Petra Sovová: statečná matka sedmi dětí, z nichž pět se narodilo doma

  1:09
Před jedenácti lety založila Hnutí za aktivní mateřství, aby se zlepšily podmínky ve zdejších porodnicích. Myslela, že to bude práce na dva roky, pak už nebude co měnit. Spletla se, hnutí funguje dodnes. S manželem má sedm dětí. První dvě se narodily v porodnici, všechny ostatní už doma.
Petra Sovová.

Petra Sovová. | foto: Petra Pikkelová

Kdy jste naposledy spala osm hodin v kuse?

Spím tak poměrně často. Je pravda, že v noci kojím, což už ani nevnímám jako přerušení, ale osmihodinový spánek pro mě není žádné sci-fi.

Je vědecky prokázáno, že muže vzbudí moucha, zatímco vlastní plačící dítě ne. Potvrdila byste tento výzkum z domova?
Moc ne, můj muž je velmi vnímavá bytost, jsme dost zastupitelní.

Ten průzkum ukázal, že muži spánek nepředstírají, oni opravdu spí a dítě neslyší.
To se u nás nestane, protože spíme s malými dětmi v posteli. Tradičně, odjakživa, do dvou tří let, s Elou dokonce do čtyř. Teď tam máme dvě nejmladší, ale s Felixem už jsem se domluvila, že bude spát sám. Všechny naše děti díky tomu do svých postelí odcházely spát hrozně nadšeně.

Říkáte si někdy, že by bylo lepší být mužem?
Rozhodně ne, mě baví být žena. Spíš si říkám, jak je možné, že muži na ženy nežárlí. Oni jsou v pozici, že mají ženám co závidět, my máme něco navíc. Žena může být cokoliv, co je muž, ale muž nikdy nemůže být všechno, co žena. To je přece skvělé.

VIZITKA

* Petra Sovová, (38) se narodila v Praze. Vystudovala gymnázium.
* Je prezidentkou Hnutí za aktivní mateřství (www. iham.cz), které spoluzaložila v roce 1999. Hnutí chce nastartovat pozitivní změny porodnictví a zvýšit informovanost v této oblasti.
* Příležitostně pracuje jako laktační konzultantka a dula.
* Absolvovala bezpočet kurzů zaměřených na normální porod, kojení, rodičovství a ženská práva.
* Její manžel je grafik.
* Mají spolu Jonáše (18), Maxima (15), Amose (12), Vincenta (10), Elu (6), Felixe (3), Miu (9 měsíců).

Panuje u vás dělba práce?
Vždy jsme předpokládali, že budeme dělat všechno půl na půl, ale po prvním dítěti jsem sama byla překvapená, že to nechci. Chtěla jsem je mít co nejvíc v náručí, být s ním. Logicky časem vyplynulo, že manžel chodí do práce, stará se o peníze, já o děti. Dnes už se ani nedá říct, že domácí práce máme rozdělené rovným dílem, protože se do nich zapojují i děti. Podle nás není výchovné, když chlapeček v deseti neví, kde se zapíná pračka. Nejstarší syn už několik let dokáže uložit děti, udělat jim jídlo. Je takový minišéfkuchař, vaří jako v restauraci, zatímco moje "kuchařské umění" je primitivní - něco někam hodit, aby to bylo za pět minut.

V osmnácti jste prohlásila, že rodiny se čtyřmi dětmi vám připadají divné. Připadáte si dnes se sedmi dětmi divná?
Ne, ale mám potřebuju ujišťovat okolí, že sice máme sedm dětí, ale jsme úplně normální. (smích) Je náročné žít ve velké rodině, protože si musíme nechávat čas na každé dítě zvlášť, čas pro nás dva s manželem, ale zároveň je život s takovým počtem zábavný.

