Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Děti potřebují vztah, říká pěstounka. Pracovala v kojeňáku i Klokánku

  0:28aktualizováno  0:28
Putování českým systémem náhradní rodinné péče si kromě mnohých dětí zažila na vlastní kůži i Jana Voldřichová. Popovídala si s námi o svých bohatých zkušenostech, o tom, co ji přivedlo k přechodné pěstounské péči, i o tom, proč je to podle ní nejlepší varianta pro děti.

Kvůli ochraně soukromí malého Tomíka se jedná o ilustrační snímek. | foto: Profimedia.cz

Jana vystudovala střední zdravotnickou školu a poté ještě nástavbu v podobě specializace „dětská sestra“. Pracovala nejprve v nemocnici a v domově seniorů, táhlo ji to ale k dětem. Když se dozvěděla o nově budovaném pavilonu s názvem Radost v Kojeneckém ústavu v Krči, přihlásila se k pracovnímu pohovoru.

Kojenecký ústav

V kojeneckém ústavu, kde očekávala sirotky, ji čekalo překvapení. Děti v ústavu rodiče měly, ti se o ně ale z různých důvodů nemohli, nebo nechtěli starat, připomíná svůj tehdejší šok Jana. V kojeneckém ústavu se staraly dvě sestry o 14 dětí; jak paní Jana vzpomíná, děti se vyznačovaly tím, že kdokoliv přišel do herny na návštěvu, byl rázem dětmi obklopen.

„Všechny děti by byly schopné ihned s kýmkoliv odejít. Tak žíznivé byly po vztahu, který ve skupině nepoznaly,“  říká. A návštěv v kojeneckém ústavu zažila paní Jana hodně. Třeba režiséra vybírající si děti pro natáčený film, jehož udivila akčnost dětí a intenzita potřeby kontaktu, ale i Terezu Maxovou se zástupci její nadace.

„Občas se i návštěvy zeptaly, jak to personál dělá, když jedno ze svěřených dětí začne ráno plakat. Budí i ostatní? A co když jich začne plakat víc najednou? Častěji ale návštěvu podobné dotazy ani nenapadly,“ zasmuší se Jana.

Podle ní dítě nepotřebuje každodenní přítomnost lékaře a sester, ale domácí prostředí, individuální péči a hlavně vztah s blízkou osobou, která na něho má čas a věnuje se mu. „Pro takovou péči není ve velkokapacitním kojeneckém ústavu vůbec prostor,“ říká Jana, která se v českém systému péče o nezaopatřené děti pohybuje skoro celý život.

Klokánek

Během svého působení v kojeneckém ústavu se Jana dozvěděla o existenci zařízení jménem Klokánek. Moc bližších informací ale mezi kolegy nesehnala. „Klokánek, jako nově vznikající zařízení, bylo tehdy mezi zaměstnanci kojeneckého ústavu téměř sprosté slovo, zejména paní primářka o něm nechtěla ani slyšet!“ Jana se tedy do jednoho z Klokánků vyrazila podívat.

O děti pečují sestry i tety

Hned při své první návštěvě narazila na zakladatelku, Marii Vodičkovou. Dámy se daly okamžitě do řeči o ústavní péči a poměrech v ní, o tom, co je potřeba zlepšit a dětem dopřát. Co Jana na první pohled zpozorovala a udělalo na ni dobrý dojem, byl rozdíl v chování dětí.

V bytě, do kterého vešla, pozdravila holčičku a vybídla ji, aby k ní přišla pohladit kožešinu kabátu, kterou měla kolem krku. Děvčátko k ní natáhlo ruku, ale druhou se ještě před tím ovinulo pevně kolem „klokánkové tety“.

„Nadchl mne rozdíl mezi dětmi z kojeneckého ústavu, u kterých žádný vztah nebyl a byly kdykoliv připravené s kýmkoliv odejít,“ říká dnes. Netrvalo proto dlouho a Jana absolvovala testy a začala tam pracovat jako denní teta.

V Klokánku měla každá teta na starost 3 až 4 děti, v praxi se obvykle každá z nich starala o 4 děti různého věku. V Klokánku Jana zůstala 11 let, za čas působila i jako vedoucí a nakonec jako fundraisingová pracovnice.

Lépe Jana hodnotí pionýrské doby Klokánků: „Sice na nic nebyly předpisy a návody, kterými by se mohli pracovníci řídit, zato ale všichni měli touhu projekt rozjet a dělat jej co nejlépe.“ S tím, jak Klokánky rostly, se také začaly nabalovat provozní a profesní problémy, někdy klesla i kvalita pracovníků. Nakonec Jana odešla kvůli dlouhodobě neudržitelné ekonomické situaci Klokánků.

„Klokánky jsou za ta léta již stabilním pilířem péče o děti v ohrožení. Doufám, že s novým vedením přijde i nová éra Klokánků, nová koncepce. Hlavní je stabilizovat ekonomiku a do budoucna se zaměřit hlavně na kvalitu poskytované péče, ne na další růst a navyšování kapacity. Klokánky podle mne budou fungovat i nadále,“ uvažuje Jana.

Pěstounská péče

Co je PPPD

Pěstounská péče na přechodnou dobu je omezena dobou 1 roku, zpravidla však trvá v řádech týdnů či několika měsíců. Pěstoun na přechodnou dobu je pěstounem „krizovým“, musí být 24 hodin denně připraven přijmout dítě, které se ocitlo v nepříznivé situaci. Za to dostává stálý plat 20 000 Kč hrubého měsíčně, a to i v době, kdy o žádné dítě nepečuje a je „v pohotovosti“.

