Mohlo by se zdát, že politiku prostě zdědila. Její otec Ernst Albrecht totiž býval premiérem dolnosaské vlády. Nicméně přestože se narodila do politicky angažované rodiny, k politice ji přivedlo až mateřství.
Po narození prvních dětí totiž zjistila, že v německé vědě a výzkumu je s dětmi na krku prakticky odepsaná. Pak ale přišla zahraniční stáž v americkém Stanfordu, kam odjela celá rodina. Tam zjistila, že je možné pracovat a zároveň mít děti. A necítit se kvůli tomu provinile.
S dětmi přitom začala relativně pozdě. Nejdřív vystudovala ekonomii, pak ještě medicínu. Ve svých 28 letech si vzala kolegu Heika, který učí na lékařské fakultě. A teprve ve 29 letech se jí narodilo první dítě - syn David.
Za nejtěžší období svého života považuje nikoliv současný stav - tedy sedm dětí a vysoký politický post, ale hned své mateřské začátky. „Oba - já i můj muž - jsme pracovali jako asistenti na klinice, sloužili jsme noční i víkendové služby. Často jsme si doma mezi dveřmi předávali klíč a střídali se u dětí,“ vzpomíná. Právě na základě osobních zkušeností dospěla k názoru, že stát musí rodičům pomáhat hlavně v začátcích.
Ona sama to zvládla hlavně za pomoci muže, jedné chůvy a hospodyně a taky internetu. „Bez internetu bych dnes nebyla ministryní,“ tvrdí. Díky němu a e-mailům totiž mohla pracovat z domova ve chvílích, když zrovna neopečovávala děti.
A z potřeby skloubit své mateřství s prací se stalo její hlavní politické téma. „Děti jsou pro mě to nejmilejší, ale rozhodně ne všechno. Abych byla šťastná, potřebuji obojí - rodinu i kariéru,“ tvrdí Ursula von der Leyen. Právě pro tento postoj jí řada kolegů nemůže přijít na jméno.
Ursula je totiž členkou CDU - tedy konzervativní Křesťansko-demokratické unie. Řada jejích členů by ženy i v současnosti nejraději viděla doma u dětí a sporáku. Jenže von der Leyen tvrdí, že klasické německé heslo platné pro ženy ,Děti, kostel, kuchyň‘ je přežité, a razí nové ,Děti, kostel a kariéra‘. Proto začala ve své funkci spolkové ministryně pro rodinu razit kroky, které mají ženám usnadnit vést rodinný život paralelně s tím profesním.
Od začátku letošního roku v Německu funguje,rodičovský plat‘, který ona prosadila. Rodič, který se kvůli narození dítěte rozhodne na jeden rok omezit práci, dostane od státu 60 procent platu. A do roku 2013 chce rozšířit síť jeslí v Německu tak, aby 35 procent dětí do tří let mělo zabezpečené hlídání mimo rodinu. A hlavně: často mluví o tom, že tím hlavním, co by se v Německu mělo změnit, jsou muži.
„Pokud správní chlapi umějí všechno, tak proč také nevyměňují plínky?“ ptá se. A všem mužům, kteří nejsou ochotní se rozdělit o domácí práce, prorokuje, že zůstanou bez partnerky.
Zdaleka ne celé Německo tuto drobnou blonďatou razantní dámu miluje. Konzervativci nadávají, že bourá tradiční hodnoty, některé ženy jí nemohou přijít na jméno, protože s chůvou, hospodyní a dostatkem peněz je podle nich snadné dělat kariéru.
Nicméně řada žen jí fandí. Vždyť koho jiného by napadlo brát své starší děti do ministerské pracovny, aby si tady odpoledne udělaly úkoly.
A víte, jak si čistí hlavu? Uklízením v dětských pokojích...
