Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Poradna: Dcera se chová jako sobecký rozmazlenec. Jak to utnout?

  0:57aktualizováno  0:57
Jsem trochu nešťastná ze sobeckosti svojí pubertální dcery. Jak jí mám přimět k tomu, aby se zajímala i o jiné a ne jen o sebe a svou vlastní zábavu?
ilustrační snímek

ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Agáta je moje nejmladší dcerka. Narodila se s dvanáctiletým a desetiletým odstupem od svých starších bratrů, a vyrůstala tedy tak trochu jako jedináček. Kluci se o ni tedy hezky starali a hráli si s ní, někdy bych řekla, že ji až rozmazlovali, ale přece jen jsou to kluci a ona pro ně byla malá princezna, pro kterou se nehodilo, aby se s nimi honila venku a lezla na stromy. Trávila se mnou hodně času a měla moji pozornost, stejně jako manželovu a kluků. Vlastně vím, že jsem si ji tak trochu rozmazlila, protože jsem věděla, že je to už jistě moje poslední dítě a chtěla jsem si užít maminkovskou roli.

Rodinná poradna

Trápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.

ilustrační snímek

Oba starší synové s námi teď již nebydlí, jeden studuje na vysoké škole v jiném městě a druhý si našel práci a žije s přítelkyní. Jsem na ně na oba moc pyšná, protože jsou samostatní a praktičtí, v životě se rozhodně neztratí. Jenže poslední dobou si uvědomuji, že o Agátě se to bohužel říct nedá. Spolu s pubertálními emocionálními výlevy, které jsou teď v jejích šestnácti letech stále častější, si uvědomuji, že dcera myslí v první řadě jen sama na sebe a ostatní jsou až někde hodně daleko. Nikdy mi s ničím sama od sebe nepomůže, pokud ji k tomu vyloženě nedonutím. Není ani příliš pozorná k bratrům - mrzelo je třeba, že je nikdy nepozve na svou oslavu narozenin (domácí oslavu nechce, dělá si ji s kamarády), ale vždycky za nimi dojde v den narozenin „na kafe”, aby jí mohli dát dárky. Když jsem jí to vyčetla, vůbec nechápala, v čem je problém.

Rozhodla jsem se tedy učinit doma radikální řez a přestat dělat Agátě servis s vařením, úklidem a praním, ale nevím, jestli je to dost. Jak ji mám přimět k tomu, aby se trochu víc zajímala o ostatní a jejich pocity? Když mluví, je to jen samé já, já, já, jako by neměla vůbec žádnou empatii. My ostatní se přitom snažíme být vždycky pozorní k potřebám a přáním druhých.

Berenika

Odpověď odborníka:

Dobrý den, Bereniko. Z vašeho dotazu je zřejmé, že máte poměrně jasno v tom, jak se „sobeckost“ vaší dcery Agáty vyvinula. A nejspíš máte z větší části i pravdu. Okolnosti, které popisujete, do sebe velmi dobře zapadají. Píšete o pořadí sourozenců, starších bratrech, své maminkovské roli, kterou jste si chtěla užít, a také, že jste dceru tak trochu rozmazlila. Dal bych si pozor v otázce hledání viníků. Pozorovat projevy dcery, které vyhodnocujete jako sobeckost, může být pro rodiče velmi znejisťující a mohou u toho vyvstávat pocity viny. Neměla jsem ji vychovávat jinak? Neměla jsem to dělat lépe? Jsem vůbec dobrý rodič?

Takové otázky mohou být skutečně ohrožující. A čtení příruček o tom, jak vypadá správná výchova, může tuto nejistotu ještě prohloubit. Rodič však zpravidla jedná podle potřeb dítěte, není tedy pouze hybatelem, ale jeho reakce se utvářejí v konkrétní rodinné situaci. To co se může při pohledu do minulosti zdát nefunkční, mělo pravděpodobně ve své době důležitou funkci. Může to do určité míry platit i o rozmazlování, které v sobě také obsahuje třeba pozornost k dítěti, vyjadřování lásky atd. Že každý extrém je škodlivý, je asi obecně platná fráze, avšak právě v té obecnosti je problém. Nijak totiž neřeší konkrétní případ.

Mgr. Lukáš Legner, psycholog

Mgr. Lukáš Legner, psycholog

Podporuji vás tedy v tom, abyste se příliš neobracela do minulosti, ale řešila situaci tady a teď. Agáta je ve věku, kdy je určitá sebestřednost běžná. Pro vás je to ale za hranicí přijatelnosti. Problém rozmazlenost–sobeckost dcery „tady a teď“ pociťujete a řešíte, což je správně, jak jinak. Přistoupila jste k různým omezením. Ta mohou někdy dobře fungovat, jindy mohou naprosto selhat, ač je nastavování pravidel stokrát vychvalované. Hodně záleží na tom, abyste situaci nastavila tak, aby změnám dcera rozuměla. Aby věděla, za co přesně jí najednou neposkytujete ten servis jako dříve, nebo proč jí ho poskytujete. Vyhněte se při hovoru soudům o tom, jaká je a není jako člověk – v šestnácti letech beztak ještě sama hledá, zkouší někým být. Naproti tomu se jasně vyjadřujte k chování, pojmenovávejte, co vás mrzí, co vás štve, a co vás naopak potěší. Hovořit o sobě bývá dobrá cesta. Ne tedy: „Ty jsi hrozný sobec, jak se můžeš takhle k bratrům chovat?!“, ale „Mrzí mě, když bratry na svou oslavu nepozveš, ale v den svého svátku se u nich zastavíš a necháš si popřát. Vypadá to pak, jako by ti na nich nezáleželo.“ No, ale to také není nejlepší cesta.

