Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh Marka: Přítelkyně se vrátila k manželovi. Prý kvůli dětem

  0:10aktualizováno  0:10
Před časem jsem poznal Věrku, matku se dvěma dětmi. V manželství byla nešťastná, muž ji týral a trápil nevěrami. Až já jí prý ukázal, co je to láska. Jenže naše štěstí, jak jsem doufal, netrvalo věčně. Manžel ji přesvědčil, ať se vrátí domů, děti prý potřebují tátu.

Před několika dny mi volala, že už s mužem nevydrží. Že už se zase chová jako dřív, píše čtenář. | foto: Profimedia.cz

Dlouho jsem váhal, než jsem se rozhodl se vám svěřit se svým příběhem. Nechtěl jsem nosit svou kůži na trh, ale už nevím, jak dál. Jsem chlap, ale někdy doma brečím jak malé dítě.

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.

Jsem už pár let rozvedený a příští měsíc mi bude pětačtyřicet. Se ženou jsme děti neměli, já po nich moc toužil, ale moje bývalka je nechtěla. Měla ráda společnost a dítě by ji prý omezovalo. Když jsem přišel na její další nevěru, podal jsem žádost o rozvod. Radši budu sám než se ženskou, která mi veřejně nasazuje parohy.

Žili jsme v mém domku, který jsem zdědil a opravil. Nic jí tam nepatřilo, tak si sbalila pár svých věcí a šla. Zůstal jsem sám a nic mi nechybělo, rozhodně ne žádná ženská. Jenže brzy mi ta samota začala lézt na nervy. Chtěl jsem hodnou ženu a mít s ní děti, ale v mém okolí jich bylo jak šafránu.

Láska na "stará kolena"

Pracuji jako řidič ve velké pekárně, ráno brzy vstávám, ale na druhou stranu jsem brzy doma. Bohužel moje práce mi nedovoluje trávit večery ve společnosti, bylo to opravdu těžké se seznámit. A v hospodě, kam jsem občas na jedno dvě zaskočil, to také bylo marné.

Až jsem poznal Věrku. Pracuje u nás na mzdovém oddělení. Byl jsem si vyřídit nějaké nesrovnalosti ve výplatě a tam jsem na ni narazil. Moc milá ženská, na první pohled se mi zalíbila. Dali jsme se do řeči, ani nevím, jak to ze mě vypadlo, ale pozval jsem ji do kantýny na kafe a ona šla. Povídali bychom si snad hodiny, kdybychom nebyli v práci. Kdykoliv jsem pak měl chvilku, zastavil jsem se za ní. Má svou vlastní kancelář a nikdo nás tak nerušil. Zamiloval jsem se jako malý kluk. A poznal jsem, že ani já jí nejsem lhostejný.

Věrka mi postupně vyprávěla svůj příběh. Je o deset let mladší než já, vdaná a má dvě děti, desetiletého Lukáše a osmiletou Terezku. Děti jsou prý její jediná radost, v manželství je nešťastná. Její muž prý dost pije, téměř vůbec jí nedává peníze, občas jí jednu vlepí a hlavně jí je neustále nevěrný. Když jsem se divil, proč od něj ještě neodešla, odpověděla, že nemá kam jít a sama by to stejně neutáhla. A na děti je prý hodný a ony ho mají rádi. I když Lukáš se jí už párkrát zeptal, proč je na ni tatínek tak zlý. Šokovalo mě, co jsem od Věrky slyšel. Bylo mi jí hodně líto.

Konečně spolu

Asi po třech měsících naší známosti přišla ke mně domů a tenkrát jsme se poprvé milovali. Bylo to skvělé. Miloval jsem ji čím dál víc a tenkrát jsem jí i řekl, ať odejde od muže a nastěhuje se ke mně. Odmítla. Netlačil jsem na ni, ale od té doby jsem jí to říkal při každém setkání, dal jsem jí i klíče od domu, kdyby se náhodou rozmyslela a rozhodla se z minuty na minutu. A dobře jsem udělal. Asi po dalších třech měsících jsem přišel odpoledne domů a tam mě vítala Věrka, s pláčem a kufry. Prý od něj utekla, sbalila sobě i dětem věci, když odešly do školy a on do práce, vzala si dovolenou a všechno přestěhovala.