V kterém okamžiku jste se s manželem rozhodli pro tak velkou rodinu?
Sama mám bratra a vždycky jsem byla přesvědčená, že i já budu mít kluka a holku. Po prvních dvou dětech jsme se přehoupli ke třetímu, což nám připadalo zajímavé, no a pak už se to nějak zvrtlo. (smích)

To je pěkný příměr.
S manželem jsme si ponechali pootevřené dveře, kterých jsme využili. Nepřipadá mi dobré všechno důležité v životě plánovat. Baví mě přistupovat k věcem otevřeně. Když děti začaly přibývat, zjistili jsme, že je to zvládnutelné a vlastně hezké. Ovšem velmi nepoeticky musím přiznat, že to vyžaduje čím dál víc peněz.

To napadne každého rodiče. Jak to zvládáte?
Někteří lidé si myslí, že musíme mít fůru peněz. Tak to musím přiznat, že opravdu nemáme, ale ani na tom nejsme nijak špatně. Navíc nepatříme k rodičům, kteří považují za nezbytné vybavit každého potomka domem, bytem, autem a již v raném dětství luxusním notebookem.

Používáte nějaký doping?
Čokoládu. Spíš než jako doping funguje jako antistresor. Pak "jedu" na věcech, které budou znít jako klišé - procházky, zdravá životospráva, spánek, odpočinek, občasné cvičení...

Co vás stresuje?
Asi nejvíc rodinná negativita. S dětmi je spojené věčné dohadování, pořád musíte něco řešit, o něčem je přesvědčovat. Stresuju se i z nedostatku času. Ten mám vypočítaný přesně na minuty, takže pokud nestihneme metro, nestihneme plánovaný program a všechno už se veze. Ale není to tak strašné, jak by se mohlo zdát. Sedm dětí může znít šíleně, ve skutečnosti máme čtyři.

To mi vysvětlete.
V kategorii děti máme jen čtyři.

Osmnáct je jen jednomu. Do kolika let jsou pro vás děti dětmi?
Do konce páté třídy, kdy je vzdělávám doma. Ty, co jsou doma, jsou pro mě děti. Zbývající se o sebe postarají. Samozřejmě se jim musíme věnovat, dávat jim prostor, ale nemusíme jim skládat oblečení, mýt je. Tím se nemusím zdržovat.

Proč jste se k tomu všemu rozhodla ještě pro domácí vyučování?
Pro mnoho lidí je to nepochopitelné. Mají pocit, že si tím přidělávám práci, ale pro mě je to mnohdy jednodušší než je dát do školy. Můžu se přizpůsobovat potřebám dítěte, svým potřebám, našemu životu.

Lezou vám děti někdy na nervy?
Určitě.

Jak to řešíte?
Řvu na ně, to je moje zbraň. Není to hezké, ale je to tak.

Ocitla jste se někdy ve stavu, kdy jste potřebovala na dva tři dny od všech utéct?
To jsem nikdy nezažila. Na mě zabírá, když si uvědomím, že třeba za dva dny mám někam odjet, dokonce mi stačí být pryč i s miminem. S manželem zase zažíváme úlevu, když je i jediné dítě pryč. Najednou máme pocit, že den je klidný, lehce zvladatelný a je jedno, které dítě zrovna odjede.

Petra Sovová.

Statisticky u nás vychází na jednu ženu asi 1,5 dítěte. Proč se bojíme mít jich více?
Chápu lidi, kteří si řeknou, že nebudou mít děti, protože je to komplikace. Děti opravdu jsou komplikace. Nejde s nimi žít svobodně takový ten televizní život. Ženy se bojí ztráty pohodlí. Nepřijde mi, že společnost je nepřátelská vůči dětem, málokteré prostředí je úplně antidětské. Kdyby ženy chtěly, mohly by si do určitých typů zaměstnání brát děti s sebou, vymýšlet firemní školky, hrací koutky.