Na rozdíl od dlouhodobého pěstouna (osoby pečující) nemůže pěstoun na přechodnou dobu bez vážného důvodu odmítnout přijetí dítěte. Vážným důvodem může být například aktuální zdravotní stav pěstouna, nelze však odmítnout dítě z důvodu jeho původu, barvy pleti, věku atd. Takové odmítnutí by znamenalo vyřazení z evidence a zastavení výplaty odměny.

Podporou a k dispozici je pěstounům pracovník doprovázející organizace, který pomáhá při předávání dítěte do rodiny, je-li to třeba, domluví kontakt s psychologem, s rodinou  po celou dobu komunikuje a je přítomen např. i u kontaktů dítěte a pěstounů s biologickou rodinou.

zdroj: Dobrá rodina o.p.s.

Podle Jany to byl osud, že se její kamarádka  rozhodla absolvovat kurz pro zájemce o pěstounskou péči. Lektorka Alžběta Hlásková obě přesvědčila o smyslu PPPD (pěstounská péče na přechodnou dobu) a zatímco kamarádka se do pěstounství vrhla ihned, Jana ještě několik měsíců přemýšlela.

S rozhodnutím začít novou práci souhlasil i Janin manžel a poté to již šlo rychle: následovaly formality, papírování a den po vyřešení všech náležitostí první telefonát. Ačkoliv si paní Jana „psala do specifikací“ dítě ve věku 3 až 7 let, hned první telefonát oznamoval miminko k převzetí přímo z porodnice od Apolináře. Následovalo bleskové dovybavení dětského pokoje a pak už vyzvednutí Tomáška.

Malý Tomík je v rodině Jany již přes šest měsíců, zatím se nenašla vhodná dlouhodobá rodina pro jeho umístění. Jana samozřejmě počítá s předáním dítěte do osvojitelské, nebo dlouhodobé pěstounské rodiny. Ale celá rodina se s ním sžila natolik, že pro ně předání do ústavu (v případě, že se vhodná rodina nenajde), nepřipadá v úvahu. V takovém případě počítá Jana s manželem, že by si ho vzali do dlouhodobé pěstounské péče, pak by ale už nemohla dál působit jako přechodná pěstounka.  Podle pravidel musí mít nejstarší dítě v rodině alespoň 8 let, aby se pěstouni mohli co nejvíc věnovat dítěti vyžadující krizovou péči. 

Malý Tomášek zatím zcela přirozeně doplnil Janinu rodinu se dvěma dospělými dcerami. „Jedné z nich možná nevlastní bráška Tomík půjde v létě i na svatbu. Můj manžel se se Tomíkem naprosto sžil a kluk je jeho miláčkem,“ říká pyšně Jana. A dodává, že je šťastná, že se rozhodla jít cestou pěstounky: je přesvědčená o tom, že rodinné prostředí nedokáže dětem nahradit žádný ústav.

Autor: pro iDNES.cz




Nejčtenější

(Ilustrační snímek)
Příběh Jana: Setkání s první láskou po dvaceti letech mi změnilo život

Vždy u mě rozum vítězil nad srdcem. Tvrdě jsem na sobě pracoval, abych se dostal tam, kde jsem teď. Zakolísal jsem jen jednou, je to už 20 let, ale ustál jsem...  celý článek

Bridget Malcolmová
Lidé očekávají, že modelka bude hloupá mrcha, říká Bridget Malcolmová

Pětadvacetiletý andílek Victoria’s Secret Bridget Malcolmová má prý dost zažitých stereotypů, které se týkají modelek. Irituje ji, že si o modelkách lidé...  celý článek

ilustrační snímek
Letní nástrahy na dětské zdraví: extra pozor dejte u vody i na kole

Zatímco děti se na léto těší, rodiče jejich nadšení z dvou měsíců volna tolik nesdílejí. Namísto školy nebo školky musí zajistit dětem hlídání a pokud možno...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Muži své emoce ignorují, ženy se v nich ztrácejí, tvrdí odborníci

Vztahy stojí na emocích. Neschopnost je projevovat znamená problém navázat i udržet vztah. Kdo by v přítomnosti ledové kostky roztál? Někdo vztahy sice...  celý článek

Ilustrační fotografie
Sedm jednoduchých způsobů, jak si o pár let prodloužit život

Cesta k dlouhému a zdravému životu nemusí být kupodivu ani moc náročná. Někdy postačí jen několik malých, jednoduchých změn ve vašem životním stylu. A nebojte...  celý článek

Další z rubriky

ilustrační snímek
Čtyři rady, jak pomoci sourozencům k vytvoření pevného pouta

Většina rodičů si přeje, aby si jejich děti byly vzájemně kamarády, důvěrníky a oporou v těžkých chvílích. K tomu je potřeba, aby mezi nimi vzniklo silné...  celý článek

Jedenáctiměsíční Charlie Gard trpí MDDS
Malý Charlie umírá, úřady volí smrt. Rodiče, papež i Trump chtějí léčbu

Charlie Gard je jedenáctiměsíční britský chlapec, který trpí vzácným genetickým onemocněním. Otázka jeho budoucnosti rozdělila britskou i světovou veřejnost:...  celý článek

Charlie s rodiči Corrine Yatesovou a Chrisem Gardem
Léčba Charlieho byla falešnou nadějí pro rodiče, říká český odborník

Média po celém světě sledují osud jedenáctiměsíčního Charlieho, který trpí syndromem mitochondriálního vyčerpání. Rodiče se nakonec po dlouhých soudních...  celý článek

Další nabídka

arome.cz

Nejsem přirozená blondýna a nestydím se za to
Nejsem přirozená blondýna a nestydím se za to

Blonďaté vlasy symbolizují jemný ženský půvab a smyslnost zároveň. Pokud nejste blondýna od přírody, i tak můžete získat plavý odstín vlasů. Jen na to jděte spr... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.