Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Recept na věčnou lásku. Existuje vůbec?

  0:40aktualizováno  0:40
Navždy. V dobrém i zlém... Tak nějak to říká oddávající úředník. Jenže je to potíž. V kolotoči povinností se láska vytratí a člověk pak stojí před rozvodovým soudem, polyká slzy a říká si: proč to nevyšlo?! Existují však páry, které recept na věčnou lásku znají. Musí. Jsou spolu už přes půl století.

Věčná láska. Existuje jen v pohádkách, nebo i ve skutečnosti? | foto: Profimedia.cz


Hana a Adolf Vodičkovi. Oběma je dohromady 185 let. Když k nim přijdete na návštěvu, hned v předsíni se Hana zeptá: "Kafe, nebo čaj? Kafe? Tak to je tvoje, Ádo, běž," zaraduje se a jde si spokojeně sednout do obývacího pokoje s návštěvou, zatímco její muž, který před pár dny oslavil pětadevadesátiny, míří do kuchyně připravit občerstvení.

"To jsme si takto už kdysi rozdělili, abychom se nehádali. Když si dá návštěva čaj, jdu ho chystat já," vysvětluje Hana a její šibalský úsměv prozrazuje, že dobře ví, jaká že je to rovnoprávnost: většina lidí přece pije kávu...

Seznámili se, když se Adolf v roce 1939 vracel z fronty. Byl dobrovolníkem ve španělské válce. Jeho jednotka byla poražena a plula do Anglie. A tam, v londýnských jeslích, pracovala Hana. Od té doby jsou spolu - bude to skoro sedmdesát let.

Raději doma propečený steak

Před padesáti lety stáli v Las Vegas před oltářem herci Paul Newman a Joanne Wodward. A jejich svatební řeč začínala: "Štastné manželství se vám jen tak nepřihodí, to se musí vytvořit. Největší význam mají ty nejmenší věci. Třeba to, že nikdy nebudete staří na to, abyste se drželi za ruce." Ať už se těch rad drželi, nebo ne, jejich manželství se vydařilo. V Hollywoodu patří mezi rarity. Oba se podporovali v práci, takže ač není Joanne tak slavná jako Paul, nestáhla se a nestala hospodyňkou čekající doma s bábovkou. Doma má mimo jiné Oscara. A jaký byl vztah idolu mnoha ženských generací k věrnosti? Proslulou se stala jeho věta: "Proč bych chodil za roh na hamburgera, když mám doma dobře propečený steak."

Recept na nápoj věčné lásky

Existuje, a ne že ne. Suroviny k výrobě jsou známé, ale málokdo ho umí uvařit. Žádný kuchař na světě přece neprozradí recept na svou největší chloubu celý, ale vždycky něco zamlčí. Stejně tak páry, které oslavily diamantovou svatbu (a v každém českém okrese je jich nanejvýš pět do roka), nedokážou přesně pojmenovat, proč zrovna jim láska vydržela.

Nečekejte proto, že vám to sami poví. Co taky říkat na otázku: A jak to děláte, že se máte pořád rádi?" To je, jako by se vás někdo zeptal: "Co je podle vás smyslem života?" Na tak těžké otázky neexistují jiné než "banální" odpovědi. "Vzájemná úcta, láska, tolerance," shodnou se všichni. A kromě toho? Stačí chvíli poslouchat a pozorovat a člověk pochopí, z čeho je ten koktejl věčné lásky namixovaný. U všech dvojic se totiž dají vysledovat tři stejné společné znaky.

Tak zaprvé je tam humor. Vzájemné laskavé popichování a špičkování. "Kamarád na lodi mi povídá: Věděl bych v Londýně o jedné české dívce, a ta je ještě menší než ty," vypráví Adolf Vodička s narážkou na svých 154 centimetrů. "Varoval mě, že je to jeho sestra a je strašně hubatá. Měl pravdu. A ta hubatost jí zůstala," rýpne si do ženy a ta mu nezůstane nic dlužná: "No však tys taky nevyrost!" kontruje okamžitě.

"Měli jsme veselý život. Přesně podle rčení: Co se škádlívá, rádo se mívá," vystihli to loni manželé Marie a Otto Jančovi z Tachova, když slavili šedesát let společného života.

Bez legrace je život těžší

Ti dva jsou tak sehraní, že se člověk neubrání závisti. "Ádo, ještě jsi neřekl, jak se ti dostaly střepiny z granátu do čela," připomíná muži Hana Vodičková. Adolf Vodička totiž bojoval ve Španělsku proti fašismu. Je jedním z posledních českých interbrigadistů. Svou ženu potkal právě v cizině. "A nezapomeň na to, jak jsi se setkal s Hemingwayem," upomíná jej žena, když přeskakuje kapitoly ve svých životních historkách. Přestože jeho příběhy z války musí znát za téměř 70 let společného života zpaměti, stále je na jejím hlase znát, že svého muže obdivuje. Ostatně - on jí to stejnou měrou vrací: "Po válce, když jsme se vrátili, měli jsme jen nouzové ubytování. Nebylo tam topení, a tak Hana každé ráno vysekala díru v ledu ve vaně, kde bylo namočené prádlo, a prala...," vzpomíná a hlas mu jihne. V těchto podmínkách vychovávali děti. A ještě o tom umí vtipkovat. "Bez legrace je život těžší," vysvětluje Adolf.

