Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh Andrey: Tchyně nám kazí děti, naše názory ji nezajímají

  0:19aktualizováno  0:19
S manželem a dvěma dětmi žijeme v rodinném domku s jeho rodiči. Máme samostatný byt a rodiče druhý. S dětmi nám pomáhají a to je i důvod, proč tchyně nedá na moje prosby, co děti smí či nesmí a dělá si všechno po svém. Mně už dochází trpělivost.
(Ilustrační snímek)

(Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

S manželem jsme svoji skoro už deset let. Bydlíme v menším městě na západě Čech. Oba pracujeme a do práce dojíždíme do města zhruba dvacet kilometrů od domova. Máme stejného zaměstnavatele – městský úřad, já pracuji jako asistentka starosty a manžel je řidič.

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.

V práci jsme se i poznali. Asi tak rok jsme se jen scházeli, já žila u rodičů ve městě, a pak mě požádal o ruku a já se nastěhovala k němu. Manžel je jedináček a s otcem a pár známými postavili rodinný domek, s tím, že on tam jednou bude žít s rodiči a se svou rodinou. Máme své zázemí, vlastní byt máme v patře a rodiče téměř stejný v přízemí.

Když jsem u nich začala bydlet, bylo to celkem v pohodě, oba rodiče jsou hodní a pracovití a docela jsme si sedli. Je fakt, že jsme se moc nevídali, my s mužem brzy ráno odjeli do práce a vraceli jsme se až večer. Oni také tenkrát ještě pracovali. Společné bydlení nám vyhovovalo, nedocházelo prakticky k žádným třenicím.

A jinak tomu nebylo ani, když se mi po roce a něco narodila dcera. Zůstala jsem s ní doma tři roky a pak jsme ji vozili každý den do města do školky a odpoledne ji vyzvedávali. Když byla někdy nemocná, což bylo opravdu výjimečně, dcera nikdy moc nestonala jako jiné děti, byla jsem s ní doma většinou já, občas manžel. Rodiče ještě nebyli v důchodu.

Tchyně za zadkem

Pak jsem otěhotněla podruhé a před čtyřmi lety se nám narodil syn. Když jsem s ním byla asi dva roky doma, oba rodiče jen v rozmezí pár měsíců přestali pracovat a odešli do důchodu. A asi od té doby nám začaly problémy. S tchánem ani tak ne, on je velký kutil a vždycky se něčím dokáže zabavit, ale s tchyní je to horší. Jak najednou přestala chodit do práce, nevěděla, co si s tolika volným časem počne a začala se soustředit na nás. Byla jsem s dětmi doma a ona se kolem nás pořád motala.

Tchyně je věčně nespokojená

Jak s ní vycházet, když všechno obrátí?

(Ilustrační snímek)

Ilustrační foto

Zpočátku jsem byla ráda, že mi pomůže, jenže časem mě to obtěžovalo. Pořád jsem ji měla za zadkem, pořád mi radila, co mám dělat. Což o to, já vím, že to myslela dobře, ale díky jejím radám jsem často měla pocit, že jsem nesvéprávná. Raději jsem držela pusu, nerada se s kýmkoliv dohaduji, postěžovala jsem si jen manželovi a on mi vždycky řekl, ať jsem ráda, že nejsem na děti sama.

Jenže tchyniny zásahy do mé výchovy a věcí kolem dětí se začaly stupňovat. Třeba jsem dětem připravovala jídlo a ona se najednou za dveřmi objevila se svým jídlem a hned ho začala dětem servírovat. Bylo jí úplně jedno, že mám pro děti připravené něco jiného. Na mé protesty jen řekla, že se snad nic tak hrozného nestalo. A samozřejmě děti vždycky snědly to, co jim přinesla ona. Nebo jsem zjistila, že jim před jídlem (obědem nebo večeří) dává sladkosti nebo něco, co měla doma upečeného, a děti pak pochopitelně nechtěly jíst, co jsem uvařila. Marně jsem jí říkala, že jim nemá nic dávat, na to mi řekla, že kdyby měly hlad, tak by to moje jídlo snědly, i když jim ona něco dala.

Rozmazlený syn

Když byly synovi dva roky, z práce mě přemlouvali, abych se vrátila dřív, vypadla jim paní, která tam byla na záskok za mě a nechtěli nikoho jiného hledat. Na jednu stranu se mi nechtělo, ale potřebovali jsme peníze a celá rodina mě přesvědčila, že se nemusím bát, že se babička s dědou o malého postarají a za rok půjde do školky. Tak jsem nakonec souhlasila.

