Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Vaginální mapování na vlastní kůži: Zbavilo mě traumat z porodu

  0:47aktualizováno  0:47
Jsou bolesti duše, které se přenesou i na tělo, a nepomůže s nimi žádná pilulka. Poporodní trauma trápilo Simonu několik let, než se rozhodla vyhledat psychoterapeutku, která svým léčením intimních míst i duše opouští vědecké metody. „Prožila jsem bolest, vztek a lítost. A pak přišlo uvolnění, radost a obnovená citlivost,“ píše Simona.

„Mám ji ráda“ - logo otočené vaginy v srdci | foto: Archiv Petry Yamuny / koláž iDNES.cz

Během tří seancí, které vystudovaná psycholožka a nyní psychoterapeutka Petra Yamuna nazývá vaginální mapování, jsem rozpustila traumata z porodu, která jsem měla uvnitř sebe uložená roky. Vrátilo se mi sebevědomí ženy a schopnost přijímat potěšení. Ovšem ne jen tak s někým.

Vyšší sebevědomí, vyšší nároky

Vaginální mapování

Jedná se o dotekovou techniku, při které jemně masírujeme tkáň vaginy. „Mapujeme“ přitom její citlivost. Žena se tak vědomě spojuje s pocity, které jsou v intimní oblasti nashromážděné. Ženské pohlaví je receptivní, přijímající, a má tendenci v sobě shromažďovat a „pamatovat“ si různé druhy prožitků, příjemných i bolestivých. Například silná traumata jako sexuální zneužití, ale i gynekologické zákroky, obtížné porody apod. Někdy stačí i zdánlivě nevinné podněty jako něčí poznámka, pohled, zraňující slova ve chvílích, kdy jsme otevřené a zranitelné. Aniž bychom to vědomě zaznamenaly, podvědomě „ztuhneme“ a příslušný pocit, který jsme neprožily a nevyjádřily, pak utěsňujeme v těle. Při běžném milování, přestože se dotýkáme vaginy, často tyto pocity vůbec nemusí být vnímány – stávají se zřetelné až při zpomalení se, práci s dechem a rozšíření vnímavosti.

Napsat o vaginální masáži jsem se odhodlávala dlouho. Možná ještě déle, než na ni jít. Ne, že bych se o ní styděla psát, když už jsem na ni dokázala i jít. Ale čekala jsem, až vám budu moci zprostředkovat všechny změny, které se ve mně udály. Čekala jsem, až budu mít chlapa. Abych vám mohla říct, jaké “to” po masáži je.

Se sebevědomím i libidem mi po terapii hlubokým dotekem však také došlo, že si sebe i jí (své vagíny) teď natolik cením, že dovnitř nepustím jen tak někoho. A tak by to hledání „pravého“ mohlo trvat moc dlouho. Víc než dřív si totiž uvědomuji, že o žádný románek, který nemá potenciál se rozvinout, nestojím. Že k tomu, abych se otevřela a mohla sdílet potěšení, vzrušení a propojení energií, potřebuju cítit důvěru, lásku, přijetí. A tak si klidně počkám, až to bude stát za to.

Proto jsem se rozhodla, že než se ten „pravý“ najde, napíšu vám, jaké to vaginální mapování bylo.

Není to erotická služba

Název této kontroverzně vnímané terapie je sice výmluvný, ale moje představy byly různě hrůzné. Pokud bych na internetu narazila nejprve na vyloženě erotické stránky zakladatele téhle techniky, Josepha Kramera Ph. D., tak bych ji nejspíš nikdy neabsolvovala. Já ale narazila na psycholožku, psychoterapeutku a šamanku Petru Yamunu (rozhovor s Yamunou čtěte zde). A ta má k vaginální masáži přístup čistě léčebný.

Ženám chybí výraz pro vulvu

Ženy se stydí mluvit o svých intimních partiích. Chybí jim vhodný výraz

ilustrační snímek

Pomocí terapie hlubokým dotekem zbavuje ženy traumat ze sexuálního života, z bolestivých menstruací i jiných oblastí života a hluboko uložených bloků. “Rozpouští se traumata uložená nejen ve vagíně, ale i na stehnech, na bocích. Z jizev. Nejde primárně o sexuální vzrušení, neprovozuji erotické služby,” vysvětluje Yamuna, jak pomáhá nechat odejít bolest, kterou si nosíme hluboko v sobě. Já tu svou už čtyři roky. Od porodu.

“Jako žena jsem selhala, syna vytáhli kleštěma,” zpovídám se Yamuně u ní doma při první návštěvě.” Mé “selhání” u porodu se následně promítlo i do pocitu vlastní fyzické nedokonalosti tam dole, nejsem si už sebou jistá ani v sexuálním životě. Opanovala mě celková nedůvěra v sebe samu jako ženu. “Chci si zase věřit!” Svěřuju se Yamuně do rukou.

Lehnout si na polštáře na matraci na zemi v přítmí Yamunina domova a cítit její hřejivé a jemné dlaně, není nakonec tak těžké. Popravdě, je to daleko příjemnější než u gynekologa. Aspoň než začne masáž.

Uvolnit svá traumata

„Na svůj porod nevzpomínám v dobrém...“

Na eMimino.cz popisují svou zkušenost maminky, které také potkalo trauma po porodu. Co pomohlo?

Hned první bod na boku, na který Yamuna zatlačí loktem, bolí jako čert. Zaťatá a prohnutá do luku se snažím rozpomenout, jak to jen říkala, sakra. “Pomocí dechu to místo procítíš do hloubky a necháš nepříjemné pocity odejít.” S hlasitým funěním mi dochází, že dokud se neuvolním já, neuvolní se ani ta bolest. A tak povoluju. “Uf, můžeme dál,” šeptám s úlevou. Další bod bolí snad ještě víc. Ale už vím, jak na to, a místo za místem rozpouštím bolest čím dál rychleji.

