Taťána Míková
|
Zpytovali meteorologové po povodních, jestli neudělali nějakou chybu - nemohli třeba varovat dřív nebo důrazněji?
Do hry vstupuje velké množství proměnných, včetně jevů, které považujeme za do určité míry náhodné. Když čekáte deset milimetrů srážek, může být chyba řekněme dva, tři milimetry, což je zanedbatelné, ale když čekáte sto milimetrů srážek, pak je chyba dvacet, třicet milimetrů a to je velký rozdíl. Nikdy tedy nepředpovíme na sto procent a jsme rádi, že máme úspěšnost kolem 80-90 procent. Takže z údajů, které jsme měli k dispozici, byla předpověď velmi kvalitní. Skutečnost pak víceméně odpovídala tomu, co jsme říkali. Spíš bych řekla, že někteří lidé podcenili naše varování.
Přiznám se, že ještě uprostřed týdne před povodněmi na mě vaše zprávy nepůsobily nijak extrémně dramaticky.
Vždycky samozřejmě zvažujeme, zda vypustit poplašnou zprávu ve chvíli, kdy si ještě nejsme jisti. Říkat víc než tři dny dopředu, že přijdou povodně, by bylo od meteorologů nezodpovědné, protože vědí, že odhady srážek jsou hodně nepřesné - třeba teploty nám vycházejí mnohem líp. Ve čtvrtek byly vydány první výstrahy, že máme očekávat třetí stupně povodňové aktivity a přišly v noci na neděli, což bylo od meteorologů na hranici předpověditelnosti. Zatím od nich a jejich modelů nemůžeme čekat víc.
Jak důrazné bylo interní varování určené vodohospodářům? Kdyby na přehradách začali upouštět vodu o dva dny dříve, lépe by se pak velká voda regulovala.
To jsme zase u hranic možností. Ve chvíli, kdy se čekalo za 24 hodin 80 milimetrů srážek, a ty ve skutečnosti byly ne o dvacet procent nižší, ale naopak vyšší, v řadě míst sahaly na sto a v Krkonoších až na 120 milimetrů. A situace, v níž už musely kaskády upouštět, přišla právě ve chvíli, kdy v Krkonoších nejvíc pršelo. Na dolním Labi se sešla voda z Krkonoš i z Vltavy. Byla to smůla, a tu sebelepší modely předpovědět neumějí. Relativně přesní jsme až ve chvíli, kdy srážky spadnou a my počítáme, kolik vody koryty teče.
Co se změní u vás, když příroda "šílí"?
Kdo je rozepsaný ve službách, musí být samozřejmě v televizi, a pak hledáme všechny, kdo má ruce a nohy, aby nám pomohl, protože když vysíláte nepřetržitě dvakrát za hodinu počasí, tak na to jeden člověk nestačí. Můžu říct, že byly dny, kdy jsem spala čtyři hodiny, a to ještě po kouskách.
Celý den studujete mapy a vysíláte, aniž byste viděla cokoliv z pohrom na vlastní oči?
Na nic jiného než na práci čas opravdu není.
Ani jindy se zajímavým meteorologickým úkazem cíleně nevypravíte?
Nejvíc meteorologicky orientovanou cestu jsem podnikla na Azorské ostrovy. Možná si čtenáři představují, že tam je idylka - domov tlakové výše, stabilní slunečné počasí, nikdy žádná inverze, zkrátka ráj na zemi. Ale ta tlaková výše právě proto, že je nad oceánem, nemá nikdy ten charakter, jako u nás. Tam se i v tlakové výši vyskytují přeháňky a mohou být pěkně prudké. A jestliže se ví, že na Britských ostrovech se během jediného dne vystřídají přeháňky, slunce, zataženo, trvalejší déšť i bouřka, tak na Azorech je všechno ještě třikrát rychlejší.
Za tornádem jste se nikdy nerozjela?
Osobně jsem tornádo nikdy nepozorovala ani u nás ani ve Spojených státech a upřímně řečeno toho až tak moc nelituji. Viděla jsem ale trombu, což je malý vír, který se spustí z bouřkového mraku, ale nedotkne se země, takže nezpůsobí škodu. Je to vlastně zárodek tornáda. A pokud jde o hurikán, nezažila jsem ho a ani bych nechtěla. Myslím, že když se turista dostane do oblasti, kde taková věc hrozí, měl by vzít nohy na ramena a vrátit se domů. Je to hazard se životem.
I v Česku máme tornáda?
Vyskytují se tu, ale nemají takovou sílu jako třeba v Americe, protože v Česku je spousta kopců, které mu nedovolí, aby se tornádo rozběhlo jako na amerických pláních. Po pár desítkách nebo nejvýš stovkách kilometrů narazí na hory a ty ho rozbijou. Díky nadšencům registrujeme teď u nás mnohem víc tornád, než bylo ve druhé polovině minulého století. Ale spíš než o nárůstu výskytu je to podle mě o daleko lepší dokumentaci.
