Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Doma jsem „firma táta - údržba všeho druhu“, říká Pavel Bobošík

  4:23aktualizováno  4:23
Seznámili se před třiceti lety v době studií. "Vždycky věděla, co chce, a byla přímočará," říká o prezidentské kandidátce Janě Bobošíkové její manžel. V domácnosti mu prý žena s láskou šéfuje. "Já mám na starosti technické záležitosti," říká Pavel Bobošík.

Jana Bobošíková s manželem | foto: Lenka Hatašová, iDNES.cz

Pavel Bobošík

* Narodil se 24. září 1963 v Praze.

*  Na VŠE vystudoval ekonomiku zahraničního obchodu, při studiích se seznámil se spolužačkou Janou, se kterou se po absolvování v roce 1986 oženil.

* V roce 1992 se stal spoluzakladatelem a spolumajitelem firmy SAHM, vyrábějící sklenice.

* Od roku 2000 se podílí na chodu Sklářské huti Libochovice. Je členem představenstva Českého svazu pivovarů a sladoven, viceprezident Bierconvent International a člen American Chamber of Commerce.

* V době působení Jany Bobošíkové jako poslankyně v Evropském parlamentu pracoval jako její poradce.

* S manželkou mají dcery Janu (26) a Pavlu (20), které studují v Kanadě.

Jak jste se s manželkou seznámili?
Vloni v září to bylo třicet let, co jsem jí poprvé potkal na tramvajové zastávce u školy. Chvíli jsme spolu chodili na kafe a na čaj, pak jsme se jeden druhému na chvíli ztratili a potkali jsme se znovu ve třeťáku. Začali jsme spolu chodit a hned po promoci jsme se vzali. Aby příbuzní ze Slovenska nemuseli jezdit do Prahy nadvakrát, tak jsme den po promoci uspořádali svatbu.

Čím vás okouzlila?
Líbilo se mi, že byla chytrá, přímočará a vždycky věděla, co chtěla. Vyzařovala z ní určitá síla. Možná to bylo to, co mě k ní na té zastávce přitáhlo, nejenom ty hezké hnědé oči. Na schůzkách jsme pak zjistili, že jsme si v mnoha ohledech podobní, i když na některé věci jsme měli odlišné názory. Ale protiklady se také přitahují. Takže jsme v červenci oslavili dvacet sedm let od svatby. Máme výročí na den americké nezávislosti, což nám přišlo jako hezké datum, i když za komunismu se samozřejmě nepřipomínalo.

Byla již tehdy vaše žena emancipovaná?
Byla to nezávislá a silná žena, ale zároveň byla vždy velmi ženská. Její maminka pracovala na oděvní škole, takže chodila hezky oblékaná, uměla šít, ráda vařila… Vždycky měla svůj názor a nebála se ho říct, což znamenalo, že ji ani nechtěli do strany.

Jaký byl váš život po svatbě?
Já jsem se celý život chtěl stát diplomatem, proto jsem studoval zahraniční obchod, stejně jako manželka. Měl jsem nastoupit na ministerstvo zahraničních věcí, ale čekali jsme dítě a každá koruna se nám hodila. Proto jsem nastoupil do podniku zahraničního obchodu, kde jsem bral o několik stovek víc. Manželka si na mateřské dělala pedagogický postgraduál a chodila si přivydělávat jako uklízečka.

A jak se manželka, absolventka VŠE, dostala k práci v televizi?
Na podzim 1989 skončila na mateřské a viděli jsme tehdy inzerát, že Československá televize shání absolventy VŠE do ekonomické redakce. Pár dní před 17. listopadem ji dostala na starost Eva Jurinová, se kterou jezdila na natáčení a učila se mluvit na kameru a připravovat reportáže. Pak přišel 17. listopad a najednou byla po těchto nových, s režimem nezapletených redaktorech velká poptávka. Janě se podařilo získat přístup na jednání Občanského fóra, občas spolupracovala i se CNN. Protože rozuměla ekonomice, tak se v prvních letech právě tomuto tématu věnovala. Pokrývala třeba hodně téma privatizací. K politické žurnalistice se dostala při přípravě pořadu 21 s Bárou Tachecí. Následovala druhá mateřská, po jejím skončení pracovala v Hospodářských novinách a pak se vrátila do České televize. Po televizní krizi dostala zajímavou nabídku na diskusní pořad Sedmička na Nově.

