Po 12 letech manželství jsme "došli" ke krizi.
Nebudu zacházet do podrobností, chyb jsme udělali oba dost pro to, aby manželství v posledních letech nebylo spokojené a celá krize vyústila klasikou - manžel si našel slečnu, která je o 13 let mladší než on.
Po roce, kdy jsem to zjistila (a největším šokem pro mě nebyla fyzická nevěra, ale to, že spolu měli vztah už poslední 4 roky našeho manželství), snažila se to nějak celý ten rok probírat s manželem, nakonec došlo k tomu, o co jsem ho požádala (a slůvko "požádala" je podstatné) - odstěhoval se do pronájmu.
Nakonec ani jeden z nás k druhému už nic necítí a manželství (a rodina - máme 13,5 letého syna) tak pozbylo smyslu. Navrhla jsem manželovi rozvod s tím, že akceptuji, že ho vyplatím z bytu (i když si budu muset vzít půjčku anebo mu to budu splácet do konce života), předám mu většinu vybavení do bytu, které koupil, jeho budou dvě auta, jen po něm chci, abychom se na rozvodu dohodli,chci výživné na syna, se kterým bydlím sama, chci, aby se definitivně vystěhoval (90% osobních věcí má v našem společném bytě) a odhlásil se z trvalého bydliště na společné adrese.
Manžel se ale postavil "na zadní" - rozvod nechce, prý můžeme přece žít dále odděleně i bez rozvodu, věci si stěhovat nebude, z trvalého bydliště se neodhlásí, výživné platit nebude, neboť prý neumím hospodařit, z bytu jsem ho prý vyhodila a když se mi to prý nelíbí, tak se můžu vystěhovat já a on bude žít se synem sám...
Takže jednou nohou chce zůstat jistým způsobem "vázaný" ve společné domácnosti, v manželství a rodině, druhou nohou žít volný život "svobodného chlapíka"? Pořád nechápu, co vlastně chce? Proč chce zůstávat v manželství s ženskou, ke které nic necítí? Je to opravdu tak málo, co nabízím, tj. nejen peníze, ale hlavně volnost... ?