A tím se dostávám k další, jak doufám pro vás velmi osvobozující myšlence: Nejste na to sama. Bratři sami by měli své sestře říci, když je něco mrzí nebo štve. A nejen bratři. Sobeckost je dost viditelná vlastnost, pokud ji dcera má. Dříve či později ji na nevhodné způsoby musí upozornit především vrstevníci. Právě ti jsou v jejím věku nejdůležitější pro utváření hodnot, názorů a chování. Vy jste většinu své práce už odvedla. A tak jí můžete přát, aby potkala upřímné kamarády, kteří jí nebudou lichotit jen kvůli jejímu vzhledu nebo dobrým známkám. Zkrátka bude sbírat životní zkušenosti.

Ale na druhou stranu místo pouhého přání štěstí můžete trávení času dcery s kamarády ještě v tomto věku ovlivnit. Leckterý rodič, ne-li každý, mluví dětem do toho, s kým se stýkají a za jakých podmínek. I to může být cesta. Někdy vyžaduje překonání negativního pocitu z rodičovských vět, které jsme sami jako děti slýchávali. Jsme opět u nastavování pravidel a to je někdy i výzva. Trochu se opakuji, když říkám, že hodně záleží na tom, aby pravidla dospívající chápal, aby byla jasná a konkrétní. Zařídit se to dá, ale někdy to vyžaduje i dobrou přípravu a hodně komunikace. Když se to nedaří, je možné využít k řešení patové situace rodinnou terapii.

Moje otázka je, jakou roli hraje ve vaší rodinné situaci manžel, kterého zmiňujete jen jednou, což dává prostor maximálně pro spekulace. A tak ani nemohu s jistotou říci, zda tento problém máte řešit společně. Pokud je to jen trochu možné, bývá to užitečné či přímo ideální, a to mnohdy i v případě oddělených domácností.

Přeji vám hodně zdaru.

Lukáš Legner, psycholog centra Modré dveře

Autor: pro iDNES.cz






Nejčtenější

Francouzský prezident Emmanuel Macron a jeho manželka Brigitte Macronová...
Láska se zajíčkem. Velké rozdíly vztahu neprospívají, tvrdí psycholog

Muž si najde partnerku mladší o generaci, a nikoho to nenadzvedne. Zato když se žena zamiluje do syna kamarádky, všichni nevěřícně kroutí hlavou. Takových...  celý článek

Portugalský Mazagran
Osvěžující míchané nápoje pro horké dny i na zahradní party

Tropické teploty bohužel nezažíváme jen u bazénu nebo na dovolené, ale také v každodenním životě, kdy prostě musíme fungovat. Přes den je nejlepší džbán ledové...  celý článek

Ilustrační fotografie
Aby slunce neškodilo, dodržujte zásady správného opalování

Navzdory mínění lékařů je většina lidí přesvědčena, že opalování k létu patří stejně jako hnědě zabarvená kůže. Jak ji získat a zároveň co nejvíce ochránit...  celý článek

ilustrační snímek
Poradna: Vadí mi, že mé dospělé děti postihla tetovací mánie

Možná vám bude připadat můj dotaz malicherný, ale nemůžu si pomoct. Jsem strašně nešťastná z toho, že se moje děti tetují. Jsou ale dospělé, a nemůžu jim to...  celý článek

Kateřina Emmons
Kateřina Emmons: Máme mnohem větší rodinu, než jsme plánovali

Je mistryní Evropy i světa a k tomu má doma tři olympijské medaile. Sportovní kariéra Kateřiny Emmons je už ale nějaký čas na druhé koleji. Teď je především...  celý článek

Další z rubriky

Finalistky ankety Mamablog roku 2017
Maminky si volily nejoblíbenější blogerku. Vyhrála dětská lékařka

Blogování ve všech možných podobách je fenoménem posledních let, s velkou vervou se na něj vrhly i maminky. Ty píší zejména o všem, co se týká těhotenství,...  celý článek

ilustrační snímek
Jak vzniká narcismus? Psycholožka popisuje čtyři rodinné situace

Narcismus je porucha osobnosti, která se projevuje přehnaným oceňováním sebe samého, nepochopením pro druhé, přehnanou kritikou a arogantním chováním....  celý článek

ilustrační snímek
Jak ochránit děti před nákazou z klíšťat? Některé metody slibují nemožné

Klíšťata jsou v teplém letním počasí připravená přisát se na kohokoliv, kdo projde kolem. Následkem může být kromě nepříjemného zážitku i nákaza klíšťovou...  celý článek

Další nabídka

arome.cz

Sylvaine Delacourte a jejích pět premiér
Sylvaine Delacourte a jejích pět premiér

Jméno Sylvaine Delacourte nepatří ani mezi námi, milovnicemi a milovníky parfémů, k notoricky známým. A to přesto, že se v tomto světě pohybuje už více než dvě ... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.