Ženy by to chtěly, ale pro zaměstnavatele jsou to náklady a starosti navíc.
Já s kolegyněmi už pátý rok připravuju Světový týden respektu k porodu a na všech schůzkách děti máme. Když byly Mie tři týdny, šla jsem s ní na Výbor pro lidská práva a biomedicínu, kde jsem byla schopná odprezentovat stav českého porodnictví, a myslím, že většině přítomných mužů to bylo ku prospěchu. Ptali se, jak jsem to udělala, že dítě bylo tak hodné. Ale nedělala jsme nic mimořádného, jen jsem mu pokryla všechny jeho potřeby - mělo mléko, mateřskou náruč, pocit bezpečí.

Jde podle vás dohromady feminismus a sedminásobné mateřství?
Samozřejmě! Feministka přece není žena, která se automaticky vzdává všeho ženského. Vážím si toho, že jsem si mohla svobodně zvolit. Právě proto, že mám tolik dětí, musím stále obhajovat právo na svou realizaci, práci, svůj osobní život. V mém případě naštěstí ne před manželem, který mě podporuje, spíš před společností.

Existuje několik proudů feminismu. Do kterého se řadíte vy?
Rozhodně mě neoslovují radikální feminismy, ty, které prosazují úplné stírání rozdílů mezi ženami a muži, vyhlašují mužům válku, obviňují je, požadují rozdělení světa na mužský a ženský nebo dokonce navrhují muže zlikvidovat zcela. Právě tyto ideologie stojí za dnešním negativním vnímáním feminismu. Mě v raném mládí bavil ekofeminismus, návrat ke kořenům, úplně nové definování ženství a mužství. Teď jsem taková feministka obecná, liberální. Odmítám něčím či někým dané sociální role, chci svobodně žít, byť jsem vdaná. A chci, aby z ženské svobody měli radost i muži.

Vaše rodina působí jako prototyp patriarchátu - muž vydělává, žena se stará o rodinu.
Já také pracuju a vydělávám, i když v menší míře, můj příjem je třetinový. Až bude nejmenší dítě odrůstat, plánujeme rozšířit moji pracovní dobu. Uvidíme, jak to půjde.

Co byste řekla na adresu žen ve vysokých funkcích, které tvrdí, že feministkami nejsou?
Možná si neuvědomují, že poměrně nedávno by byly ve své touze po dnešním sociálním postavení, vzdělání a moci považovány téměř za čarodějnice. Asi zapomněly, jak krátce mají ženy volební právo. A že to všechno nespadlo jen tak z nebe. Většina žen, které jsem slyšela to říkat, feministkami jsou, minimálně se tak chovají a žijí. Feministka je přece ta, která se rozhodne žít svůj život jako člověk, nikoliv obrazně jako pomocnice a pečovatelka, ale jako královna. Neznamená to přitom, že nemůže o někoho pečovat, naopak. Ale rovněž je a chce být opečovávána. Chce harmonicky spolužít s muži. Ví, že muži a ženy jsou rozdílní, a přesto mají stejné šance.

Troufnete si odhadnout, jak velké rodiny budou mít jednou vaše děti?
Vůbec nevím, ony samy oscilují mezi tím nemít žádné dítě, nebo mít velkou rodinu. Těžko říct, ale přistupuju k tomu velmi svobodně. I kdyby neměly děti, přijmu to.

Vyčítají vám, že jsou z tolika sourozenců?
Když se narodila poslední Mia, tak jeden z kluků řekl: "Kdybyste nás měli míň, líp byste to zvládali a měli víc peněz."

Má pravdu?
Svým způsobem má, ale tohle jsme my. Na tyto věci bych se dětí neptala, přestože jejich názor mě zajímá. Můžu se jich zeptat, kam pojedeme na dovolenou, ale jestli budeme mít tři další děti, to jim moc nepřísluší.

Jste přísná matka?
Jsem nemilosrdně důsledná, naštěstí pro moje děti jich mám tolik, protože kdybych měla dvě, tak jsem nemilosrdnější.

Jak se dodržuje důslednost při sedmi dětech?
Nemáme moc pravidel, ale na těch, která máme, trváme. To bychom byli za hlupáky. Není nutné rodiče poslouchat, děti můžou říkat svůj názor, ale musí ho obhájit, ne že se seberou a udělají si věc podle svého.

