Měla jsem štěstí, že jsem šla k lékaři včas, jinak bych zemřela na otravu krve. (ilustrační snímek)

Měla jsem štěstí, že jsem šla k lékaři včas, jinak bych zemřela na otravu krve. (ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Po třicetihodinovém porodu přišla další rána: otrava krve

  • 328
Můj třetí syn se narodil po třiceti hodinách šílených bolestí. Byl to nejhorší porod mého života. Když jsem si jako novopečená maminka myslela, že už mám všechno za sebou, po několika týdnech se dostavily vysoké horečky a zimnice. Dostala jsem otravu krve. Čtenářka Veronika napsala další díl našeho seriálu Můj boj s nemocí.

Všechno to začalo porodem. Byl velmi dlouhý a mezi kontrakcemi jsem kolabovala únavou a vyčerpáním. Naštěstí jsem měla šikovnou porodní asistentku, manžel mě podporoval, a tak se to dalo přežít.

Porod probíhal přirozeně, bez nástřihu, bohužel jsem se nevyhnula většímu natržení. I šití pak probíhalo zcela přirozeně, tedy bez umrtvení. Odměnou za tolik hodin bolesti mi je krásný, zdravý, vitální chlapeček.

Třásla jsem se zimnicí

Po porodu jsem byla brzy fit, po týdnu jsem běhala s dětmi na procházkách, cestovala a užívala si své drobečky. Naneštěstí mě asi po třech týdnech začalo bolet šití, a tak jsem se vydala ke své gynekoložce. V porodnici mě doktor nezašil zrovna nejlíp, takže mi to musela gynekoložka trochu spravit, opět bez umrtvení. A já doufala, že tím mé trápení skončilo.

Vážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.

O pět týdnů později jsem však málem umřela. Dostala jsem z ničeho nic vysoké horečky. Ač jsem si brala paralen každé dvě hodiny, neustále jsem se třásla zimnicí a horečka dávno pokořila čtyřicet stupňů. Po několika hodinách jsem nebyla schopná ani zvednout dvouměsíční miminko z postele a nakojit ho.

I když k lékaři s horečkami běžně nechodím, tentokrát jsem měla pocit, že je ta horečka nějaká divná. Nakonec jsem se podvolila manželovi a zavolala praktické lékařce. Chtěla jsem se objednat na prohlídku, abych nemusela s dětmi čekat v přeplněné čekárně. Lékařka mě však odbyla, že pacienty neobjednává, musím si prý na vyšetření počkat.

Nahmatala jsem si bulku

S malými dětmi, zabalená v dece kvůli hrozné zimnici, jsem tedy čekala, než na mne přijde řada. Paní doktorka mě prohlédla, ale nic zvláštního kromě horečky neshledala. Pro jistotu mě poslala ještě na gynekologii.

Gynekoložka mě naštěstí vzala hned na řadu. Domnívala se, že trpím zánětem prsu, ale to se nepotvrdilo. Udělala mi ultrazvuk, ale ten byl také negativní. Před odchodem jsem se gynekoložce zmínila o bulce, kterou jsem si nahmatala před několika týdny na hrázi.

Tehdy jsem tomu ale nevěnovala pozornost. Přečetla jsem pár odkazů na internetu a domnívala jsem se, že mám po porodu nějaký hematom nebo hemoroid. A na to se přeci neumírá. Doktorka mě znovu vyšetřila a zjistila, že mám na hrázi veliký absces, který způsobil celkovou sepsi. Bohužel, žádanku na chirurgii mi nemohla napsat, musela jsem pro ni znovu k praktické lékařce.

Byla jsem na pokraji sil. S malými dětmi jsem se plahočila znovu k praktické doktorce, díky otravě a vysoké horečce jsem brzy začala upadat do apatie, usínala jsem v čekárně, a než jsem přišla na řadu, nebyla jsem téměř schopná se zvednout ze židle.

Několik dní jsem nemohla kojit

Praktická lékařka mi rychle vypsala žádanku na chirurgii, kam jsem musela okamžitě odjet. "Do večera byste mohla zemřít na otravu krve," varovala mě.

Manžel mě i s dětmi odvezl do nemocnice. Kvůli miminku a řvoucímu batoleti, kterému chyběl odpolední spánek, mě vzali do půl hodiny na řadu. Hnisavé ložisko mi museli rozříznout a vyčistit. Ránu nebylo možné umrtvit a bolesti jsem si opět užila přemíru.

Týden mi absces každý den znovu otvírali a čistili. Tři týdny jsem nemohla sedět jinak než na nafukovacím kruhu, a i tak pouze se zaťatými zuby. Horečka mi klesla již druhý den, ale ještě po třech týdnech jsem byla velmi zesláblá, točila se mi hlava a měla jsem i zažívací obtíže.

Nemohla jsem kojit, kvůli vysoké horečce jsem na několik dní úplně přišla o mléko, ale naštěstí jsem se potom rozkojila znovu. Kvůli otravě krve se mi také rapidně zhoršil ekzém. Osypala jsem se po celém těle, utratila několik set za masti předepsané dermatoložkou, ale nejvíc mi pomohla konopná mast.

Jsem stále vyčerpaná

Dnes jsou to již tři měsíce. Stále bojuji se zhoršeným ekzémem a na těle mi pořád vyskakují hnisavé boláky, i když si každý den dezinfikuji celé tělo speciálním přípravkem. Jsem ještě vyčerpaná, občas se mi točí hlava, ale už si konečně můžu bez problémů sednout na jakoukoli židli.

Chtěla bych tímto apelovat na všechny novopečené maminky, kterým se nějak nezdá jejich zdravotní stav, aby se neostýchaly a navštívily lékaře co nejdříve. Kdybych neotálela s nalezenou bulkou, nemuselo to takto vůbec dopadnout.

Na druhou stranu jsem měla obrovské štěstí, že jsem dala na svou intuici a vydala se k lékařce, i když jsem měla horečku jen několik hodin. Kdybych otálela a vydala se k doktorce až druhý den, jak jsem měla v plánu, s velkou pravděpodobností bych sepsi nepřežila.