HLASUJTE: Jak se má Dana zachovat?
Byl to náš poslední telefonát. Honza už potřetí blekotal, že peníze poslal.
Samozřejmě lhal. A to už mi došla trpělivost. Tentokrát se o jeho dluzích dozví i jeho Kiki. Teď už mi nejde jen o peníze. Chci se také pomstít lháři, který to nejspíš hrál na obě strany.
Poraďte Daně
Předchozí díly seriálu
Vymýšlela jsem nejrůznější varianty a nejdřív jsem chtěla angažovat do role vymahače divadelního herce, přítele jedné mé kamarádky. Ten ale odjížděl se souborem na několik dní pryč. Má volba tedy padla na běloruského dělníka Sergeje, který občas chodí do hospody s jedním mým kamarádem. Sergej jenom vrtěl hlavou, když jsme ho přemlouvali a já pořád objednávala vodku.
„Vy blazni, ja žádný mafián. Takhle mě policie vychodí z Čech,“ bránil se. Když jsem mu slíbila deset procent z těch čtyř tisíc, zamyslel se, hodil do sebe dalšího panáka a plácl si se mnou.
Vodku si musel dát i před samotnou akcí na pražském sídlišti, kde Honza a Kiki bydlí. Pro tento účel jsem s sebou vzala placatici. On si ji zastrčil do kapsy u bundy, rukou prohrábl svého blonďatého ježečka na hlavě a zatvářil se drsně.
Zastavili jsme s autem o pár bloků dál a já předala Sergejovi krabici. Ta obsahovala pár Honzových věcí, které u mě nechal. Naschvál jsem tam přidala několik společných fotografií a dopis, ve kterém mu píšu, že se s ním rozcházím. Takovým bonbónkem pak byly striptýzové slipy s tygřím vzorkem, které jsem za účelem dokonání pomsty koupila v sex shopu. Byla jsem si totiž jistá, že se Kiki se určitě podívá do krabice. Honza se pak bude divit a ona bude zuřit. Každá by se přece podívala, vždyť zvědavost je obvykle silnější než slušnost. Je to prostě takový ženský reflex.
Až jsem se lekla sama sebe a svého nápadu. Dovedu vlastně být pěkná potvora, ale tohle je jenom odpověď na Honzovy podrazy. Mohla jsem to ještě zastavit, ale Sergej mezitím popadl krabici a rázným krokem zamířil k tomu paneláku. Jeho úkolem bylo jemně naznačit, že Honza někomu dluží čtyři tisíce a potom předat Kikině krabici s jeho věcmi. Sergejův přízvuk snad bude dostatečně působivý.
Nervózně jsem poposedávala v autě. Několikrát jsem vystoupila, obešla své vozítko a zase se vrátila na sedadlo pro řidiče. Pak se konečně objevil Sergej. Pokrčil rameny a sáhl do kapsy pro peníze. Prý neměla víc než tisíc. Zasypala jsem ho otázkami. Můj vymahač ale jenom řekl, že prý byla napřed vyjevená a pak i naštvaná. Dala mu peníze a zabouchla dveře. Vsjó. Sergej dostal deset procent, tedy stovku a protože to pro něj nebyl za ten herecký výkon bůhvíjaký honorář, ještě jsem ho pozvala do hospůdky a hned mu domluvila kšeft, vymalování bytu jednomu známému.
Pomsta byla dokonána a já se rozloučila se zbývajícími penězi. S pobavením jsem si představovala, jak Kiki řve, výhružně mává striptýzovými slipy nad hlavou a ječí na něj, jak k nim přišel a co to má znamenat.
Honza se už samozřejmě neozval. Místo něj zavolal Robert, můj bývalý přítel. Taky syčák. Tenhle si sice peníze nepůjčoval, ale po roce začal tvrdit, že ještě není dostatečně připravený pro vážný vztah. Prý mě zve na sklenku vína. Na chlapy teď ale vážně nemám, zvláště po zkušenostech s Honzou, vůbec žádnou náladu.
Ale přesto, 
mám se s ním sejít a zapomenout tak co nejrychleji na Honzu? A nebo 
mám jeho pozvání odmítnout a raději si od chlapů pěkně sama doma odpočinout a počkat až přijde ten pravý? A nebo mám 
jít na večírek, na který mě zve kamarádka Irena a kde prý bude spoustu lidí?
Co byste na místě Dany udělali vy? Vždyť přece život není jen černobílý, ne? Na to, abyste jí poradili, máte deset dní. Můžete jí napsat do diskuze pod článkem, anebo hlasovat v anketě ZDE.
Poté se zachová podle mínění většiny z vás. Jak se budou její problémy vyvíjet dál, to se dočtete 6.11. v sedmém díle příběhů ze života Dany, který vychází pravidelně každé dva týdny.
