První předek slavného nápoje se jmenoval vinum titillans a byl podáván v prvním století našeho letopočtu při banketu uspořádaném na počest Césara a Kleopatry, tvrdí profesor Mario Fregoni z Katolické univerzity v severoitalské Piacenze.
Odborník na vína, který se výzkumu o původu vinařství věnoval dlouhá léta, prohlašuje, že za skutečné vynálezce plánované fermentace musejí být považováni Římané. Mezi způsoby fermentace v minulosti a nyní prý není žádný rozdíl. U obou jsou totiž výsledkem bublinky, tvrdí vědec.
Mario Fregoni svou teorii zakládá na literárních dílech, dokumentech a také archeologických vykopávkách. Že se šampaňské pilo již ve starověku, dokládá profesor například biblickou Knihou žalmů, která pohár se šumivým vínem lije do
Božích úst a Homérovou Iliadou, která hovoří o bublajícím vínu. Citace se pak množí v období Říma u Vergilia a Lucana z něhož Fregoni činí klíčového svědka. V epické básni Farsalia totiž píše, že nezkrotné víno Falerno se mění v šumivé, pokud se smísí s Meroe, révou pocházející z Etiopie.
Římané znali jednu techniku používanou k výrobě vína s bublinkami, která spočívá v přidání hrozinek, a zkoušeli i plánovanou fermentaci a refermentaci v amforách. Objevili i metodu ke zpomalení spontánní fermentace moštu prostřednictvím chladu, dodává vědec.
Metodologie se v průběhu času, ve středověku a zvláště v období renesance, dále zdokonalovala, až dospěla k experimentům Doma Perignona. Ten je považován za vynálezce šampaňského. To poprvé předvedl na dvoře Ludvíka čtrnáctého.