Při stlačování bodů na zadečku se dokonce začnu spontánně smát. Vážně. Zato na stehnech přituhuje. Mám tu několik hrudek tvrdých jako kámen. “V této oblasti se ukládají traumata související s překračováním vlastních hranic, nejen v sexuální oblasti,” vysvětluje mi Yamuna a přitom bulky rozmasírovává. Já zpočátku nic necítím, ale dýchám, a s dechem přichází pomalu z veliké dálky palčivá bolest. Vzpomenu si na syna, kterého mi hned po narození odnesli. Bolí to. Vyklepávám ruce i nohy, vytřásám z nich ten bol. Je to pryč. Cítím, že malé miminko je už v bezpečí. Brečím radostí.

Hluboké bolesti z minulosti

Přes břicho a třísla, přejde Yamuna pomalu na vulvu. “Jak cítíš tohle?” ptá se mě při každém posunutí prstů. “Neutrálně. Neutrálně. Neutrálně.” Tak to jsem sem nemusela chodit, napadá mě, protože mě fakt nic nebolí. Ale to už se Yamuna přesune dovnitř a já mám pocit, jako by mi tam vrazila nůž. Prst v čípku, napadne mě hned, i když vím, že pracuje jen na kraji a čípku se ani nedotkla.

Nejsem guru Jára

Nikoho nezneužívám, říká kontroverzní psycholožka

Petra Yamuna Částková

Petra Yamuna

Jenže já tu bolest znám. Je stejná, jako když se mě doktorka při nepostupujícím porodu snažila násilím uvnitř roztáhnout. Několikrát. Míst uvnitř, která cítím jako prst v čípku, je hodně, jedno vedle druhého, a rozdýchávání trvá celou věčnost. Jsem zpocená, ale s uvolňováním bolesti odpouštím. Odpouštím té doktorce, odpouštím i sama sobě, že jsem dovolila, aby mi někdo působil takovou bolest.

Probouzení citlivosti

Mapování uvnitř vaginy probíhá celé ve směru nebo proti směru hodinových ručiček, vždy od kraje do hloubky. Je s podivem, jak každé místo cítím jinak intenzivně, některé příjemně a někde necítím vůbec nic.

“To jsou místa, kam se uložila bolest tak velká, že se tkáň úplně odpojila. Jde o přirozený sebezáchovný proces těla. Ten ale souvisel s určitou zkušeností, nyní je načase to místo opět probrat k živosti a potěšení,” říká Yamuna. Nakonec se nám daří všechna místa probudit, často nejdříve k bolesti, au. Na jednom místě se mi vrací velmi bolestivé měsíčky z puberty, kdy úplně živě vidím samu sebe, jak jedu metrem a svíjím se v křečích, stejně jako teď. Postupně se do míst vrací i příjemné pocity. Cítím obrovskou únavu, ale i úlevu, radost a jistotu, že jsem na správné cestě.

Napodruhé, po pár dnech, je má vagina neuvěřitelně citlivá. Úplně všude. A co víc, další bolestivá místa, která objevujeme, se stávají nejen neutrální, ale daří se mi je prodýchat častěji až do příjemných pocitů. Dochází mi, že to nemusí bolet, když nechci. Ba naopak. Uvědomuji si, jak mám svou vaginu ráda, že je takové transformace schopna. Zažívám s ní hluboké vlny energie jako nikdy před tím, které proudí celým tělem. Zdá se, že tady mám ještě hodně co objevovat.

A hrudky na stehnech? Ty se od minula hodně zjemnily a zmenšily. Jen stále bolí. Hodně. Najednou mám toho prodýchávání dost. “Dost!” skoro vykřiknu. Yamuna přestane. Ta úleva, poslechnout svůj vnitřní hlas, je neskonalá. Úplně se směju radostí, že je to takhle jednoduché, protože když se k hrudce vrátíme, už téměř nebolí. Stačilo respektovat svoje hranice.

Je to jen na nás

Na třetí ležení se dostanu k Yamuně až po dvou měsících. Velké očekávání, že už to půjde samo, bez práce, vystřídá překvapení. Ono je to pořád jen a jen na mně. Bez mého vědomého prožívání a plné koncentrace to holt nejde. A tak se učím zas téměř od začátku rozdýchávat bolest, zdá se, že tělo už zapomnělo.

Orální sex a na misionáře

Českým ložnicím vládne stereotyp

Čím víc sexu, tím víc oxytocinu. A čím víc oxytocinu, tím méně prostoru pro úzkost. Tato rovnice by mohla pomoci pasažérům, kteří trpí v letadle stresem.

“Proto je nejlepší absolvovat všechny tři návštěvy brzy po sobě. Při každé návštěvě se žena vždy o kousek více otevře léčení, to pak může jít více do hloubky a je trvalejší,” vysvětluje Yamuna.

Nicméně cítím veliký posun. Bolestivé body sice ještě občas jsou, ale je jich daleko méně a hlavně bolí o dost méně. Na „prst v čípku“ nenarazíme už ani jednou. Zdá se, že tohle trauma jsem ze sebe dostala úspěšně pryč. Tak teď už si jen do sebe nepustit žádné další.

“Každá žena zodpovídá za svůj přístup k sobě a své intimitě. Pokud i přesto, že u mne při vaginálním mapování vypustila bolesti, strachy a traumata z minulosti, není ochotna nastavit si svůj život teď a tady jinak, více v souladu se sebou, hrozí jí i v budoucnosti návrat ke starému. Když neudělá kroky ke změně v realitě svého života,” klade nám na srdce Yamuna.

Autoři:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.