Jak můžete pomoci dítěti, které právě zápasí s poruchou učení? Zvláště když víte, že poslední ve čtení bude zřejmě ještě dlouho.
Dyslexie stejně jako ostatní poruchy učení (postihují zhruba 5 % populace) s sebou bohužel přináší další potíže. Může narušit psychickou rovnováhu dítěte a poznamenat jeho rozvíjející se sebevědomí. Dítě je ve škole poslední (nebo jedno z posledních). I přes upřímnou snahu se nelepší a začíná mít pocit, že je horší než ostatní, že spolužákům prostě nestačí. Jak to udělat, aby se takový pocit nezměnil v přesvědčení, že tomu tak bude pořád a ve všem?
Nenechte se zaskočit neúspěchem
Zprávu o tom, že dítě zřejmě trpí dyslexií, kterou většinou nejprve vysloví učitel, nepřijímá žádný rodič snadno. Pro některé rodiče je ale osvobozujícím vysvětlení, že se nejedná o vadu intelektu, a hlavně že nejde o jakékoli zanedbání z jejich strany. Nicméně stále ještě existuje řada lidí, kteří nemají o poruchách učení přesnější představu a považují dyslexii za jakousi formu duševní zaostalosti. I přesto, že s inteligencí nemá nic společného.
Ve školách je dnes naštěstí obrovská snaha dětem s poruchami učení pomoci. Individuálním přístupem, klasifikací, cvičením k nápravě potíží. Tato pomoc je dnes již zakotvena ve školském zákoně. Přesto rodiče zažívají smíšené pocity. Mají strach, jak se dítě s poruchou učení vyrovná, jak rychle dožene své vrstevníky, jak dlouho bude porucha omezovat jeho školní prospěch a podobně.
Osvědčený recept: láska a trpělivostZeptali jsme se PaedDr. Aleny Křepelové, dětské psycholožky, která má s dětmi s poruchami učení mnohaletou zkušenost, na její názor: Co odpovědět dítěti, které si stěžuje, že je pořád poslední? Můžeme nějak zabránit nebo předcházet tomu, aby se dítěti ve škole spolužáci neposmívali? Jak můžeme dítěti nejúčinněji pomoci? Jak můžeme dítě ujistit a hlavně přesvědčit, že není horší než ostatní? |