Jak se s odstupem let díváte na televizní krizi?
Tehdy to pro nás bylo těžké období, zejména pro naše dcery, které měly ve škole na nástěnce fotku maminky s vypíchanýma očima, spolužáci o ní říkali nehezké věci. Několik týdnů jsme měli doma ochranku, byla nám poškozena auta, bylo na nás podáno několik trestních oznámení, takže jsme skoro rok chodili na policii podávat vysvětlení. Chápali jsme to jako obrovský boj o svobodu slova, jako boj proti manipulaci určitou skupinou lidí a také jako selhání státu.

Partneři dalších kandidátů:

Překvapilo vás rozhodnutí manželky vstoupit do politiky?
Vlastně ani moc ne. Připravovala politický pořad Sedmička, a každý den tak analyzovala politická rozhodnutí ostatních, viděla, jakým nahodilým způsobem vznikají, a sledovala vznik toho, co dnes nazýváme mafiánský kapitalismus. U moci byli socialisté s tichou podporou ODS a rozmáhala se korupce. Tehdejší situace má dodneška negativní vliv na společnost a s následky Zemanova vládnutí se naše země bude vypořádávat několik desítek let. Co byla rodina, najednou není rodina, úplatek není úplatek, výhoda není výhoda… Obrazovka má velké kouzlo a spousta lidí mu podlehne, ale Jana znala i jinou stránku života díky mému podnikání, znala svět, kde platí výsledky, ne sliby, kde za chyby nese vždy někdo konkrétní odpovědnost a z mnoha obchodních cest po celém světě věděla, co jsou to národní zájmy. A už jí nebavilo patnáct let zpovídat politiky, kteří patnáct let říkali totéž, ale přitom dělali něco jiného.

V jakém oboru podnikáte?
Většina sklenic na pivo v této a v sousedních zemích, stejně jako sklenice na další nápoje, pochází od firmy, kterou jsem vybudoval a spoluvlastnil s jednou německou rodinou. Nyní se starám zejména o tento byznys v Rusku. Dále jsem investoval do distribuční firmy pro značkovou kosmetiku v Čechách a na Slovensku. Dodáváme také chemikálie pro nápojářský průmysl. V Rusku pomáhám velkým sklářským firmám vlastněným americkými a britskými fondy. Mnoho let jsem členem předsednictva Českého svazu pivovarů a sladoven a hlásím se k české pivní kultuře. Patří k tomu i lobbing v Bruselu, kde se snažíme brzdit nárůst zdanění na pivo, a podařilo se nám prosadit zeměpisné označení původu české pivo. Samozřejmě k tomu patří i sklářský průmysl, který se od devadesátých let velmi bouřlivě mění, došlo k velkým krachům skláren a přesunu výroby do jiných zemí, protože je v Evropě moc drahá energie kvůli nesmyslným dotacím na obnovitelné zdroje. V Česku se tak drží už jenom sklářské obory s nejvyšší přidanou hodnotou, jako je výroba křišťálu nebo vysoce kvalitní kalíškoviny, protože běžnou skleničku už nejsme schopni vyrobit za konkurenceschopnou cenu.

Nejsou vaše podnikatelské aktivity ve střetu zájmů s politickou kariérou vaší manželky? Lidé se propojení byznysu a politiky od aféry s Věcmi veřejnými obávají…
Já jsem se svým byznysem otevřený, každý ví, co dělám a jaké zájmy hájím. U nás si ale byznys koupil politiku už dávno předtím, ať už sociální demokracii nebo ODS. Věci veřejné šly ještě o několik stupňů dál, byl to vlastně korupční projekt až ukrajinského typu. A vlastně si za to můžeme tak trochu i sami, protože jsme jim dávali hlasy, přestože třeba právě MF DNES o tomto nebezpečí psala už před volbami, i po volbách. Ale lidé byli nadšeni novou stranou a asi ani nechtěli tyto varující hlasy slyšet, je v tom určitá naivita a víra v to lepší. Aby se něco podobného nestalo, tak mohou občané více tlačit na své politiky, jak je tomu zvykem třeba ve Spojených státech. Poslanci a senátoři mají své kanceláře, hodiny pro veřejnost, pocházejí z nějakého prostředí, do kterého se chtějí čestně vrátit, a pravidelně pořádají mítinky, kde se s nimi občan nebo zájmová skupina skutečně setkává a prosazuje důsledně u svých zástupců svůj názor. Možností je také propojení byznysu a politiky ve stylu Evropského parlamentu, kde je zcela otevřené a deklarované, zástupci firem jsou zváni na jednání a je poptáván jejich názor a zpětná vazba.

