Poslala jsem Kaličovi esemesku, že o těch horách budu přemýšlet, ale vlastně už jsem byla rozhodnuta.
HLASUJTE: Jak se má Dana zachovat?
Sešli jsme se v rockovém klubu, kde také občas hrávala jeho kapela. Po dlouhé době jsem si dala pivo, zatímco Kalič básnil o Vánocích na horách. Občas jsem uhýbala jeho pronikavému pohledu. Tenhle rockový Mefisto mě sice přitahoval čím dál víc, ale zároveň jsem se ho trochu bála. Kalič se shovívavě pousmál, když jsem mu řekla, že Štědrý večer strávím ještě s matkou a jejím přítelem. Doprovodil mě pak na tramvaj a letmo mě políbil.
Poraďte Daně
Předchozí díly seriálu
Matka nebyla právě nadšena, že odjedu hned brzy ráno na první svátek vánoční za nějakým muzikantem. Pořád dokola mi opakovala, že ho vůbec neznám a nic o něm nevím. Kdo prý to vlastně je? Tohle mi vtloukala do hlavy a já o tom začala přemýšlet. Co vlastně vím o Kamilu Votrubském?
To příjmení nebylo zas tak obvyklé. Naťukala jsem ho do internetu a začala si hrát. Našla jsem tam zmínku o něm i o kapele a dokonce i Kamilovu přezdívku. Nepatří sice mezi takové ty stálice, co se o nich pořád píše v bulvárech, ale skupina Troky vydala už tři cédéčka a má své stálé fanoušky.
Pokračovala jsem v té bláznivé hře. Nevím, jak se to stalo, ale najednou mě to hodilo na stránky ministerstva vnitra mezi donašeče tehdejší Státní bezpečnosti. Tohle musí být přece úplná blbost. Kamilovi je něco přes třicet a za komunistů byl dítě stejně jako já. To jméno tam ale bylo. Kamil Votrubský. Ovšem narozený v roce 1946. Sportovní novinář z kladenského regionu. Krycí jméno Kámen.
Zamrazilo mě. Můj táta měl za komunistů právě kvůli těmhle lidem fízly pořád za zadkem. Začala jsem horečně přemýšlet. A když mi přišla taková milá esemeska od Kamila, hned jsem mu stejným způsobem odpověděla a také jsem se zeptala, jestli táta dřív náhodou nedělal sportovního reportéra. Dělal na Kladně a proč se ptáš? Tohle mi napsal Kalič.
Musela jsem rychle reagovat. Vymyslela jsem si, že strejda se s ním znal, protože tehdy hrál basket. Taková blbost a prošlo to. Na chvíli jsem si ulevila, ale pak mně tohle všechno začalo vrtat hlavou. Estébácky synek Kalič. Vždyť on za to přece vůbec nemůže, pomyslela jsem si. Třeba ani o tátově minulosti nic neví.
Vzápětí přišel další můj šílený nápad. Po dlouhé době jsem se zastavila v jedné hospůdce, kde se scházeli mí známí. A tam jsem potkala Jirku, který se ve svých pracích zabýval zločiny komunismu. Jo, tak tohle mě dorazilo. Jirka mi prozradil, že Kámen byl za komoušů pěkná svině a že dost lidem zavařil. Rozplakala jsem a tenhle můj známý mě utěšoval, že Kalič přece žádné zločiny nespáchal.
Jsem z toho všeho rozladěná a bojím se dalšího setkání s Kaličem. Rozhodla jsem se na pár dní zmizet a koupila jsem si zlevněný zájezd na Kanáry.
Všechno budu řešit, až se vrátím zpátky. 
Mám si s ním o tom všem hned při dalším setkání promluvit? 
Nebo mám dělat, jako že nic? Třeba opravdu o tátově minulosti neví a já bych ho zbytečně ranila. 
Anebo mám raději zkusit na něj úplně zapomenout, protože jablko, jak známo, nikdy nepadá daleko od stromu?
|
Co byste na místě Dany udělali vy? Na to, abyste jí poradili, máte tentokrát víc času, protože Dana odletěla k moři. Můžete jí napsat do diskuze pod článkem, anebo hlasovat v anketě ZDE. |
