Od kolika let je povolené (bezpečné) se potápět?
Potápění je povolené od 10 let. Ne každé dítě je ale v 10 letech zralé. Pokud to nejsou schopni posoudit rodiče, měl by toho být schopen instruktor. Organismus dítěte funguje trošku jinak. Vše se vyvíjí, hlavně kosti. Hluboké náročné ponory dětí, u kterých ještě neskončil vývin, by mohly vést k pozdějším zdravotním problémům. Samotné potápění je ale pro děti většinou lehké, snadno se učí a velmi rychle jsou schopné zvládnout všechny předepsané cviky. Problém ale může dělat teorie.
Jak musí být zájemce fyzicky vybaven? Musí mít kondičku? Dělat jiné sporty?
Stačí průměrná fyzická zdatnost a především zdraví. Před započetím kurzu všichni kandidáti vyplňují podrobný zdravotní dotazník. Pokud mají/měli některou z dotazovaných nemocí, bez další konzultace s lékařem jsou z kurzu vyloučeni. Například dotazovaný diabetes melitus neznamená zákaz potápění. Jen musí vše zkonzultovat s lékařem a přinést od něj potvrzení o způsobilosti k potápění.
Jak rozeznat kvalitní přípravné kurzy od těch ostatních?
Záleží především na instruktorovi. Věřím, že když se sejdete s instruktorem, který kurz vede, poznáte sami, jaký je. Podobný nejspíš bude i kurz. Pečlivý, důsledný i zábavný nebo třeba odbytý, "nějak to uděláme", hazardní...Většina asociací má svoje internetové stránky, kde se dozvíte cíle, náplň kurzu a většinou najdete i seznam jimi akreditovaných instruktorů.
www.iantd.cz, www.padi.com, www.tdisdi.cz, www.cmas.cz, www.ssi-cz.com, www.udi.cz
Jaké bezpečnostní předpisy vtloukáte svěřencům do hlavy?
Je jich víc, všechny se je naučí během kurzu. Prokládáme to našimi zážitky a zkušenostmi z praxe. Je důležité, aby si je studenti zažili, aby jim rozuměli a věděli, proč je chtějí používat, i když nad nimi nestojí instruktor. Při jejich dodržování se veškeré riziko minimalizuje.
Jaký je systém komunikace? Jak rozlišujete signály?
Pod vodou se nedá mluvit, tedy vlastně mluvit se dá, ale nikdo vám nebude rozumět, proto používáme podvodní signály. Na signály potřebujeme ruku nebo ruce. Je určitý základ, ze kterého všichni vychází. Dál už se může rozvinout třeba mezi několika potápěči, kteří spolu tráví pod vodou více času, v jakousi vlastní řeč.
Zvládají všichni potápěči odbornou teorii, jako je např. Archimédův nebo Boyleův-Mariotteův zákon (izotermický děj) ve vztahu k potápěčské praxi...?
Během základního kurzu se studenti dozví základní zákony, připomenou si Archimédův zákon, pochopí i Boyle-Marioteův zákon a přesto, že jejich jména nezřídka zapomenou, princip by jim už měl být navždy jasný.
Na kolik Vás přijde potápěčské vybavení? A začínajícího nadšence, tzv. ABC ...?
Kompletní výstroj se dá pořídit za různé peníze. Přirovnala bych to ke koupi auta. Koupíte ojeté nebo nové, jakou značku, model, do města, offroad...?
ABC, tzn. masku, ploutve a šnorchl by měl mít každý potápěč vlastní. Rady se mu dostane v každém potápěčském obchodě. Je důležité, aby potápěči maska a ploutve dobře seděly. V dnešní době je velký výběr - výrobci, modely, barvy, ceny... Dobrou masku není ani problém koupit pro dítě, vybrat si můžete i s dioptrickými skly či pro zájemce s velkým nosem... Nové, kvalitní ABC se dá pořídit od 2.500,- Kč. V hypermarketech často narazíte i na levnější sety, ale ty málokdy vydrží déle než jednu, dvě sezóny.