Proč by měla být zrovna vaše manželka prezidentkou?
Je to úžasná žena, které leží na srdci zájem této země. Není nacionalistka, přesto dokáže díky své práci v Evropském parlamentu pochopit, že tuto republiku potřebujeme. Chápe, že jako země uprostřed Evropy musíme mít dobré vztahy se sousedními státy a nemůžeme se vymezovat proti Rusku nebo Spojeným státům, které jsou pro nás obchodním partnerem. Jako jeden z mála kandidátů je Jana člověk, který má i své občanské povolání a nikdy se politikou plně neživila. Pracuje v naší rodinné firmě, vychovali jsme spolu dvě děti, stará se o své rodiče a opravdu žije rodinným životem. Má bohaté životní zkušenosti - politické, z titulu poslankyně Evropského parlamentu i z mezinárodní politiky v EU, mediální i občanské a denní starosti lidí jí nejsou cizí. Je to velmi pracovitý, důsledný a zodpovědný člověk.

Jak jste připraven na roli "prvního muže"?
Já si myslím, že tato role by měla být upozaděna, samozřejmě z toho vyplývají určité neodkladné povinnosti, kterým bych se nevyhýbal. Rozhodně bych chtěl přispět, aby naše země byla důstojným způsobem výkonem funkce prezidenta reprezentována, ale chtěl bych svou úlohu minimalizovat.

První dámy mají vlastní program, při státních návštěvách dělají společnost manželkám politiků a pořádají večeře. Dokázal byste se toho ujmout?
Samozřejmě, pokud jezdím na obchodní konference, tak tam bývá i program, který nezahrnuje jenom ženy, ale často i muže. A bývají to velmi příjemná setkání. Dodnes tuto roli hrála moje žena, nyní si ji možná prohodíme. My v naší individualistické západní kultuře máme tendenci vidět muže a ženu odděleně, ale zapomínáme, že hodnoty vznikají zejména v rodině, která je základem společnosti a kde se žena a muž mohou vzájemně podpořit a jejich zájmy se prolínají.

Očima autorky

Pavel Bobošík patří mezi špičku českých manažerů a podnikatelů, již dopředu mi tedy bylo jasné, že se bude chtít bavit zejména o těchto tématech. Z průběhu rozhovoru bylo patrné, že jsou si s manželkou velmi názorově blízcí, jsem si jistá, že na některé otázky by sama Jana Bobošíková odpověděla skoro stejně. I když se některé jeho výroky mohou zdát poněkud přehnané, nelze si nevšimnout, že žije v manželství již déle než 25 let a s manželkou se opravdu plně podporují tak, jak sám prohlašuje. Jako správný manažer je velmi komunikativní a milý, k ženám umí být pozorný a galantní. Nejvíc se mu pak rozsvítí oči, když hovoří o své manželce, nebo když se rozpovídá o pivním průmyslu.

Kdo u vás vede domácnost?
Samozřejmě manželka. Je úžasná kuchařka a je to pro ni způsob relaxace. Občas by člověk rád šel ven na jídlo, ale ona nechce, protože chce uvařit pro celou rodinu. A když pak vidím, jakou jí to dělá radost, tak jí to nemohu odepřít. Já mám doma na starosti technické záležitosti, k Vánocům jsem dostal cedulku "firma táta - údržba všeho druhu". Jsem ten typ, co nemá radost, když manželka během mých služebních cest zavolá údržbáře na opravu. Vždycky se mi to pak snaží šetrně sdělit a vysvětluje, že to potřebovala spravené ihned a nemohla na mě čekat.

Dovedete si představit, že byste se odstěhoval do prezidentského sídla?
Já ani nevím, jestli jsem za svůj život strávil víc nocí doma nebo v hotelech. Ale samozřejmě jsem radši doma a nebylo by naší ambicí se někam stěhovat.

Podporujete charitu?
Během let jsme s manželkou podporovali několik dětských domovů. Nyní se manželka angažuje i v projektu pečovatelského domu, máme projekty i v Rusku, kde mám hodně pracovních povinností. Je to pro nás přirozená věc, ale nemám rád, když se to přehání. Jsme velkými soukromými sponzory Památníku Lidice a některých jeho aktivit. Moje rodina byla postižena válkou a s manželkou ctíme hrdinství občanů v boji za vlast a proti nacismu. Ve Spojených státech se stává, že charita zastává funkci státu, což podle mne není správné. Stejně tak si ale nemyslím, že by se stát nebo charita měly za každou cenu o všechny postarat, člověk by se měl v první řadě postarat sám o sebe, nebo by se měla zapojit jeho rodina a až poté přichází na řadu přirozená lidská solidarita a soucit se slabými. Třeba alimentační povinnost by se podle mě měla do zákona vrátit, obec nebo stát by měl pomáhat až ve chvíli, kdy to nezvládá rodina.

Autor: pro iDNES.cz






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.