Těžký život stmeluje

Nápadná je i další věc: ani o jednom z párů, které spolu strávily desítky let, se nedá říct, že by jejich život byl procházkou rajským sadem. Právě naopak. Jenže společně překonané těžkosti jsou velkým tmelem vztahu. Psychologové tvrdí, že těžší je mít spokojené manželství v době míru a blahobytu, než když vás okolnosti donutí táhnout za jeden provaz proti nepřízni osudu.
 
Třeba Vodičkovi. Přežili spolu válku v Londýně bombardovaném obden. Skrývali děti z jeslí a zachraňovali živé i mrtvé z trosek. "Seděla jsem pod oknem, chránila dětem hlavy a kolem lítaly střepy z rozstříleného okna," vypráví Hana. A když mělo být líp, doma po válce, ukázalo se, že český stát nectí své hrdiny. Vodička jen o chlup unikl komunistickému vězení.

Nebo Peřinovi. On, stíhací eso druhé světové války, ona, sokolská Miss 1938. Po svatbě spolu strávili jen dva dny a pak se šest let neviděli. "Nevěděla jsem, jestli žije," popisovala tu dobu Anna Peřinová.

On bojoval na obloze jako letec, ona na zemi zachraňovala židovské rodiny. Skončila v rukou gestapa a v cele smrti. Oba přežili. Po válce však jako hrdinové ze západu museli utéct před komunistickým vězením.

Když utíkali, Anna měla jen kabelku se svatební fotografií. Útěk málem nepřežila, ale šla s ním. "Věřila jsem mu," řekla jen. Později šla s mužem i zpět do Česka, ač se vracet nechtěla. Strávili spolu 67 let. Když zemřela, přežil ji jen o pár dní. Tak to u velkých lásek bývá, že jeden zemře steskem po druhém.

"Pamatujte si, že muže musíte vždycky nechat dělat to, co ho baví," shrnula svůj recept na šťastné manželství ona. A tišším hlasem, aby to muž neslyšel, se spikleneckým úsměvem dodala: "A žena v tu dobu nesmí zapomenout dělat to, co baví ji..."

"Budeš mít nádherný život, holčičko. Ale bouřlivý."

Brali se v sobotu 24. června 1939. Ten den bylo nádherně, ale večer se strhla bouře. A matka Anny své dceři řekla: "Budeš mít nádherný život, holčičko, ale bouřlivý." Předpověď se vyplnila. Anna, obdivovatelka létání, si vzala Františka Peřinu, leteckou legendu. Po svatbě se však viděli jen sedmadvacet hodin. Začala válka a letec šel bojovat. Sešli se až po šesti letech. František za Annou tak spěchal, že nečekal, až k letadlu přivezou schůdky. Vyskočil a málem si zlámal nohy. "Vždycky to byla nejkrásnější žena na světě," říkal. Po válce se devětadvacetkrát stěhovali ze země do země a Anna šla vždy za mužem. Ne jako jeho doplněk. Měla vlastní kariéru. V Hollywoodu byla se svou cateringovou firmou slavnější než on. Ne že by neměli krize. On byl muž, jemuž ženy samy padaly do náruče. Jak to jde přežít? "Taky jsem nebyla k zahození," mrkla Anna. Nikdy se nepřestali milovat. Když slavili železnou svatbu (65 let spolu), prohlásil dojatý generál: "Kdybych nebyl chlap, tak bych brečel." A když před dvěma lety jeho Anna zemřela, přinesl jí červenou růži. Položil ji na rakev zlomenou a přátelé pochopili, co to znamená. Za tři týdny zemřel. Život bez ní prostě vzdal.

Vydrží láska i vám?

V americkém Denveru vědci provedli výzkum, který se pokusil předpovědět, jestli láska zamilovaným párům vydrží. Výzkumníci sledovali dvojice dřív, než se vzaly, a pak devět let poté. A ukázalo se, že dokáží s víc než devadesátiprocentní jistotou říct, které manželství vydrží, a které se rozpadne. Děsivé? Ale ne.

Jen se dá předem rozpoznat, jestli ti dva k sobě mají dost úcty, aby ustáli i špatné dny. Úcta ... To slovo zní staromódně. Jenže je to třetí pilíř, na kterém stojí dlouhodobé vztahy. Možná to mnohem lépe vystihne příběh.

Když Anna Peřinová vyprávěla o životě s legendou letectva, její muž, zvyklý, že pozornost se soustředí na něj, nespokojeně poposedával a poslouchal. Neměl co říct, otázky nemířily na něj. Ale jeho žena nedovolila, aby se nudil. V odpovědích záměrně chybovala, aby mu nahrála na smeč a on ji mohl opravit. "To jsme v Anglii potkali jednoho kapitána...," vyprávěla s lehkým důrazem na hodnost muže. "Poručíka!" štěkl František Peřina. Anna se spokojeně uculila.

