Dokud bydleli každý u rodičů a jen se scházeli, tak bylo vše ideální. Dcera byla a vlastně pořád je do něho velmi zamilovaná. Proto si nedá poradit, nechápe, že to s ní myslíme dobře a že nás to, jak spolu žijí, moc trápí.
Z fajn kluka se vyklubala pijavice
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Problém se objevil, když spolu mladí odešli studovat do Prahy. Mí rodiče jim na dobu studia půjčili svůj prázdný byt (žijí už trvale v chalupě na venkově) a dcera s přítelem platí každý polovinu nájmu a výdaje. Jenže to je také všechno, čím se mladý muž podílí.
Moje dcera nakupuje, vaří, pere, žehlí, uklízí, myje nádobí - zkrátka všechno. Kromě toho studuje náročnou školu s výbornými výsledky. Její přítel školou jen tak tak prolézá, protože je líný jak vandrák. Téměř každý den spí do 11 - 12 hodin, hraje hry na počítači, chodí s kamarády na pivo. Na přednáškách se vyskytuje spíše sporadicky, zmeškává termíny, prakticky vůbec se neučí.
Doma taky na nic nesáhne, jen kolem sebe dělá nepořádek. Chová se jako nějaký paša. Na výdajích v domácnosti se podílí také spíše méně než více, dcera jejich živobytí dotuje z peněz, které dostává od nás, rodičů, a ze svých přivýdělků.
Chlapec se mi zprotivil
Přiznám se, že už jsem ho úplně přestala mít ráda a přeji si, aby si dcera našla někoho jiného. Stává se ze mne „zlá tchyně“. Pohled na to, jak mu dělá služku, mne vytáčí k nepříčetnosti. Několikrát jsme se s dcerou už kvůli tomu pohádaly.
Dcera ovšem tvrdí, že to pro něj dělá ráda. Stěžuje si pouze na jeho nezodpovědnost ve studiu, protože má strach, že ho ze školy vyhodí. Přiznala se mi, že jí jeho lenost také hodně vadí, ale že se bojí na něj tlačit, aby něco dělal, protože má strach, že by to jejich vztah zničilo.
Hoch je totiž takový ten „maminčin mazlíček“, jeho matka se dodnes nesmířila s tím, že si našel vážnou známost, a tak se k mé dceři moc pěkně nechová. Dcera se tedy bojí, že ho proti ní přítelova matka popouzí. Já jsem se zatím zdržela vůči němu do očí nějaké kritiky - pouze jednou jsem ho v klidu upozornila, že by měl dceři také trochu pomáhat - mělo to jediný účinek - urazil se na dceru, že si na něj stěžovala.
Je jasné, že dcera více miluje, než je milována - ona to v podstatě přiznává - ale je ochotná s ním zůstat i za tu cenu, že do vztahu investuje jen ona a on se pouze veze a parazituje.
Jednou už dokonce vztah rozsekla, protože se k ní na společné dovolené s přáteli choval tak, že ji všichni litovali. Přišla k nám s pláčem, že se s ním rozešla. Bylo to pro ni ale zjevně velmi těžké. Já jsem si oddechla, že je to za námi. Bohužel - hošík za pár hodin zatelefonoval, plakal do telefonu a ona vyměkla a vrátila se k němu. Manipulace pláčem se od té doby odehrála ještě jednou - takže se domnívám, že tuto metodu mladý muž používá s chutí, když hrozí, že nebude po jeho.
Budoucnost dcery po jeho boku si nedovedu představit
Neumím si představit, že by dcera sdílela život s člověkem, o kterého se nemůže absolutně v ničem opřít. Když má on náhodou něco zařídit, tak jí to slíbí, aby měl klid - ale nakonec to stejně neudělá, protože ví, že dcera se s ním hádat nebude.
Ona se k němu chová spíše jako chůva než jako partnerka a on se zase chová spíše jako gigolo. Nejhloupější je, že dcera kromě toho, že je pracovitá, chytrá a schopná, je také krásná (přivydělává si jako modelka), takže absolutně nechápu, proč na takovém neschopném jedinci tak visí.
Nevím, co mám dělat, jak jí otevřít oči. Nechci, aby si s ním zničila život.
Irena
Názor odbornice: Vyjádřete dceři důvěru
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Ireno! V první řadě bych pro Vás měla pozitivní zprávu – nezačínáte od nuly. Dceru jste výchovně dovedla do dospělosti, úspěšně studuje vysokou školu. Lze tak předpokládat, že v ní leccos uvízlo. Ač Vás situace okolo dceřina vztahu trápí, je potřeba říct, že to není Váš vztah a Váš příběh. Je jen na Vaší dceři, v jakém vztahu se rozhodne žít a co již pro ni bude za hranicí snesitelnosti. Pro začátek bych měla potřebu dceři vyjádřit důvěru. Je již dospělý člověk a od rodičů by mohla dostat zpětnou vazbu, že jsou přesvědčeni o jejích schopnostech takovou situaci dobře zvládnout. Bude-li dcera ochotna s Vámi o vztahu mluvit, ptejte se, co je na přítelovi fajn a naopak bez čeho v jeho chování by se obešla. Bude-li s Vámi chtít své pocity sdílet, můžete jí na oplátku popovídat své vzpomínky na začátek vztahu s jejím otcem. Hovořte o svých strategiích řešení náročných situací ve vztahu. Budete-li mít pocit, že by dcera stála o odbornou pomoc, můžete jí navrhnout návštěvu některé z partnerských poraden.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 27. února 2017. Anketa je uzavřena.
