Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Nela Boudová: Až mi narostou křídla, poletím do Indie

aktualizováno 
Eliška a Nela mají fantazii, obě jsou citlivé a neublížily by ani mouše. Herečka Nela Boudová vtiskla totiž do hrdinky své dětské knížky Eliška a Korálníčci hodně ze svých vzpomínek.

Herečka a spisovatelka Nela Boudová - "Z duchovního hlediska a najednou mi přišlo úplně přirozené nejíst maso..." | foto: Dalibor PuchtaiDNES.cz

Sama má dva syny, ale tvrdí, že v ženském světě se cítí bezpečněji a víc mu rozumí. "Proto píšu pro holčičky. Soutěživost, dravost a agresivní adrenalin jsou mi cizí."

Herečka Nela Boudová odpoví on-line ve čtvrtek 13. 3. od 12 hodin ZDE.
Dva z vás, kteří po přihlášení položí nejzajímavější dotaz, odměníme knížkou a CD Eliška a Korálníčci.

Takže si ke dvěma synům ještě pořídíte dceru?
Nejsem supermáma. Možná, kdybych je měla dřív, nezůstalo by u dvou, protože děti jsou pro mě nejvíc, ale teď už ne. Chci si taky ještě užít života.

Je Eliščin dětský svět podobný tomu vašemu?
Eliška má fantazii a skřítky, kteří jí pomahají ve světě dospělých. Ale určitě je v něm i část mého dětství, hlavně babička, u níž jsem na Chomutovsku vyrůstala do devíti let, než jsem se přestěhovala k rodičům do Prahy. Byla to roztomilá žena, která pekla koláče, měla hospodářství, sbírala ovoce do výkupu a já jí pomáhala. Dětství jsem měla úžasné. Místo, kam Eliška za babičkou jezdí, je ale v duchu spíš na naší chalupě u Telče.

Eliška je také velmi přecitlivělá...
Každý trochu je. I já s tím bojovala. Až v první třídě, když jsme malovali obrázky rodiny, jsem zjistila, že ostatní malují tátu a mámu, jen já mám všude jenom babičku. Do té doby mi to nedocházelo. Vyrůstala jsem na dvorku, na zahradě, mezi rybízy a stromy, ve světě fantazie. Ve škole jsem se s realitou prala a mohlo se zdát, že jsem frocek. V určitém období jsem i byla. Vnitřní slabost jsem přebíjela suverenitou a drsností.

Babička vás rozmazlovala?
Na to nebyl čas. Pamatuji se, že jsem byla hodně času sama se sebou, s přírodou a se zvířaty. Stejně jako Eliška z knížky i já měla doma milovaného papouška Filípka.

Mají vaše děti doma nějakého domácího mazlíčka?
K minulým Vánocům jsme jim dali dva roztomilé potkánky, ale za tři měsíce jsem zjistila, že nemohu dýchat. Rozjelo se mi astma, takže jsme potkánky museli dát pryč, což byla velká rodinná tragédie. Ale babička má psa, s nímž si kluci hrají. Možná do budoucna nějaké zvířátko pořídíme. Mně se to moc líbí, když mají děti zvíře.

V knížce vystupuje dívčin oblíbený strýc Tonda. Je vegetarián, což mi k venkovskému chlapíkovi moc nepasuje.
Můj strýc, maminčin bratr Tonda, byl alkoholik, ale měla jsem ho strašně ráda. Ale vegetarián nebyl, takže je to napůl reálný a napůl vysněný strýc. Znám ale v současné době lidi, kteří žijí ve spojení s přírodou, jsou vegetariáni a odešli z města na vesnici. Takových lidí, jako je můj knižní Tonda, je dost.