Mimo ABC (maska, ploutve a šnorchl) budete potřebovat BCD (žaket, kompenzátor vztlaku, vyvazovací vesta, BCD z angl. Buoyancy Control Device - zařízení na kontrolu vztlaku), automatiku a oblek. Dále potápěčský nůž, který není zbraní na žraloky, ale nástrojem na vyproštění se z případných vlasců, sítí a podobných nástrah. Pokud se začnete potápět více, určitě si časem pořídíte potápěčský počítač, svítilnu, kompas, bójku, podvodní pouzdro na váš fotoaparát...
Při koupi výstroje je prvořadé, abyste se v ní cítili dobře. Dál budete vybírat podle toho, kde se plánujete potápět. V lomech České republiky, nebo jen na dovolené u moře... V jednom potápěčském obchodě jsem zahlédla nabídku kompletní potápěčské výstroje za 20.000 Kč...
Jak je to s hloubkovými limity?
Na hloubkových limitech se většina systémů shodla.
OWD (v některých systémech tomuto označení odpovídá potápěč s jednou hvězdou) má danou max. hloubku na 18m, rekreační potápěči s AOWD (2 hvězdy) smějí 30m, se specializací Deep Diver do 40 m.
Větší hloubky už nejsou pro rekreační potápěče povolené ani bezpečné. Pokud potápění do hloubek potápěče láká, je nutné podstoupit další trénink, pořídit si další výstroj.
Lovci hloubek (rekreační potápěči, kteří nemají zájem pokračovat s technickými kurzy, ale překračují povolené limity) jsou nebezpečím nejen pro sebe, ale hlavně pro své okolí. Sami věří a snaží se přesvědčit lidi kolem, že jsou hloubky bezpečné. Je to jakoby mě někdo přesvědčoval, že jezdit 200 km/h po silnici je bezpečné, protože už tak několikrát jel. Podobných potápěčů bohužel hodně vyrostlo během českého potápěčského boomu, kdy všichni jezdili do Chorvatska, kde se dříve smělo potápět téměř bez limitu. Stačilo zaplatit jednorázovou rok platnou povolenku a „vzhůru dolů“.
Jaké jsou techniky potápění? Jak se liší rekreační, sportovní, safari, volné, pracovní....?
Rekreační potápění je sport téměř pro každého. Znamená potápění s přístrojem do maximální hloubky 40 metrů. Potápí se se vzduchem, nebo s Nitroxem (vzduch obohacený kyslíkem). Ačkoli je to sport, nejde o žádné náročné výkony, žádný hon za hloubkou, i když to někteří tak berou. Jde o to užít si pobyt pod hladinou, vychutnat si ten báječný stav beztíže a k tomu ještě něco vidět.
A technické?
Technické potápění je dalším krokem po rekreačním potápění. Je ale potřeba víc věcí, na rekreační potápění máte jednu automatiku, jednu láhev na zádech, žaket, oblek a ABC. Při technickém potápění už máte automatiky minimálně dvě, to v případě, že máte jen dvě láhve na zádech. Pokud děláte hlubší ponor, nesete si ještě tzv. stage tanks, láhve po boku, na kterých musí být speciální postroj, abyste je vůbec měli jak nést, a samozřejmě zase nějaká automatika. Protože jde většinou o hluboké ponory, jde i o dlouhé ponory. Takže je třeba pořádný oblek, jinde než v tropických vodách se používají obleky suché. Čím hlouběji, tím méně světla, takže se hodí i nějaké lampy. Aby ale vydržely i do hloubky, vyplatí se kvalitní vyzkoušené značky. Technický potápěč musí také mít dekompresní bójku, naviják s lankem, tabulky, kam si může napsat plán ponoru, záložní masku, rukavice... A samozřejmě je důležité mít patřičný výcvik. S lahvemi po boku se plave trochu jinak, všechny ty hadice je třeba dobře znát a vědět, kdy ze které dýchat. V každé láhvi je většinou jiná směs, dýchatelná v jiné hloubce. Třeba čistý kyslík, který používáme na dekompresi, smíme dýchat až od šesti metrů výše. Právě záměna automatik a dýchání nesprávné směsi v nesprávné hloubce bývá nejčastější příčinou nehod technických potápěčů.
Co sportovní potápění?