Tchyně posedlá penězi

Dala nám místo dárku peníze a pak kontrolovala, co jsme si za ně koupili

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek

Ten rok utekl rychle a naštěstí se i zlepšily vztahy mezi mnou a tchyní, opravdu jsem potřebovala „vypadnout“ z domova a začít pracovat. Syn začal chodit do školky a i s dcerou jsme je tam oba ráno s manželem vozili. Jenže syn je mnohem více nemocný než dcera a já si bohužel nemohu dovolit často s ním být doma, tak opět pomáhá babička. Bohužel je to na úkor chování syna. Babička ho totiž neskutečným způsobem rozmazluje, všechno mu dovolí, syn nemá žádný řád. Kdykoliv se mu doma něco nelíbí, třeba mu něco nedovolíme nebo ho za něco vyhubujeme, hned se sebere a letí za babičkou, která se ho okamžitě zastává a před námi brání.

Už to naštěstí registruje i manžel, řekl jí, že by se měla krotit. Ovšem mně pak doma řekne, že to máma tak nemyslí, že má děti ráda a my můžeme být rádi, že nám pomáhá. Jenže já to jako pomoc neberu, mně spíš přidělává práci s výchovou syna. Kluk se chová opravdu hrozně a já se obávám, že něco podobného bude brzy i s dcerou. Jde teď do první třídy, do školy u nás v městečku a babička se nabídla, že ji bude po obědě brát domů. Já bych ji snad radši nechávala v družině, ale opět jsem narazila u manžela, prý ať jsem ráda, že o ni bude postaráno.

Nevím si s celou situací rady. Nejradši bych sbalila obě děti, aby byly co nejdál z dosahu tchyně. Moje máma, když jsem si jí stěžovala, mi řekla, že se o ně klidně postará. Když budou nemocné, může k nám přijet hlídat nebo si je vzít k nim. A mohla by mi pomoci i s dcerou. Já se ale bojím, že by to mohlo nadělat hodně zlé krve, fakt nevím. Manželovi jsem to ani neřekla. Já bych se ze všeho nejradši od nich odstěhovala.
Andrea

Názor odbornice: Prarodiče své vnuky rozmazlovat mohou

Vážená Andreo, popisujete, jak tchyně zasahuje do života vaší rodiny. Na druhou stranu jí přiznáváte kredit za pomoc s dětmi, nemusíte si brát k dětem nemocenskou, mohla jste se vrátit dříve do práce.

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.

Prarodiče své vnuky rozmazlovat mohou, jejich činy by však rozhodně neměly jít proti autoritě rodičů. Ti jsou zodpovědní za výchovu dětí, měli by ji tudíž držet pevně v rukou. V opačném případě mohou děti zažívat velkou nejistotu. Syn v předškolním věku tak může chápat, že u babičky platí něco trochu jiného, volnějšího než doma, avšak rodiče jsou definitivně autoritou číslo jedna.

Pracujte se svým dítětem, když se mu něco nelíbí, trvejte na tom, že si to vyříkáte spolu, nenechejte jej odběhnout k babičce. Zkuste si se tchyní promluvit, s sebou k rozhovoru rozhodně přizvěte manžela. Ve dvou s manželem si předem nastiňte témata, která byste rádi s babičkou probrali. Oceňte babičku za pomoc, kterou vám oběma poskytuje. Zeptejte si jí, co by potřebovala, aby se cítila lépe.

Závěrem se dohodněte na dodržování konkrétních pravidel. Zkuste vymyslet systém, který bude vyhovovat oběma stranám. Jedině tak může být dvougenerační soužití hladké.
PhDr. Magdalena Dostálová

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 2791

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 1. srpna 2016. Anketa je uzavřena.

2. Mám tchyni zdůraznit, že mi opravdu vadí, jak syna rozmazluje, že si už nic podobného nepřeji a pokud s tím nepřestane, zařídím se jinak? 1678
4. Mám manželovi říct, že už mi došla trpělivost, a pokud on nesjedná nápravu, budu trvat na tom, že se odstěhujeme, ať už s ním, nebo klidně i bez něj? 905
3. Mám rovnou využít máminy nabídky, a když budeme potřebovat pomoc, obrátit se na ni? 119
1. Mám se pokusit všechno vydržet a být ráda, že nám tchyně hodně pomáhá? 89
Autoři:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.