Můžeme děkovat praotci Čechovi, že nám krajinu k životu nevybral špatně?
Přírodní podmínky k pěstování plodin, aby se celá země najedla, jsou tu docela dobré. V zimě ale bohužel chrlíme do ovzduší spoustu znečištění a česká kotlina si tu všechnu nečistotu sama podrží. Je jako vana, z níž se ta špína prakticky nedá vyfouknout, dokud nezačne vát pořádný vítr.
Kdybyste praotce tehdy na Řípu potkala, poslala byste ho jinam?
Snad mohl jen zvolit nějaké teplejší místo k rekreaci. Líbilo by se mi, kdybychom třeba jako za Rakouska-Uherska sahali až k moři. Myslím, že z hlediska našeho současného životního stylu je nejkrásnější Francie. Má hory, kde se nádherně lyžuje, přitom jí patří kousek Středozemního moře i kus Atlantiku. Všichni si tam přijdou na své.
Žádné přírodní katastrofy jim nehrozí?
Jen když přijde pozůstatek tropické níže, hurikánu nebo bouře, které řádily nad oceánem, může hrozit i vichřice kombinovaná s ničivými dešti.
Existuje z hlediska bezpečí před přírodními živly ideální místo na Zemi?
Všude je nějaké pro a proti a každý má jiné priority. V Česku by měli lidé víc zvažovat, jestli má dnes smysl stavět si dům v záplavové oblasti a zajímat se také o podloží stavební parcely. Já vím, že pozemky jsou tam levné, a když na dražší pozemek člověk nedosáhne, spoléhá na to, že záplavy nepřijdou. To je ale podle mého názoru chyba. Povodně v roce 1997 přišly skutečně po sto letech, ale ukazuje se, že teď tu mohou být daleko častěji.
Souvisí častější povodně se změnou klimatu?
Velké povodně tu v historii vždycky byly a spojovat je se změnou klimatu není dobře podložené.
Takže žádné globální oteplování se nekoná?
Měření tání ledovců je samozřejmě objektivní, to jsou fakta, s tím se těžko dá polemizovat. Opravdu se otepluje, ale není to nic překvapivého. Vždy byla období, kdy víc pršelo, bylo chladněji, pak zase tepleji. Středověk zažil období, kdy u některých plodin uzrály dvě úrody a o nějaké zvýšené koncentraci skleníkových plynů nemohla být řeč. Spíš je otázka, zda v té změně, kterou pozorujeme, hraje roli lidská činnost, anebo jestli by se klima měnilo úplně stejně i bez nás.
Vidíme obrovskou sílu přírody, až se zdá, že pokud má vůbec člověk na vývoj klimatu vliv, pak pramalý?
Poctivý klimatolog vám procenta podílu člověka na změnách podnebí neřekne. Pravda je, že příroda je hodně silná a poradí si i s tím, co děláme my lidé. Jenomže to, jakým způsobem si poradí, může být dost nebezpečné. Ne pro přírodu samotnou, ale pro lidstvo, ať už půjde o tropické cyklony nad obydlenými oblastmi, prudké bouře s intenzivními srážkami nebo třeba zvýšení hladiny oceánů.
Na druhou stranu Golfský proud skomírá, což může způsobit ochlazení v Evropě.
Pokud dojde k oslabení Golfského proudu, v Evropě se skutečně ochladí. A jestli bude ochlazení kompenzovat důsledky globálního oteplení v Evropě, to vám dneska nikdo zodpovědně neřekne. Záleží na tom, zda se Golfský proud jen zeslabí, nebo zanikne úplně. Jde o procesy, které se často ovlivňují navzájem: ve chvíli, kdy tají ledovce a klesá slanost oceánu, funguje to tak, že slaná voda, která se dostává na sever, klesá ke dnu, protože je těžká a na její místo se valí voda z nižších šířek. Méně slaná voda z ledovců ale ředí vodu v severním Atlantiku. Ta už pak není dost těžká, aby klesala, a zaniká tak hnací motor Golfského proudu. Co bude, nikdo neví, proto klimatologové budoucnost pouze projektují, nikoliv předpovídají.
Každé ráno vím, jak bude
Je pravda, že vás k počasí přivedl tatínek, když s vámi jezdil na výlety na motorce a podle radaru jste se vyhýbali bouřkám? Místo princezny už jste jako malá chtěla být meteoroložkou?
V mateřské jsem chtěla být doktorkou, učitelkou, kadeřnicí a všechno testovala na druhých. Nejhorší bylo, když jsem ostříhala chlupatou opici, kterou jsem dostala od dědečka. Tehdy byly plyšové hračky drahé a jeho to dost ranilo. Počasí přišlo až později, teprve když jsem pochopila, že ty fleky na tátově radaru ukazují, na kterých místech Brdech prší, a my se potřebovali dešti při cestě za babičkou vyhnout.
Když nemusíte, počasí neřešíte, anebo máte pořád přehled, jak bude?