Vy sama nejíte maso, jak jste k tomu dospěla?
Vždycky jsem měla hezký vztah ke zvířatům, a pak jsem prožila něco otřesného. Viděla jsem, jak se na honu vyvrhují kanci. Udělalo se mi z toho špatně. Něco jsem v té době také o vegetariánství četla, přemýšlela jsem o tom i z duchovního hlediska a najednou mi přišlo úplně přirozené nejíst maso, a tak to vidím dodnes. Už patnáct let.

Vegetariánem se vedle vás stal manžel i maminka, ale i vaši synové. Neměla jste s tím problémy u pediatrů?
Samozřejmě že mi to vyčítali. Ale moji synové se mi nenarodili náhodou, oni si mě vybrali a věděli proč. Jsou vegetariáni a myslím, že jsou spokojení a zdraví. Našla jsem si holt lékařku vegetariánku a tím se problém vyřešil.

Herečka  a spisovatelka Nela Boudová se svou knížkou

Proč jste vlastně vyrůstala u babičky?
Můj biologický otec je z Tunisu. Studoval v Praze, ale máma s ním pak nechtěla odjet z republiky, a tak odešel sám. Než si máma našla v Praze bydlení a než si vzala tátu, který mě celý život vychovával, žila jsem až do druhé třídy u babičky.

Navštěvujete se s otcem Tunisanem?
Nemám moc ráda, když lidé takhle zveřejňují své osudy, vaše otázky mi připadají dost intimní, ale budu se na to dívat jako na příběh se šťastným koncem. Ne, viděla jsem ho jen jednou, když mi bylo 18. Žije v Kanadě. Už pár let si říkám, že ho půjdu na ambasádu hledat, protože přes internet se mi to nepovedlo. Jednou to udělám. A měla bych brzo, aby mi třeba neumřel... Tenkrát, když jsme se viděli naposledy, se dost snažil, abychom měli hezký vztah, ale já jsem to tehdy nechápala a byla jsem na něj tvrdá. Řekla jsem mu, že nás opustil, vykašlal se na mě, tak ať si teď trhne nohou a hrdě jsem odjela. Mládí. Ještě chvíli se snažil, ale já neměla zájem. Říkal mi, že se kvůli mně v Kanadě trápil a chodil dokonce k psychologovi. Dneska už vím, že to mezi ním a mámou mohlo být složité. Nicméně si myslím, že by se tatínkové ani maminky nikdy neměli přestat zajímat o svoje děti, ať se děje co se děje...

Možná vám přál novou rodinu a nechtěl dělat problémy s komunisty. Dopisovat si na západ bylo přece velmi podezřelé.
To je nesmysl. Ani nevěděl, jestli žiju. Já bych se o kontakt s rodinou prostě snažila za každou cenu, aspoň jednou za rok na Vánoce a na narozeniny. Nicméně náš vztah cítím jako něco, co ještě musím vyřešit. Taky jsem mu už odpustila, kdybych to neudělala, tak ublížím sama sobě.

Když jste se potkali, uměl ještě česky?
Uměl dobře. Je to zvláštní okamžik, vidět po takové době svého otce. Zarazila mě fyzická podoba i to, že chodí úplně stejně jako já. Krev holt není voda. Ale jinak s ním nemám vůbec nic společného. Pro mě je můj otec druhej táta. Teď si rozumíme líp než kdykoli předtím. Ale hlavně si myslím že jsem především celá matka. Obě jsme hodně rychlé, máme stejné pohyby. Matce je 64, vypadá výborně. Má tu krásnou vlastnost, že se v každém věku stále učí. Na dovolené sedíme večer na baru a ona se kamarádí s mladejma, je oblíbená. Je prostě dobrá.

Vaše dětská hrdinka chodí s babičkou do kostela. Jste věřící?
Jsem katolička a pravidelně chodím do kostela. I kluci mají mše v rámci výuky, protože chodí k Voršilkám a jak já, tak oni jsme z té školy nadšeni. Jejich tatínek je pro změnu buddhista, a tak si jednou budou moct sami vybrat. Hlavně chci, aby věděli, že existují také jiné než jen materiální věci.