Byl jsem šťastný, že ji konečně budu mít u sebe. Odpoledne jsem s ní šel pro děti, ona mě jim představila, a že prý u mě budou teď bydlet. Čekal jsem, že se budou bránit, ale děti jí řekly, že to je tak dobře, hlavně Lukáš se přiznal, že včera slyšel tátu, jak jí nadává a že prý se ho s Terezkou bojí.

Věrka u mě bydlela asi dva týdny, než její muž zjistil, kde je. Objevil se u nás před dveřmi, čekal jsem, že se na mě vrhne, bude se chtít třeba prát, bude nadávat, ale on ne, že prý je mu všechno hrozně líto, že se změní a prosil ji, ať se s dětmi vrátí domů. Odmítla ho, nezvedala mu telefon, nekomunikovala s ním.

Jenže on to nevzdával. Nakonec to zkoušel přes děti. A měl úspěch. I když jsme se s Věrkou snažili, aby jim u mě nic nechybělo, po tátovi se jim začalo stýskat. Nakonec Věrka svolila, aby s ním děti občas byly. A to už byl krůček k tomu, aby podlehla i ona.

Vrátila se k manželovi

Jednoho dne mi oznámila, že ode mě odchází. Ať prý se nezlobím, ale vypadá to, že manžel se změnil a že děti ji stále přemlouvají, aby zase byli všichni čtyři spolu. Prý mě miluje, jsem ten nejlepší chlap jejího života, ale dělá to jen kvůli dětem. Co mi zbývalo? Nechtěl jsem ji trápit, nechtěl jsem jí ten návrat ztěžovat, ale srdce mě bolelo.

Pár týdnů jsme se neviděli. Já ji nevyhledával, ona mě taky ne. Ale před několika dny mi volala, že už s mužem nevydrží. Že už se zase chová jako dřív. Navrhl jsem jí, ať přijde ke mně, že má u mě pořád dveře otevřené. Z jejího hlasu jsem pochopil, že by to udělala hned, ale co děti?

Nevím, co mám dělat. Chci ji mít doma, chci se o ni i o její děti starat, ale jak ji mám přesvědčit, že je to pro ni nejlepší? A jak dlouho mám čekat, žít v nejistotě? Má vůbec náš vztah smysl?
Marek

Názor odborníka: poskytněte jí čas
Marku, ze své strany udělal maximum. Věrka má teď pro to, aby odešla od manžela, ideální podmínky – má kam jít. Má vás - milujícího partnera, který na ni netlačí, je ochoten na ni čekat a starat se o ni i její děti. Promluvte si s Věrkou o tom, co vám běží hlavou. Že nevíte, zda stále nabízet pomoc nebo zda má váš vztah smysl.

Další přesvědčování není potřeba, Věrka se musí rozhodnout sama, co je pro ni nejlepší. Že se ohlíží na děti, je pochopitelné, jenže dětí jejího manžela znají jako hodného tatínka, ona ho zná z jeho temnější stránky a v manželství je nešťastná.

V jejím nelehkém rozhodování, zda jít za svým osobním štěstím (které by našla v partnerském vztahu s vámi), nebo se obětovat kvůli dětem (a zůstávat dál s nevěrným a tyranským manželem), jí může pomoci odborník.

Navrhněte jí, aby zavolala na linku důvěry nebo svoji situaci probrala s psychologem. Poskytněte ji na rozhodování určitý čas, jinak, pokud se nic nezmění, bude pendlovat mezi vámi a manželem a vy pro ni budete fungovat jako azylový dům, dokud na to budete mít energii. Ale ani vaše zdroje (lásky, připravenosti pomoci) nejsou nevyčerpatelné.
Marta Helingerová, Psychologie.cz

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 1288

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 13. října 2014. Anketa je uzavřena.

1. Mám nechat rozhodnutí jen na Věrce a nijak do něho nezasahovat? 758
2. Mám dát Věrce času, kolik sama chce, a dál ji přesvědčovat, že jsem tady pro ni i pro její děti? 181
3. Mám dát Věrce vybrat, buď se co nejdříve rozhodne, jak chce dál žít (ať už se mnou, nebo beze mne), nebo náš vztah ukončím sám? 175
4. Mám náš vztah ukončit, stejně nemá smysl čekat, že by snad někdy mohla žít se mnou? 174
Autoři:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.