Teď je mi 38 a patřím mezi ty, kterým nemoc obrátila celý život naruby. Jsem matka tří dětí, desetiletých dvojčat a devatenáctileté dcery. Když jsem si před čtyřmi lety náhodou objevila bulku v prsu, zpanikařila jsem a celý měsíc jsem čekala s nadějí, že to prostě zmizí. Jenže jsem to už strachy nevydržela a šla ke své gynekoložce, která mě okamžitě poslala na mamograf.
Strašně jsem se bála, ani ne o sebe, ale o děti. Hned se mi hlavou začaly honit strašné věci, měla jsem strach, že je to rakovina. Paní doktorka mě vyšetřila jak ultrazvukem, tak mamografem. Poté mi řekla, že jde nejspíš o větší uzlinu, abych přišla za tři měsíce na kontrolu.
Šok po třech měsících
Byla jsem šťastná, že je nejspíš vše v pořádku, celé tři měsíce jsem byla v pohodě. Boule tam byla sice pořád, ale nezvětšovala se, a tak mě to moc netrápilo. Přece věřím lékařům.
Po třech měsících jsem úplně klidná šla na kontrolu, ale... Hned po sonu mi oznámili, že jde o nádor, abych přišla na biopsii, která zřejmě nález potvrdí. Nezmohla jsem se ani na slovo, z nemocnice jsem se doslova vypotácela ven, v hlavě jsem měla jen jedno: asi umřu.
Bylo to strašné, nic mě nebolelo, byla jsem mladá, plná života. Jak je možné, že to nepoznali, vždyť jsem před třemi měsíci byla pořádně vyšetřena. Hlavou se mi honilo milion otázek.
Manžela to pochopitelně velmi sebralo, i když se choval opravdu statečně. Jen ti, kteří si prožili tyto chvilky, vědí, jak důležité je mít kolem sebe rodinu a přátele. Má sestra, která pracuje ve zdravotnictví, okamžitě rozhodila sítě a zařídila mi vyšetření v Praze.
Rozzlobený doktor
Vše nabralo velké obrátky, pan doktor, který mě léčil, byl velice rozzlobený tím, jak je možné, že mě nechali po vyšetření prsu chodit tři měsíce s nádorem, který byl už při prvním vyšetření téměř prokazatelný.
A pak vše začalo. Nejprve čtyři chemoterapie, pak operace, při níž mi prs zachránili a odebrali pouze jeho část. Následovali opět čtyři chemoterapie, poté ozařování. Ozařování bylo pro mě daleko horší než chemoterapie. Byla jsem spálená jak v podpaží, tak na prsou, následky mám dodnes.
Byla jsem strašně unavená, ale jen tehdy, když jsem byla sama. Před dětmi jsem se snažila, aby neviděly, jak je to těžké. Asi by těžce nesly, že je mi zle. A možná právě to, že jsem se nedala, bylo to hlavní, co mě přivedlo až do cíle. Řekla jsem si, že se nedám, že to nedovolím a prostě se porvu.
Nová operace
Po roční léčbě jsem musela podstoupit ještě další operaci, odstranili mi všechny ženské orgány, jsem tedy již v přechodu.
Bylo to hodně těžké období, nyní jezdím každý půlrok na vyšetření a věřím, že jsem to zvládla. Jsem prozatím v plném invalidním důchodu, protože jsem někdy opravdu velmi unavená, mé tělo potřebuje čas a já mu ho dám tolik, kolik potřebuje, protože teď už vím, že záleží jen na zdraví, rodině a lásce.
Vše je jen na nás a přeji všem statečným bojovníkům, aby svůj boj zvládli stejně jako já.
Téměř měsíc posílaly čtenářky OnaDnes.cz své příběhy o tom, jak bojovaly se zhoubným nádorem prsu. Vybrali jsme z nich pět nejinspirativnějších, které jsme postupně uveřejnili. Každý otištěný příběh jsme odměnili částkou 500 korun. Z této pětice jsme pak vylosovali jednu čtenářku, která získala dva lístky na pražský koncert Kylie Minogue 2. března (více o návštěvě Kylie Minogue v Praze čtěte zde). Vylosovanou výherkyní hlavní ceny je Alexandra Gábrišová, její příběh čtěte ZDE. |