Na čem striktně trváte?
Děti mají svobodu, ale neuznávám zkažené zuby, obezitu a zbytečné nemoci. Proto trvám na čištění zubů, životosprávě a zdravém jídle.

Co to znamená ve vašem pojetí?
Normální, racionální strava, která se dnes propaguje. Není to žádný extrém, jíme rohlíky, ale celozrnné, jíme i maso. Děti ovšem nejsou vždycky nadšené.

Petra Sovová.

Před lety jste se odstěhovali za Prahu. Bylo to kvůli dětem?
Určitě, bydlíme v domku na samotě u lesa. Do tří dětí jsme žili uprostřed Prahy v bytě o 26 metrech čtverečních. Pro život s malými dětmi to bylo naprosto úžasné.

To je ironie, ne?
Vůbec ne. Prostor, ve kterém slyším, jak děti v noci dýchají, hrají si u mého stolu, to mi vyhovuje. Pak jsme odputovali za Prahu. Kdybychom zůstali, asi bychom tolik dětí neměli, ani kdybychom měli větší byt.

V čem je město omezující?
Život je v něm hrozně náročný už třeba jen tím, že děti musíte pořádně kam doprovázet, protože se to tak dělá. Většina rodičů tlaku podlehne, přitom jsem přesvědčená, že sedmileté dítě zvládne přejet z jednoho konce Prahy na druhý. V tomhle jsem taková matka v džungli - matka, která jde, dítě za ní klopýtá, ale šlape. Chovat se takhle ve městě ovšem není tak snadné jako na venkově.

Opravdu byste pustila sedmileté dítě cestovat po Praze samotné?
Proč ne? Děti jezdí do Prahy na některé akce. V osmi devíti letech vyrazí samy. Tohle je přece prevence, aby se mu něco nestalo. Je to stejné, jako když je někdo zděšený, že pětileté dítě pracuje s nožem nebo nůžkami. Když s tím začne ve dvou, osahá si to a v pěti je z něj bravurní střihač.

První dvě děti se vám narodily v porodnici, další doma. Ovlivnily vás v tomto rozhodnutí špatné zážitky z nemocnice?
Přestože mám nějaké negativní vzpomínky na první porod, vlastně oba dva proběhly velmi harmonicky. Ale některé věci mě v porodnici dost nemile překvapily.

Třeba?
U prvního porodu hlavně to, že se na mě nikdo neusmíval, neměl radost. Vždyť já jsem rodila dítě! Dotklo se mě, že všichni byli otrávení. Rodila jsem v Kladně, což byla jediná porodnice, kde jsem tehdy mohla mít u sebe manžela. Zažila jsem návštěvy na půl hodiny denně, pak se oddělení zamklo.

To už dnes není, co vás tedy přivedlo domů?
Chtěla jsem rodit i třetí dítě v porodnici, ale mít u toho manžela a mámu, případně i děti. Ale všude jsem narazila. Neexistovala možnost určit si, v jaké poloze chci rodit, rozhodovat o dalších okolnostech. K porodu doma jsem vlastně byla dotlačena.

Bála jste se ho?
Běžný strach patří do života, to je normální, zdravý strach nás nutí dělat všechno pro to, aby se nic špatného nestalo. Určitě jsem se bála, ale mnohem víc jsem se bála porodu v porodnici.

Podle vás porod doma není hazard?
Dostupné vědecké výzkumy říkají, že je srovnatelně bezpečný jako v porodnici. V některých ohledech i bezpečnější.

Jste propagátorkou domácích porodů?
Nikomu neradím, aby rodil doma, ani to nedoporučuju. Hnutí za aktivní mateřství vzniklo proto, aby se změnily porodnice, protože tam se odehrává většina porodů. Ale postupně se na nás obracelo stále více žen, které chtěly rodit doma.