Před třemi lety jste se vydala do Indie, i v knížce si strýc přivezl z Indie suvenýry. Co máte s tou Indií?
Indie mi připomíná zhuštěný svět. Barvy jsou barevnější, vůně voňavější, na jedné straně je tam strašná bída, na druhé bohatství. Indie je úžasně intenzivní. Cítila jsem se tam moc šťastná. Přitom nemůžu říct, že bych ji znala, jen jsem tam na necelé tři týdny nahlédla. Až tam pojedu podruhé, tak alespoň na tři měsíce nebo na půl roku.

Proč jste vyrazila právě do Indie?
To byla náhoda. Vzala mě s sebou moje kamarádka, která má obchod s látkami. Jely jsme bez plánu, jen s báglama. Vždycky večer jsme se dohodly, kam pojedeme druhý den. Zažily jsme neuvěřitelné věci včetně návštěvy indické rodiny.

"Čím jsem starší, tím se cítím líp," to jsou vaše slova. Stále platí?
Člověk si s věkem urovná priority, to ho uklidní a čím dál víc ví, co chce a naučí se dělat si život sám pro sebe hezký a je mu nejlépe, když je jen sám se sebou. A stárnutí? Mám pocit, že i vypadám líp a líp.

Navzdory svému povolání jste introvert a samotář?
Na to bohužel nemám čas, ale vím, že to jednou přijde. Kluci vyletí z hnízda a mně narostou křídla.

Kam poletíte?
Do Indie.

Na důchod?
To ne, ale chtěla bych tam trávit víc času.

Od čtyř let jste prý chtěla být herečka. Teď jste napsala knížku. Nikdy jste výběru povolání nelitovala?
To ne, ale samozřejmě jsem přemýšlela jaké by to bylo, být třeba spisovatelkou, kdyby mi to šlo. Psaní má v sobě úžasnou svobodu v čase. Asi bych byla spokojenější, ale herectví miluju a myslím, že jsem se rozhodla dobře.

Chcete v psaní pokračovat?
Určitě chci psát pro děti. Jednu knížku dopisuji a budu ráda, když mi ji někdo vydá.

O čem bude?
Je to vyprávění o třech vílách, takových těch s malými křídly. Jsou to sestry, každá charakterově jiná a každá jedinečná, i když to zpočátku vypadá, že jen ta jedna je správná. Jmenují se Fiflenka, Julinka, která se ráda učí a má ráda lidi, a ta hodná starostlivá je Voněnka.

Která z nich jste nejvíc Vy?
Myslím, že jsem ve všech.

Herečka a spisovatelka Nela Boudová

Nela Boudová se narodila se 1. 12. 1967 a do devíti let ji vychovávala babička. Od šesté do osmé třídy žila v NDR.Vystudovala státní konzervatoř, hrála v divadlech v Karlových Varech, v Českých Budějovicích, Kladně, v Divadle Za branou 2 Otomara Krejči, v divadle Labyrint.
Není vdaná, s dramaturgem České televize Janem Lekešem má dva syny − desetiletého Andreje a osmiletého Dalibora. Je členkou pražského Činoherního klubu, má za sebou filmy Mravenci nesou smrt, Dotyky, Do blba, Po hlavě do prdele a také nejznámější roli svůdné učitelky ve Vratných lahvích. V televizi hrála například v seriálu Bylo nás pět, v inscenaci Poklad pana H. a v Horákových.
Režiséři si ji vybírají hlavně do akčních a komediálních rolí. "Na nějakou hlubokou a vážnou se těším. Komediální nabídky dostávám asi hlavně díky mému temperamentu," uvažuje. Nyní točí s režisérkou Marií Poledňákovou film Líbáš jako bůh. "U scénáře jsem se nahlas smála a doufám, že u filmu to bude podobné. Paní režisérka je neuvěřitelná žena. Přála bych si mít v jejím věku tolik energie! Přesně ví, co chce, je velká puntičkářka a  navíc vypadá úžasně. Když už ostatní padají únavou, ona je stále soustředěná a všechny táhne."
V televizi teď Nelu Boudovou čeká hlavní role v příběhu Bekyně mniška. V režii Ondřeje Kepky si zahraje opět učitelku. "Ale tentokrát budu uťáplá a hodná," slibuje.
Tento týden pokřtila svou knižní prvotinu určenou dětem Eliška a korálničci, která vyšla v nakladatelství XYZ. Líbí se jí dětská tvorba Ivy Procházkové a pohádky Zdeňka Svěráka.

