"U nás se za domácí práce platí. Velký úklid dělá paní z agentury, které platíme my rodiče, děti si samy a zadarmo uklízejí svůj pokoj a za práce typu vynesení odpadků a vyklizení myčky dostávají kapesné navíc," popisuje Markéta, matka dvou dospívajících dětí.
Úplně jinak přistupuje k domácím pracím Stanislava, matka rovněž pubertálních potomků. "Mně za domácí práci nikdo neplatí, manželovi také ne, takže děti mají své povinnosti a musí je dělat zadarmo," říká.
Přiznává, že je někdy problém domluvit se, kdo co udělá, ale plány udělat přesný itinerář ztroskotaly na nabitém a přitom nepravidelném programu každého člena rodiny.
"My ovšem přesný rozpis toho, co kdo musí dělat, máme a přesně se podle něj řídíme," pochvaluje si Zuzana. V jejím případě je to ovšem pochopitelné - má čtyři děti, s nimiž je doma, protože tam mají i školu v rámci projektu domácího vzdělávání.
Zuzana proto své děti do domácích prací zapojuje hodně a velmi cíleně, aniž jim za to dává přímo nějakou odměnu. Ovšem pokud někdo své povinnosti nesplní, přijde o něco, na čem mu záleží - třeba o kapesné, hraní nějaké společenské hry a podobně.
Zuzaně jde mimo jiné o to, aby potomci pochopili, že pokud bude muset všechno obstarat ona s manželem, budou mít méně času třeba právě na ty hry nebo výlety.
Platit, či neplatit?
Psychologové se většinou shodují - děti by doma určitě pomáhat měly. Většina z nich se kloní k myšlence, že by to měla být jejich automatická povinnost, za niž se jim nedostává zvláštních, třeba peněžních odměn.
"Jsou to činnosti, které je potřeba vykonat a bez nichž prostě domácnost nebude fungovat, není to nic navíc, za co by se mělo platit," soudí psycholožka Markéta Veselková.
Za chybu považuje rozhodnutí některých rodičů, kteří děti zprostí domácích prací s tím, že dítě si má především hrát, případně, když je větší, věnovat se škole. Menší míra domácích povinností totiž většinou školní přípravu nenabourá.
Avšak bylo by špatné chtít po dětech, aby se o domácnost staraly dlouhodobě přes míru.
