V roce 2003 Lisa odjela na pohotovost ve Fort Lauderdale na Floridě s podezřením na ledvinové kameny, které měla už dříve. Lékaři je však nediagnostikovali a poslali ji bez jakéhokoli ošetření domů. Zakrátko jí však začala odumírat tkáň na končetinách.
"Prsty na rukou mi zčernaly a zkroutily se. Vypadaly, jako by byly spálené. Prsty u nohou mi také postupně modraly a černaly. Nechtělo to zastavit, netušila jsem, co se se mnou děje," uvedla Lisa pro americký zpravodajský server cnn.com.
Příčinou byl opravdu ledvinový kámen, který blokoval ledviny a odchod škodlivin z těla ven. Bakterie se tedy v těle hromadily a způsobily zánět tkáně. Lékaři Lise oznámili, že jediným východiskem je amputace rukou i nohou. Jedině tak ji prý zachrání.
Po amputaci se jí rozpadl život
Po amputaci se Lise rozpadlo manželství a ztratila práci. Potom podala na nemocnici a tamní lékaře žalobu. Obvinila je ze zanedbání lékařské péče. Porota je však shledala nevinnými. Kupodivu ale soudce zažádal o nový proces. Poukazoval na to, že porota se neřídila podle práva a nepřihlédla k důkazům. Ovšem další soudní proces se odehraje nejdříve za rok.
Jedinou oporou jsou Lise její dvě děti - desetiletý syn Jesse a jedenáctiletá dcera Chloe. Každý den Lise Jesse nandavá protézy a Chloe se stará o domácnost. "Vařím, uklízím, dělám prostě skoro všechno. Ale nejčastěji jí češu vlasy," říká Chloe.
"Občas se cítím jako zrůda, když se o mě moje děti musí takhle starat. Přemýšlím, jak moc jsem jim na obtíž," říká Lisa. Když se poprvé po amputaci přišla podívat na fotbalový zápas svého syna a při fandění zvedla ruce nahoru, všichni včetně Jesseho spoluhráčů zírali na její pahýly, které jí místo rukou zůstaly. Pak se shromáždili kolem Lisy a prohlíželi si ji. "Snažila jsem se situaci odlehčit, a ukázala jim, jak i přesto s rukama hýbu. Pochopili, že to nakonec není tak děsivé," vypráví Lisa.
Lisa Strongová se i po amputaci končetin snaží vést co nejnormálnější život.
Děti se staly Lisinými rodiči
Její syn Jesse každý den ještě před odchodem do školy připravuje pro všechny snídani. Když jeho matka přišla o končetiny, byly mu čtyři. Ani si nepamatuje, jaká byla jeho maminka předtím. Zná to jen z fotografií.
Chloe celou situaci nese statečně. "Vím přesně, co se stalo. Starost o maminku není zas tak těžká," tvrdí a hledá slovo, kterým by ji popsala: "Je výjimečná," říká nakonec. Dodává jen bez stopy lítosti: "Když chci jít na hodinu tance nebo na vystoupení, moje maminka mi prostě nemůže pomoct s přípravami."
Přestože situaci zvládají, někdy na ně také dolehne stres a vyčerpání. "Někdy mám pocit, že se z toho snad zhroutím. Ale my jí prostě pomáhat musíme," uzavírá Chloe vyprávění.