A i když se její muž na chvíli odbelhal jinam, kde ji nemohl slyšet, nepřestala o něm mluvit obdivně: "On byl dobrý letec, nejlepší..." nebo: "V Kalifornii se vypracoval na šéfa. Milovali ho tam." A on jí to vracel. "Byla to nejhezčí ženská na Moravě." Nebo: "Naučila jíst Hollywood knedlíky. Vybudovala firmu, která vařila nejlepší jídla pro herce."
 
Ostatně vzájemný respekt je znát u všech dvojic, které spolu žijí delší dobu. Vzpomeňte třeba na to, jak o sobě mluví manželé Hudečkovi nebo Josef Abrhám a jeho žena Libuše Šafránková.

Věrné naše milování...

A co že se v receptu o lásce na věky nemluví o věrnosti? Protože když se těch, co jsou spolu dlouho, ptáte na věrnost, neodpoví, ale usmějí se.

"Po šestašedesáti letech v manželství pochopíte, že důležité jsou jiné věci," okomentovala to Anna Peřinová. "Moudrá žena se neptá. Ostatně - moudrý muž taky ne...," šibalsky mrkla okem. A navázala historkou o fešném důstojníkovi, který měl v Anglii zámek. "Požádal mě o ruku. No, šla jsem si to s mužem vyříkat, to víte, rozvod v konzervativní Anglii, to nebylo jen tak. Jenže jsem s Františkem strávila víkend, a co vám budu povídat... Důstojník dostal košem."

RECEPT NA VĚČNOU LÁSKU

20 dkg úcty
20 dkg lásky
20 dkg tolerance
20 dkg humoru
20 dkg překonaných těžkostí

Valentýnská příloha revue.iDNES.cz





Nejčtenější

Jít se koupat znamenalo vyjít ze vrat a k vodě urazit kus cesty. Se...
OBRAZEM: Koupání před 50 lety: s nubianem, kostkovanou dekou a matračkou

Jít se koupat znamenalo ještě před půl stoletím vyjít ze vrat a k vodě urazit kus cesty. Se srolovanou kostkovanou dekou v podpaží a taškou přes rameno. V ní...  celý článek

Neuroložka prof. MUDr. Marcela Lippertová-Grünerová, ph. D. působila celou řadu...
Neuroložka: Mozkové buňky umí spáchat sebevraždu, ale to my nechceme

„Mozkové buňky mohou spáchat sebevraždu. Mají jakýsi,červený knoflík’, který buď stisknou, nebo ne. My se je snažíme přesvědčit, aby ho nemačkaly, protože je...  celý článek

Osvěžující salát s rajčaty, okurkou a čerstvou mátou
Rajčata nejsou jen na špagety a na pizzu. Co s červeným nadělením?

Konec prázdnin je ve znamení dozrávajících červených plodů, které v sobě během slunečných dnů akumulovaly všechnu krásu a sladkost léta. Pokud jste propadli...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Příběh Mirky: Syn bude otcem, ale dítě nejspíš není jeho

Tak jsem se dočkala, budu babičkou. Mám skvělou snachu, bezvadného syna a další důvod k radosti je na cestě. Jenže snacha se mi přiznala, že dítě možná nebude...  celý článek

Lake Bellová
Lake Bellová: Děti vychovávám tak, aby si vážily starých lidí

Herečka Lake Bellová (38) denně naráží na to, že si dnešní mládež neváží starších lidí. Své děti tak vede k tomu, aby ke starším lidem měly úctu. A hlavně po...  celý článek

Další z rubriky

(ilustrační snímek)
Partner Lucii surově mlátil. Vzala děti, odešla a začíná znovu žít

Ovlivnit budoucnost dětí znamená změnit budoucnost jejich matek. Pomáháme maminkám začít po odchodu z azylového domu nový život, naučit se plánovat, spravovat...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Příběh Dáši: Z manžela se v důchodu stal líný a nerudný dědek

Jsem už tři roky v důchodu a užívám si to. Těšila jsem se, až i manžel přestane pracovat a budeme si společně „plnit sny“. Místo toho denně poslouchám, co ho...  celý článek

(Ilustrační foto)
Orgasmus někdy předstírá většina žen. Z nudy, ale i z lásky

Mezinárodní den orgasmu, který připadá na 8. srpen, je původně brazilským svátkem, který má být oslavou tělesného potěšení. Jenže řada žen si této radosti v...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Na unavenou pleť i zvýraznění tváře. Rozjasňovač umí zázraky
Na unavenou pleť i zvýraznění tváře. Rozjasňovač umí zázraky

Pořídit je můžete v pudru, tubě i v peru a pokud víte, jak je správně nanášet, dokáží vaši tvář opravdu zkrásnět. Přesto... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.