Tam už je snaha o výsledky, pořádají se soutěže, mistrovství. Asi nejznámější disciplínou sportovního potápění s přístrojem je orientační potápění. Závodníci musí s mapou a kompasem v co nejkratším čase proplavat určitým úsekem. Protože pod vodou je omezená viditelnost, někdy i tak, že je stěží vidět i na samotnou mapu, musí se závodníci dobře soustředit na střelku kompasu, aby dopluli tam, kam mají.
Ve freedivingu jsme ale držiteli světového rekordu…
Potápění bez přístroje – freediving, přestože jsme stát bez moře, nám jde. Na loňském týmovém mistrovství světa ve freedivingu vybojovali čeští borci titul nejhlubší tým světa a celkové druhé místo! V srpnu tohoto roku Martin Štěpánek doplaval bez ploutví na jeden nádech do hloubky 83 metrů a získal tak další světový rekord.
Co znamená potápěčské safari?
To je druh rekreačního potápění, kdy se potápěči ubytují na lodi a v případě Egypta se týden plaví a potápí na lokalitách těžko, nebo vůbec dosažitelných běžnými loděmi ze břehu. Jsou různé trasy rozdělené podle zdatnosti a zkušeností potápěčů nebo na zvířátka, či na vraky…
Jak byste charakterizovala pracovní potápění?
Pracovní potápění je většinou náročná činnost pod vodou, ve vnitrozemí často ve špinavých vodách, v nulové viditelnosti, kde potápěči pracují jen po hmatu, nebo také v moři spíše ve velkých hloubkách. Je to většinou dobře placená, ale tvrdá práce.
Jaké na potápěče číhají nemoci?
Čas ukáže. Každé povolání má svoje, u počítače se kazí oči a krční páteř, modelky si kazí zažívání, učitelé nervy... Staří potápěčští vlci si stěžují na bolesti kloubů. Dříve se nevědělo tolik o záludnosti tzv. jo-jo ponoru, výstupové rychlosti. Dnes je běžné dělat na konci ponoru tzv. bezpečnostní zastávku, kterou dříve dělal jen málokdo. Dnes víme více o působeni plynů pod tlakem, o jejich rozpouštění v našich tkáních, o vysycování. Pod vodou dýcháme stejný vzduch jako na hladině, ale kvůli zvýšenému okolnímu tlaku se kyslík i dusík chová trošku jinak. Během ponoru se tkáně sytí dusíkem ze vzduchu, který dýcháme a s tím je třeba počítat. Právě dusík může způsobovat problémy, jak okamžitě, tak takové, které se projeví po delším čase.
Jak řešíte ponory do vody, kde očekáváte střet s nebezpečnými mořskými živočichy?
Většina všech podvodních organismů není pro člověka nebezpečná. Tím vetřelcem je tam člověk, ostatní tam jsou doma. Mnozí lidé si to neuvědomují a nechovají se tak. Jak by vám bylo, kdyby vám do obýváku vlítla nějaká divná obrovská bublající potvora, oslnila vás bleskem a v lepším případě zase zmizela? Pokud se člověk pod vodou chová slušně, nedráždí a neubližuje, není tam nic, co by na vás útočilo. Murénu si mohu prohlédnout z několika centimetrů a nic mi neudělá. Pokud ji ale budu tahat za ocas, nebo píchat do oka, mohu očekávat, že mě kousne. Většina laiků má potápění spojené se žraloky a s jejich nezkrotným apetitem... Ale ani žraloci s výjimkou několika málo druhů nejsou nebezpeční, pokud je nedráždíme. Pokud budu lít do vody litry krve a trousit kolem naporcované ryby, abych žraloky přilákala, mohu je vydráždit až k tomu, že na mě zaútočí. Pokud žraloka potkám v jeho přirozeném prostředí, zvědavě se připlave podívat a zmizí. Některé druhy ani to ne. Dnes už jsou někteří žraloci tak vystresovaní, že když zmerčí potápěče, zmizí v hlubinách.
Připravujete se na každý ponor?
Ano, s potápěči se scházíme na briefingu, kde dozvíme více o daném místě. o plánu ponoru, profilu, hloubce, možných zajímavostech, o riziku, o tom, jak se chovat k mořským živočichům, kteří jsou na lokalitě běžně k vidění. Pod vodou průvodce pak hledá zajímavosti a stará se o hladký průběh celého ponoru.