Autoři:




Nejčtenější

ilustrační snímek
Když domek vyhořel, děti musely do ústavu. Pomozme jim k návratu domů

Děti, které vyrůstaly v rodinném prostředí, mají mnohem větší šanci na úspěch v životě a na vlastní spokojenou rodinu než ty, které vyrostly v ústavu. Pomozte...  celý článek

Lake Bellová
Lake Bellová: Děti vychovávám tak, aby si vážily starých lidí

Herečka Lake Bellová (38) denně naráží na to, že si dnešní mládež neváží starších lidí. Své děti tak vede k tomu, aby ke starším lidem měly úctu. A hlavně po...  celý článek

Zlatým hřebem 50. ročníku brněnského veletrhu módy Styl a Kabo se stala nedělní...
Modelky představily nejnovější kolekci návrhářky Vivienne Westwoodové

Zlatým hřebem 50. ročníku brněnského veletrhu módy Styl a Kabo se stala nedělní přehlídka Vivienne Westwoodové. Dámské a pánské modely z kolekce na podzim a...  celý článek

Nafukovací lehátko ve tvaru plameňáka je "must-have" sezony.
Plameňáci ovládli léto, ale ikonami jsou už šedesát let

Luxusní šaty a šperky, obyčejná trička z řetězců, neonové lampy a nafukovací lehátka mají letos jedno společné. Vládnou jim plameňáci. Kýčovití, přesto...  celý článek

Jít se koupat znamenalo vyjít ze vrat a k vodě urazit kus cesty. Se...
OBRAZEM: Koupání před 50 lety: s nubianem, kostkovanou dekou a matračkou

Jít se koupat znamenalo ještě před půl stoletím vyjít ze vrat a k vodě urazit kus cesty. Se srolovanou kostkovanou dekou v podpaží a taškou přes rameno. V ní...  celý článek

Další z rubriky

Herečka Emma Stone na zahajovacím ceremoniálu MFF v Benátkách
Emma Stone: Jsem známá a můj hlas má sílu, nesmím se bát vyjádřit názor

Herečka Emma Stone (28) cítí potřebu nahlas říkat, co si myslí, protože může díky své popularitě ovlivnit víc lidí než běžný člověk. Zatímco ještě nedávno měla...  celý článek

Emily Ratajkowski na premiéře filmu We Are Your Friends (2016)
Emily Ratajkowski: Všichni myslí, že nejím, přitom se neustále cpu

Modelka Emily Ratajkowski (26) má dokonalé tělo bez jediného faldíku. V minulosti ji podezřívali z anorexie, tu však popírá a všem vzkazuje, že jí více než...  celý článek

Lake Bellová
Lake Bellová: Děti vychovávám tak, aby si vážily starých lidí

Herečka Lake Bellová (38) denně naráží na to, že si dnešní mládež neváží starších lidí. Své děti tak vede k tomu, aby ke starším lidem měly úctu. A hlavně po...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Pleťové masky v podobě smajlíků: roztomilé, nebo děsivé?
Pleťové masky v podobě smajlíků: roztomilé, nebo děsivé?

Že už jste toho v kosmetickém průmyslu viděli hodně? Novinkou jsou nyní plátýnkové masky s potiskem facebookových smajlí... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.