychologem, protože jinak by mohly dva proti sobě jdoucí názorové proudy zhatit i původně dobré výchovné záměry.

Když rodiče dlouhodobě ventilují své neshody ohledně výchovy před potomstvem, prodělají na tom nakonec všichni. Zhorší se nálada v rodině a děti se navíc naučí neshod mezi rodiči využívat ve svůj prospěch. Nakonec by se mohlo stát, že se dcera nebo syn spřáhnou s jedním z rodičů proti tomu druhému, kterého by nakonec nikdo nebral vážně.