O počasí v Česku mám přehled pořád, i když nejsem ve službě. Ani o tom nepřemýšlím a každé ráno se probudím a vždycky vím, jak má být . A stejně zkoumám aktuální upřesnění meteorologických modelů na další dny. I tak se ale statisticky jednou za dvacet dní může stát, že kouknu z okna a vidím, že tam není přesně to, co jsme předpovídali.
Stává se vám, že se vás lidé na předpověď ptají i na ulici?
Zřídka, ale když potkám někoho ze sousedů, bavíme se většinou o počasí a kamarádi a známí se na mě obracejí o radu docela často.
Pro dovolenou si umíte vybrat slunečné dny?
To by bylo fajn, ale dovolenou si plánujeme v práci půl roku dopředu. Stejně jako mám smůlu na volné víkendy, které mi většinou proprší, tak dopředu nevím, jak bude na dovolené. Je ale pravda, že často ani neplánuji dopředu, kam pojedeme, rozhodnu se až aktuálně tak, aby nám nepršelo. To umím. A to je pro meteorology typické, že si naplánují termín dovolené a o místě rozhodují podle aktuálního počasí.
Doufala jsem, že právě vy nám poradíte, který prázdninový týden vychází z dlouhodobého hlediska pro dovolenou jako ideální...
Když jsem se v Hydrometeorologickém ústavu věnovala klimatologii, byl to jeden z mých ryze soukromých výzkumů. Tehdy mi po zpracování uplynulých 30 let vyšel ideální poslední srpnový týden. Jenže od té doby, co jsem to spočítala, přicházely v tom týdnu jako na potvoru často už první nápory chladného vzduchu před podzimem. Na klima se zkrátka nedá stoprocentně spolehnout, ať počítáte, jak chcete.
Ani vy neumíte nad počasím "vyzrávat"?
Naučila jsem se přizpůsobit se mu, a když nevyjde, nevztekám se.
Ráno se obléknete spíš podle počasí, nebo podle nálady či módních trendů?
Když jdu do práce a nečekám, že mě bude někdo točit nebo fotit, tak si ráda vezmu pohodlné džíny a rozhodně se přizpůsobím teplotě.
Partnerovi radíte, co si obléct?
Sám se mě vyptává, jak bude a co si má vzít na sebe. Nejhorší je, když mu poradím, že si má vzít svetr, a jemu se pak zdá, že mu bylo horko a vyčítá mi to. Takže už odmítám radit, jak se má obléct, ale říkám mu, kolik bude stupňů a jestli bude pršet. Ať se rozhodne sám.
V televizi vás převlečou do některého z vašich pracovních modelů. Do jaké míry můžete do toho stylu mluvit?
O koncepci se nám stará návrhářka Hanka Kopecká, s jejíž vkusem se v podstatě shoduji a na detailech se domlouváme. Ostatní je práce stylistek, které se nám starají o garderóbu, my jim jen dodáme rozpis našich služeb. Občas se mi ale stane, že se na něco z vybraného necítím a požádám o výměnu.
Napovídáte divákům i tím, co máte na sobě?
Určitě se se stylistkou bavíme, jak vyladit harmonii ve studiu i jak evokovat výběrem barev to, jak bude, jestli zvolit například žluté sako, když bude svítit sluníčko.
Bývala jste bruneta, teď jste blondýna, o barvě vlasů i účesu si můžete rozhodovat sama?
Kdybych chtěla přijít ostříhaná na kluka, asi by bylo žádoucí změnu předem s vizážistkami konzultovat. Není to nařízení, ale já jsem ráda, že se mohu poradit, protože v televizi pamatuji doby, kdy moc nebylo s kým. Když si dneska ty záznamy pustím, vidím, že by mi tehdy nějaká rada určitě prospěla. A změna na blondýnu? To bylo moje přání. Radila jsem se v práci s vizážistkami a vymyslely jsme napřed jen blond ofinu s tím, že vlasy vzadu zůstanou tmavé. Myslím, že jsem tehdy prokoukla a začala vypadat výrazněji. Ozvaly se ale hlasy, že světlý pruh na obrazovce zplošťuje hlavu. Přemýšlely jsme, co s tím, a já navrhovala zesvětlit všechno, když se s blond patkou cítím dobře. Vizážistky nebyly moc pro, ale řekly mi, že když to chci zkusit, ať to udělám, že vrátit se to dá vždycky.
A blond jste zůstala.
Ujalo se to, ta světlá barva mi až překvapivě ubrala léta, cítím se v ní lépe.
Díváte se na sebe v televizi?
Každý zpětnou vazbu potřebuje, byť já se na sebe nedívám moc ráda. Ale když mám dojem, že něco neklapalo, tak si záznam pustím, abych byla schopna sebereflexe a nějakého zlepšení. Upřímně ale raději sleduji počasí a hlídám, jak bude, než to, jak na obrazovce vypadám.