Uznáte argument, že když se při porodu děje něco mimořádného, dítěti i matce se v porodnici dostane rychlejší pomoc?
Ale co se při porodu děje mimořádného? Riziko je mizivé. Může se stát, že se narodí postižené dítě, kterému jen rychlý zásah zachrání život. To je možné, ale žena, která chce rodit doma, všechno tohle ví, přesto do rizika jde.

Byla jste připravená na to, že by se opravdu "něco" mohlo stát?
Určitě, vždycky, nejen při porodu, ale vůbec v životě jsem zvyklá počítat s tím, že se může něco neočekávaného stát. Můžou přijít různé věci, na nic se člověk dokonale nepřipraví, nicméně já jsem zvyklá si situace mentálně dopředu procházet.

I ty negativní?
I ty. Když to vezmu do krajnosti, tak i kdybych věděla, že se moje dítě narodí mrtvé, kdyby zemřelo ještě v břiše, přesto bych chtěla rodit doma. Protože to je místo, kde to spolu nejlépe zvládneme, kde to bude normální součást mého života, kterou akceptuju.

Nevyčítala byste si, že jste nešla do porodnice, kde by to mohlo dopadnout jinak?
Já bohužel vím, že kdybych šla do porodnice, mohlo by se stát cokoliv jiného. Nepřesvědčí mě to. Myslím, že pro mnoho žen je porodnice nebezpečné místo. Je to odvážné tvrzení, ale stojím si za ním. Tím neříkám, že všechny ženy mají rodit doma, ale že by se porodnice nad sebou měly zamyslet.

Co budete dělat, až všechny děti odrostou?
V porodnictví je pořád co zlepšovat, k Západu máme ještě daleko, proto se chci této oblasti věnovat na plný úvazek, mám spoustu nápadů.

Číslo sedm je tedy definitivní?
S manželem jsme měli strop už několikrát, přesto jsem byla vždycky nadšená, když jsem čekala další dítě. Teď poprvé mám pocit, že budu nadšená z něčeho jiného.

Autor:
  • Nejčtenější

Jak poznat černý kašel

9. listopadu 2013,  aktualizováno  15.3 11:04

Záchvaty kokrhavého, zajíkavého kašle, které mohou trvat až půl roku. Mnohdy je nemoc spojena se...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

13. března 2024  21:50

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Příběh Zdeňka: Chci se stát otcem, moje žena je proti. Kamarádka nabízí řešení

18. března 2024

Vždycky když slyším o tom, jak si ženy stěžují na muže, kteří nechtějí mít děti, tak se musím...

Zhubla 35 kilogramů. Připadám si teď mladší a plná energie, říká Petra

12. března 2024

Petra vyzkoušela spoustu diet. Dokonce docházela i za výživovým poradcem, ale zhubla jen částečně....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Orgasmus zažijete i při sportu a další zajímavosti ze světa ženského vyvrcholení

14. března 2024

V sexuálním životě sice orgasmus nemusí hrát hlavní roli, ovšem jestli něco vede ke šťastnému...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Muffiny z velikonoční nádivky

Muffiny z velikonoční nádivky
Recept

Střední

60 min

Upečte letos na Velikonoce místo klasické nádivky tyto slané muffiny.

Jehněčí hřbet s kroupami

Jehněčí hřbet s kroupami
Recept

Střední

60 min

Máte rádi jehněčí maso? Pokud ano, vyzkoušejte recept na jehněčí hřebínky.

Pošírovaná vejce s játry na víně a bramborovou omáčkou

Pošírovaná vejce s játry na víně a bramborovou omáčkou
Recept

Lehké

35 min

Snadný a velmi chutný recept na játra v bramborové omáčce.

Jarní polévka s bylinkovým svítkem

Jarní polévka s bylinkovým svítkem
Recept

Střední

60 min

Báječný vývar plný zeleniny s nadýchanou palačinkou určitě vyzkoušejte. Nakopne vás.

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Konec nadvlády programátorů. Pozic ubývá, na jednu se hlásí stále víc lidí

Premium Ochota firem splnit uchazečům skoro jakýkoli požadavek a velmi nízká konkurence. Tak by se ještě nedávno dala definovat...