Řečeno zjednodušeně: volné radikály jsou reaktivní částice, které se běžně tvoří v těle každého z nás. Vznikají při odbourávání kyslíku a mají vždy lichý počet elektronů, jeden jim proto chybí do páru.
Když se v blízkosti objeví molekula kyslíku, naváže se na radikál místo elektronu. Tak vznikne další radikál, který se zase snaží „ukrást“ další molekuly a tak pořád dál. Vznikají tak částice, kterým se říká ROS (reaktivní formy kyslíku). Je to vlastně nekonečný proces, při kterém pleť „oxiduje“ stejně jako třeba rozkrojené jablko, které necháme na vzduchu.
Tělo si proto zároveň vytváří antioxidanty, což jsou látky, které umí volné radikály neutralizovat. Je to zase stejné jako s jablkem: když ho pokapete citronovou šťávou, nezhnědne tak rychle, protože v citronu je známý antioxidant vitamin C. Kdybychom antioxidanty neměli, mohly by volné radikály oslabit imunitu, zrychlit stárnutí kůže i celého organismu.
Jsme stejní jako škrkavky?
Bez volných radikálů by to ovšem také nešlo. Studie z posledních desetiletí dokazují, že tělo má důvod, proč si je vytváří. Pomáhají totiž při léčbě infekcí. Letošní výzkum z univerzity v San Diegu dokonce ukázal, že jsou nezbytné pro hojení ran. Tamní vědci to ověřili na škrkavkách, ale na základě srovnatelných struktur DNA tvrdí, že totéž platí i pro nás savce.
„Potřebujeme optimální hladinu reaktivních forem kyslíku,“ vysvětlil profesor biologie a jeden z vedoucích Andrew Chisholm. „Je pro nás škodlivé mít jich v těle příliš mnoho, ale i příliš málo. Když jsme během experimentu zbavili škrkavky genu, který je za tvorbu ROS zodpovědný, jejich rány se špatně uzavíraly. Když jsme trochu ROS přidali, hojily se naopak rychleji než dřív.“
Nevíte si rady s pletí?Na cokoli, co vás trápí, se můžete ptát lékařek z Laserového centra Anděl v dermatologické poradně.  |
„Náš organismus volné radikály potřebuje,“ potvrzuje i Helmut Sies, který je profesorem biochemie a molekulární biologie na univerzitě v Düsseldorfu. „Ale musí být ve správný čas na správném místě a ve správné koncentraci.“ Jako příklad uvádí třeba oxid dusnatý, kyslíkovou formu, která umožňuje průtok krve v cévách.
Problém nastává, když v těle ROS převáží nad antioxidanty a ty už nestačí na to, aby buňky chránily. Stavu, který vznikne, se říká oxidační stres a může za něj obvykle kombinace více vnějších vlivů. Asi málokoho nepřekvapí, že jsou spojené s nezdravým životním stylem.
Slunce, stres i špatný spánek
Zatímco vnitřní příčiny toho, že se volné radikály tvoří, si tělo reguluje samo, ty vnější jsou proměnlivé. „Zdaleka nejvlivnější faktor, pokud hovoříme o stárnutí pleti, je UV záření. Slunce má na svědomí zhruba 80 % projevů stárnutí pleti,“ říká Thomas Blatt z vědeckých laboratoří NIVEA. Když se slunci vystavíme, nastartuje se tvorba nových volných radikálů: látky v pokožce, které absorbují sluneční paprsky, se jí automaticky účastní.
Podobně fungují i další vlivy: klimatické podmínky, jako je příliš chladné ovzduší, vítr nebo horko, ale i životní styl, podotýká Thomas Blatt. Tvorbu a další působení volných radikálů značně ulehčuje stres, nedostatek spánku, kouření, znečištěné ovzduší. Výsledkem jsou drobné i hlubší vrásky, povolená kůže, pigmentace.
A to mluvíme jen o pleti, mezi další prokazatelné důsledky patří oslabená imunita nebo únava organismu. Některé studie dokonce naznačují souvislost oxidačního stresu s kardiovaskulárními chorobami, infarktem, Alzheimerovou a Parkinsonovou chorobou, cukrovkou nebo rakovinou.
Antioxidanty dodejte zevnitř i zvenčí
Když už oxidační stres nastane, může podle odborníků pomoci, když organismu dodáme více antioxidantů. Ty by se měly postarat o žádoucí rovnováhu. Kromě zmiňovaného vitaminu C mezi ně patří třeba koenzym Q10, vitaminy A a E, flavonoidy nebo karotenoidy.
Nikdo zatím nedokáže přesně říci, jaké množství antioxidantů je dostatečné, a také otázka, zda pomůžou potravinové doplňky, zůstává sporná. Jedni tvrdí, že jsou vhodným způsobem, jak tělu antioxidanty dodat, podle jiných jde jen o předražené placebo. Nedávná švédská studie dokonce naznačila, že by některé z nich mohly zvýšit riziko rakoviny.
Chybu každopádně neuděláme, když do jídelníčku zařadíme co největší množství ovoce a zeleniny. Vhodné je lokální ovoce jako jahody a lesní plody i exotické druhy, jako jsou kiwi, granátové jablko, „superovoce“ goji nebo brazilské açaí. Ze zeleniny se za prospěšné považují třeba brokolice, rajčata, špenát, hlávkový salát. Antioxidačními účinky je známý taky zelený čaj.
A antioxidanty v kosmetice? Nejsou vyloučené. „Jako nejúčinnější se ukazuje kombinace jejich vnějšího a vnitřního příjmu,“ říká k tomu dermatoložka Hana Smutková z Kliniky estetické medicíny Asklepion. Kosmetika s antioxidanty totiž podpoří jejich účinek přímo na pleť.
Důležité však je, aby přípravky (třeba ty s vitaminem A) obsahovaly látky, které do pokožky skutečně proniknou a nezůstanou jen na povrchu.
